Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

Prolog

,,Už měla být dávno zpátky," vydechl Newt Thomasovi do obličeje, když si jeho kamarád k němu přisedl.

,,Ona to zvládne," ubezpečoval ho Thomas. ,,Zvládne to jako zvládla všechno doposud." řekl mu a nad svými slovy se usmál. Poslat ji samotnou určitě nebyl dobrý nápad, ale ona si jako u všeho postavila hlavu vstříc a nikoho dalšího sebou nechtěla.

Samozřejmě, že se to nikomu nelíbilo. Ale ona nikoho jiného ohrozit nechtěla. Čím méně lidí by šlo, tím lépe. Čím méně lidí - tím méně nápadnosti.

„Sedíte tu jako dvě hromádky neštěstí." černovláska s krátkými vlasy k nim přijde a hupsne vedle nich do písku.

Ani jeden z nich neodpoví. Newt na ni vrhne rozzuřený pohled přičemž sebere kámen, který byl vedle něho a odhodil ho do dálky.

„Už aby byla zpátky, tyhle změny nálad jsou fakt otřesný." ušklíbla se Brenda na dva chlapce.

„Kdybys byla v naší situaci, nebyla bys na tom o moc líp." odsekl ji Thomas bránící svého kamaráda.

„No samozřejmě," ušklíbne se na ně a zamává na Pánvičku mířícího k nim. Chlapec stále s rukou v obvazech k nim pomalu došel, načež jím věnoval úsměv a posadil se naproti nim.

„Jak jsi na tom?" zeptal se chlapce Thomas, když mu došlo, že Pánvička vyšel z ošetřovny.

Pánvička svojí rukou pomalu zahýbá nahorů a dolů. „Tihle místní medoši říkají, že jsem měl štěstí. Kloub ani kost nebyl poraněn," vysvětlí.

„Ten blázen střílel úplně naslepo, byla spíš náhoda, že tě postřelil," připomene nešťastnou příhodu Newt.

„A co ty?" zeptá se Thomas Brendy. I na její zranění se nemohlo zapomenout, ačkoli od něj uběhlo několik měsíců.

„Nikdy mi nebylo líp," řekne. Thomas nepoznal, jestli to myslela vážně nebo ne, jelikož v jejím hlase zazněla ironie. Pak mu došlo, že žádnou větu Brenda neřekne bez známky ironie. Stejně jako Ashley...

Hnědovláska sedící v jednom z terénních aut se vítězně usmála. Najela na jednu z písečných cest a svou jízdu vedle mezi vrcholky hor. Cesta se klikatila a při každé ze zatáček pneumatiky pořádně zaskřípaly. Při jednom z těhle zatočení ji mapa, kterou měla rozloženou na sedačce spolujezdce, vylétla na přední sklo a láhev a s vodou se skutálela na zem.

Mapu sundala druhou rukou a položila ji na její místo. Byla to mapa, kterou jí poskytl Vince - obsahovala skoro všechny základny Zlosinu. Ať ty zničené, nebo ty, které stále fungují. Přehrála si všechny situace, které se za poslední čtyři dny, které byla pryč, udály

Následně svoji nohu nechala padnout na plyn. Motor zavrčel. Ušklíbla se. Za chvíli vystupovala na mýtině, kterou se několik měsíců snaží dát do pořádku. Nestačila zavřít ani dveře od auta, když se u ní zjevili všichni její blízcí.

Jejich pohledy vypadaly úplně stejně. Byli rádi, že ji vidí. Viděla úlevu o tom, že se vrátila zpátky v pořádku. Ale pohled zvědavosti viděla úplně nejvíce. Však aby ne.

„Tak co?" vydechl Pánvička.

„Vyklop ty plopáky," přidal se Newt.

Ashley se ušklíbla. „Ve čtvrtek. Ten vlak projede ve čtvrtek."

Ahoj, omlouvám se, že vydávám až pozdě večer, ale teď jsem přijela z tetování. 😅 Jinak cover berte zatím jako dočasnou náhradu. Nese i jiný název - bohužel jsem dříve počítala s jiným názvem, ale rozbil se mi mobil. 😕 Hned jak ho budu mít opravený, cover změním! 😃