Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

4. Cesta, která nemá konce

Slabý vítr měl za účel to, že její hnědé kudrnaté vlasy ji padaly do očí, když šla proti jeho směru. Zastavila se na chvílí a zavřela oči, načež si přehrála situaci, která se odehrála před pár hodinami. Kolem ní se to hemžilo lidmi. Těmi, které zachránili.

„Ehm, pardon. Ruším tě?” ozvalo se ji za hlavou, načež se otočila za sebe a pohlédla zrzavému chlapci do očí. Prohlédla si ho od shora dolů, načež se zastavila pohledem na jeho hrudi. Na levé straně totiž bylo tříciferné číslo. Všichni, které zachránili byli oblečení stejně. Modré tričko a kalhoty - jen čísla se lišila.

Po několika vteřinách mu pohlédla do očí, když chlapec prošlápl na místě. „Já jen... Nevíš kde je ošetřovna?”

Ashley pozvedla obočí. „Je ti něco?” zeptala se ho. Chlapec sklopil pohled, načež Ashley vydechla a ukázala mu prstem. „Akutní případy jsou támhle,” ukázala mu jednu z šedivých budov. „Pokud potřebuješ jen prohlédnout, tam už se o tebe postarají,” kývla hlavou k altánku, který stál opodál.

Chvíli pozorovala chlapce, ale pak se rozešla dál. Jejich provizorní útočiště nebylo nic jiného, než pár ojedinělých šedivých domků, které sotva ještě stály.

„Všichni zachránění na desáté hodiny - ne děvče, tyto desáté hodiny - ano, pojďte. Všichni, kteří jsou schopni se dostavit.”

Ashley sledovala Vince, který právě teď mluvil do rozhlasu a svolával všechny modře oblečené, kteří se kolem něj začali hemžit a sedat si.

„Pokud si myslíte, že jste zachráněni, není tomu pravda,”

„Takhle chudáci dostanou trauma,” ozval se Thomas, který si stoupl za ní a opřel se o jednu ze zdí. Ashley se ušklíbla. Svoje rty pak ale rychle uzavřela do tenké linie. Takto se totiž vždy šklebil Minho.

„Ještě nás čeká sakra velká štreka. Tady   dlouho pobýt nemůžeme.  Zlosin nás bude hledat. Vždycky nás bude hledat. Bude hledat vás. Protože máte něco, co Zlosin chce. Jste imunní vůči erupci. A to je důvod, proč musíme najít bezpečné útočiště. Místo, kde vás Zlosin nenajde.”

Ashley se otočila na Thomase. Oběma jim bylo jasné, že Vince má teď jedinou prioritu. Prioritu, která se lišila od té jejich. „Měli bychom si s nimi promluvit.” Thomas neodporoval, společně se vydali k jednou z domků a ve dveřích se srazili s Newtem.

„Akorát jsem pro vás chtěl jít,” řekl, načež z dveří ustoupil aby dvojice mohla projít.

Vevnitř seděla Ella společně s Arisem. Ashley pohlédla na své kamarády. Aris, kterému dřív nevěřila, že by byl na jejich straně, měl teď oteklé oko a natržený ret. Ella vedle něho seděla s rozcuchanými vlasy a kruhy pod očima. Vypadala, jako kdyby několik dní nespala.

„Co se ti stalo?” zeptal se Thomas a poukazoval na Arisův monokl.

Chlapec zvedl koutek úst. „Kladl jsem odpor. Nebo jsem se o to spíš snažil. Tak to tam prostě chodí.” Ashley zavrčela. Zlosin se ji hnusil čím dál víc.

„Měli jste vůbec štěstí, že jste nás našli,” řekla Ella. „Pořád nás přemisťovali, jako by se dělo něco velkého.”

„Nevíš kam měli namířeno?” zeptal se Newt.

„Nic důležitýho před náma nikdo neříkal,” pokrčil rameny Aris. „Jednou jsem však zaslechl, že mluvili o nějakém městě. Nevím jestli to má nějakou spojitost,” řekl.

„A co Minho? Jak to, že nebyl ve vlaku?”

Zachráněná dvojice se na sebe podívala. „Promiň Thomasi,” řekl Aris. „Ale on tam byl.”