Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

7. Ticho před bouří

Pod vedením Adama proběhli sprintem několika zákruty a záhyby chodeb. Pobízela ho ke spěchu. „Kam to vlastně míříme?" vydechla. Každou chvíli se mohli objevit další strážní.

„Uvidíš," odpověděl ji, načež mávnul magnetickou kartou. Kdyby toto neudělal, Ashley by si neuvědomila, že tu nějaké dveře jsou. Nějakou chvíli čekali, ale pak se ozvalo krátké zasyčení a kovová deska se oklopila.

Vstoupila do místnosti a všimla si hned několik lidí. Jako první z nich však reagoval Krysák, který vyskočil z křesla, ve kterém seděl. „Proboha, co to děláte?" vyjekl. Jeho hlas se roztřásl, výraz ve tváři se rychle zkřivil ve zděšení.

„No, já nevím. Není to snad jasné?" zeptal se Adam řečnicky, hned potom vystřelil ze svého granátometu a následně se dva strážní skáceli k zemi.

Thomas s Newtem na nic nečekali. Třetí ze strážných - žena - už o pár minut byla svázaná na zemi svým vlastním páskem. Newt popadl její zbraň.

„Dejte mi svou magnetickou kartu a pak si lehněte na zem s rukama nad hlavou," prohlásila Ashley. Granátomet mířila na jeho hruď a měla připravený na spoušti. Srdce ji bušilo jako o závod.

„Snad si nemyslíte, že vám to projde?" vyštěkl Janson, přičemž podával svou kartu. „Naprosté šílenství. Máte nulovou šanci, že se odsud dostanete ven. Další strážní jsou už na cestě,"

„Nebojte, my si nějak poradíme," ušklíbl se na něj Newt. „Po tom všem je tohle procházka růžovou zahradou, " řekl, ale o ostatní si uvědomoval, že jejich šance jsou opravdu malé.

Ashley se otočila zpátky na Krysáka a přitakala jeho slovům. „Jo, tohle je šílenství. Díky za výcvik, " mrkla na něho. „A teď pokud dovolíte - jak jste to řekl? Nejnepříjemnějších pět minut v životě?"

„Jak můžeš -"

Stiskla poušť. Místnost vyplnil pronikavý zvuk. Granát zasáhl muže do prsou a explodoval jasným elektrickým ohňostrojem. Muž vykřikl a padl na zem. Z jeho hrudi se valil dým, místnost zaplavil neuvěřitelný puch. Připomenul ji moment na Spáleništi, kdy Minha sejmul blesk.

Janson se svíjel na zemi a ona ho s prázdýma očima sledovala. Neměla žádný pocit viny. Nic.

„Nechci vám přerušovat úžasné shledání, ale měli bychom si pohnout. Pokud se odsud chcete dostat v celku, nevím, jak dlouho výstřel z této zbraně funguje. Ale vím, že se sem brzy nahrne dalších desítky lidí."

Trojice se na Adama otočila. „A ty jsi kdo?" zeptal se Newt. Byl zamračený a nezapomněl dát do hlasu dávku hořkosti.

„Někdo, kdo ti právě zachránil ten tvůj kaďák. Trošku vděčnosti by neuškodilo," zašklebil se na něj. „Tak slyšíte, jaký máte plán?"

„Nebudeme říkat náš plán jen tak někomu," zakoulel očima Newt a něco si zamumlal pod nosem. Ashley zaslechla něco ve smyslu banda plopáků.

„Hele," ozval se Thomas. „V žádném případě mu nemůžeme věřit, ale rozhodně se tady vyzná líp než my tři dohromady. Právě odsud musíme co nejdříve vypadnout, pokud chce pomoct, tak prosím."

„Já si myslím, že je s námi," prohlásila Ashley, načež si s Adamem vyměnila dlouhý pohled.

„Nemám důvod proč tu zůstávat," pověděl Adam.

„Fajn," zabručel Thomas. „Musíme se dostat do bergu. A taky potřebujeme získat nějaký zbraně. Víš, kde je najít?"

„Zbrojnice je cestou do hangáru," řekl Adam. „Ale nejspíše bude hlídaný." Ještě, než to stačil doříct, začala vřískat siréna a světla zhasla.