Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

6. Přeběhlík

Ashley byla tak rozrušená, že ani jméno chlapce, který ji byl pravděpodobně dřív dost blízký, nepostřehla. „Nedovolím vám to!” vykřikla Ashley. Cítila, jak v ní sílí hysterie. Začínala být čím dál víc nervózní. „Žádné vzpomínky mi vracet nebudete!”

Janson si povzdechl, Ashley si nevšímal a otočil se rovnou k muži, který ji držel za ruku. „Zařiď, aby ji dal sedativum.” pak se dal na odchod.

K jednomu z mužů se přidal ještě druhý a když z nich ji chytil za jednu ruku. Strážní ji odvlekli je dveřím. Nohy ji táhli po zemi za ní. Kotníky ji narážely do zdí kdykoli zahli. Vzpírala se a snažila se vysvobodit, ale její ruce jako by držely železné okovy. Pak to vzdala, šetřila chvíli napozději. Pak si však uvědomila, že svůj boj prohrála. Řítila se do cíle jako druhá, bez toho aby věděla, co ji čeká.

Pak ji však srdce spadlo až na dno. Uviděla dva chlapce, jak míří proti ní. Stejnak jako ji drželi každého dva muži. Vypadali, že narozdíl od ni odporovali mnohem více i déle než ona. Newt měl rozcuchané vlasy a při pohledu na Ashley sebou zase škubl. Thomasovi pomalu ale jistě otékalo oko. Nechtěla vědět jak se do něj praštil ani co bylo příčinou.

„Fajn, že jsi se nesvalila na záda a neumřela, Ash.” prohlásil Newt. Ashley  ale neodpověděla. Jen tam stáli a dívali se na sebe, fixovaní očima po dobu, která ji přišla jako minuta, ale klidně to mohlo být několik vteřin. Nevěděla co odpovědět. Věděla ale, že tímto zvraceným smyslem říká, že ji rád vidí.

Pak přišlo uvědomění. Všichni jsou lapeni. Je to jejich konec. Při velkém štěstí Brenda s Pánvičkou a Jorgem stačí uletět. Vrátí se za Vincem a vybudují bezpečné útočiště. Snad i je nenašli.

Jejich další jednání přerušil Janson, který přiběhl zpátky. V obličeji rudě hořel. „Naprosto absurdní! Absolutně nepřípustné. Nedovolíme, aby se něco takového ještě stalo.”

„Byl jsem jenom dítě,” řekl Thomas a překvapil tím sám sebe i ostatní.

„Co prosím?” otázal se Krysák.

„Byl jsem jenom dítě, když jste se mi začali hrabat v mozku, vymyli jste mi ho a donutili mě, abych dělal takovéhle věci. Abych byl tohoto součástí, abych vám pomáhal.”

„Nebyl jsem u začátku, ale jistě víš -”

„Vážně bych byl nejraději, kdybyste prostě zavřel hubu,” přerušil ho Newt. Jeho hlas byl mrzutější než obvykle.

„Na to reagoval jeden ze strážných. „Dejte mi povel!” vykřikl. „Dejte mi povel a já mu usmažím mozek!”

„A dost!” zařval Janson. „Ji vemte jako první, její struktura bude nejspíš nejdůležitější. Ty dva ostatní odveďte do čekárny. Budeme je brát jednoho po druhém.”

***

Adam stál vedle lůžka jako z kamene a když přišla společně s dvěma muži do pokoje, na pár vteřin na ni pohlédl. Snažila se mu z něco vyčíst z očí, ale byly ledové a neukazovaly žádnou známku emocí.

Nevěděla, co si o něm má myslet. Věděla, že ho znala, protože pro Zlosin dříve pracovala. Díky svým snům a útržkům paměti věděla, že si byli blízcí. Společně s ostatními je autobusem odvezli do bezpečí, což se ukázalo, že to byla zase jen další lež. Po jejich útěku na Spáleniště ji dohnal. Mohl ji odvést zpátky na základnu, ale místo toho ji dal svůj batoh se zásobami a nechal ji jít. Při poslední bitvě se Zlosinem se zase setkali a on ji pomohl. Ale i přes to všechno stál na straně Zlosinu a byl připravený ji vrtat v mozku.

Nad postelí visela hrozivá, neznámá věc z blyštivého kovu a plastových hadiček, která měla tvar masky. Představa, že se dozví, kdo byla, ji nesmírně děsila. Nedokázala si to představit, ani za cenu všech odpovědí.

Její věznitelé s ní škubli a jí nezbývalo nic jiného než postoupit dál do místnosti. Pohlédla na chlapce s zakroutila hlavou. Nechápala, co tady pořád dělá. „Proč pro ně i tak pracuješ?”

„Uděláš líp, když budeš mlčet,” odbyl ji Adam. „Potřebuju, abys mi věřila. Tak jako vždycky. Dřív nebo později si na to stejně vzpomeneš.”

Strážní ji odvedli k posteli. Potom ji jeden z nich pustil a namířil na ni granátomet. Druhý muž ji doslova hodil na postel, ale ona se v rychlosti posadila zpátky.

„Lehni si,” poručil ji.

„Ani mě nehne, ” zavrčela Ashley.

„Stejně se to jednou stane, takže uděláš lépe, když se tomu nebudeš bránit,” řekl, načež ji chytil za obě zápěstí a zatlačil, čímž ji donutil lehnout.

Očima zabloudila ke kovové masce nad ní, která se tam houpala jako pavouk na pavučině. „Tu věc mi na hlavu v žádném případě nedáte,” vyštěkla. Srdce ji bušilo nebezpečně rychle, v žilách ji proudil adrenalin. Stach začal vystřídávat klid a ona neviděla jedinou skulinku světla. Sama se odsud nedostane. Její poslední záchranou je Adam.

„Nezapomeň ji dát sedativum,” řekl jeden z mužů Adamovi, který něco zabručel a zase se vrátil o kus dál. Tam totiž měl stolek se všemi důležitými věcmi.

„Prosím tě, Adame,” řekla mu. „Nedělej to. Nedovol jim, aby to zase udělali.”

Přistoupil k ní blíž a chytil ji za rameno.  „Ne každému jde o to, aby ti ze života udělal peklo. A pokud se už teď cítíš ublížená, tak prosím. Až se probereš, bude to ještě horší. Později mi poděkuješ za to, co se chystám udělat. Přestaň už kňučet a uvolni se.”

„Takže tady o to jde? Hraješ si na kamaráda, ale přitom jsi jen jeden z jejich pokusných králíků,” vyplivla ze sebe.

Chlapci se v očích mihlo dotčení, které okamžitě však zamaskoval. „Jakmile ti píchnu sedativum, budeš do pár vteřin tuhá. Nemá potřebu tedy cokoliv zkoušet,” řekl načež přešel k pultu za sebou a začal chystat, co potřebuje.

Ashley byla neskutečně zmatená. Ona přece ví, jak sedativum funguje. V těle jí kolovala malá naděje. Třeba Adam měl něco za lubem.

Adam se otočil zpátky. V levé ruce držel injekční stříkačku obrácenou jehlou nahoru, s prstem na pístu. Z boku byla vidět nažloutlá tekutina uvnitř. „Můžete to zrychlit?” zavrčel strážný, který ji stále držel na lůžku.

Adam se ušklíbl a vykročil směrem k posteli. Pak však ale o něco zavrávoral. Pravou rukou se chytil postele, ale padal takovým způsobem, že jehla stříkačky přistála na předloktí strážného. Okamžitě zmáčkl píst. Než strážný ucukl, krátce a ostře to zasyčelo.

„Co to sakra je?” vykřikl muž, ale oči se můžu protáčeli v bělmo.

Ashley reagovala okamžitě, když už ji nikdo neudržel, odstrčila se od postele, švihla nohama k druhému muži, který se ještě nestačil vzpamatovat. Vyrazil ze sebe výkřik, který následoval ranou, když jeho hlava narazila na podlahu.

Vrhla se ke granátometu, který mu předtím vypadl z ruky, a namířila s ním na něj. Adam oběhl lůžko a sebral zbraň druhou. Než Ashley stačila udělat cokoliv dalšího, Adam vystřelil na bezvladné tělo muže. Vzduch prořízl pronikavý zvuk. Než zbraň vystřelila, škubla s Adamem dozadu.

Jeden z lesklých projektilů vylétl ven, zasáhl muže do hrudi, explodoval a opletl jeho tělo elektrickými výboji. Začal sebou nekontrolovatelně cukat.

Ashley věděla, že se toto stane. Thomas z této zbraně už jednou vystřelil. Připadalo ji to jako věčnost, ale přitom to bylo pár měsíců zpátky - jejich útěk ze základny byla blízká minulost. I přesto na tělo koukala jako paralyzovaná.

Adam mezitím vzal druhému muži magnetickou kartu. „Pojď, musíme zachránit tvé přátelé a dostat vás ven.” zamával s kartou. Musela se bránit nutkání, aby ho na místě neobjala.

Adam je zase zpátky na scéně a můžu potvrdit, že s ním mám ještě spoustu plánů :Dd