Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

5. Druhý pokus

,,Musíme vymyslet nějaký plán," vydechla Ashley. Budova, do které měli namířeno byla opravdu dobře chráněná. Nevšimla si jediného místa, které by nebylo střeženo někým ze Zlosinu. Jorge měl pravdu, tohle je jáma lvová.

„Musíme?" zeptal se jí ironicky. „Myslel jsem, že zrovna tvoje parketa je do všeho se vrhat bez rozmyšlení."

„Tady jde ale o Minha," odsekla mu a následně hledala pomoc u svých kamarádů.

Thomas se toho ujal: „Budeme je chvíli sledovat. Pravděpodobně vědí, že sem přijdeme. Očekávají nás, musíme být na pozoru, určit si priority a vymyslet bezpečnou cestu zpátky."

„To nech na nás," odpověděla mu Brenda a kývla na Pánvičku s Jorgem. „Najdeme hangár, budeme tam na vás čekat."

Jorge zabručel. Pravděpodobně se mu nelíbilo, co Brenda řekla. „V šest odlétáme. A na opozdilce nečekáme," řekl načež Ashley pohlédla na Newta, který se na ni ustaraně podíval.

Thomas hlasitě polk. „Domluveno," přikývl

Běžela. Bílé chodby nechávala za sebou a pocit toho, že neběží pořád dokola, ji ubezpečovala jen čísla na zdech u dveří. Jinak to tady vypadalo úplně totožně. Všude bylo všechno bílé a ona se tady pomalu začala ztrácet. Bylo to tady vetší bludiště, než kdy byl samotný Labyrint. Pomalu začala zapomínat kudy sem přišla. V tomto směru by na ni Minho nebyl pyšný. Jako běžec musí mít dobrý orientační smysl, být rychlá, a hlavně si pomatovat zpáteční cestu.

Minho.

To kvůli němu jsou tady. Druhý pokus o jeho záchranu. A tentokrát se jim to povede.

Proběhla další chodbou. Pak zahnula doleva. Pak doprava. A pak zase doleva. Myšlenky se jí točily kolem Thomase a Newta -jak se jim asi daří, jestli jsou v pátrání po jejich kamarádovi lepší než ona. Taky přemýšlela o Brendě s Pánvičkou a Jorgem. Našli už hangár s bergem? Dostali se tam? Jsou v pořádku nebo měli nějaké komplikace? A co Teresa? Ta je teď součástí Zlosinu pokud se neplete a její zradu pochopila dobře. Je tady? Uvidí ji? Několikrát si přehrávala rozhovor, který by se svojí bývalou kamarádkou vedla, kdyby ji potkala. Teď ji však došlo, že kdyby ji potkala, neměla by slov. Zrovna, když zatáčela za roh, sebou škubla a několik vteřin zůstala stát jako zmrznutá.

Po levé straně zdi se nacházelo vysklené okno, kterým moc dobře viděla dovnitř. Číslo vedle dveří však chybělo. Uvnitř bylo několik lidí v bílých pláštích. Očima zkoumala místnost, krčila se za rohem a sledovala co se bude dít. Mračila se, když uviděla několik přístrojů vedle těch lidí. Několik hadiček, jedno křeslo nebo dokonce věc na hlavu, která vypadala jako cedník, kromě toho, že v ní bylo napícháno spousta jehel.

A pak zalapala po dechu.

Ty uhlovitě černé vlasy by poznala i ve spánku. Zářily na ni. Vylezla z poza rohu a vydala se na chodbu k oknu. Stála tam, kousek před ním. Ty široká ramena, která ji dávala pocit bezpečí kdykoliv, když byla blízko nich. Minho stál pár metrů od ní. Zády k ní, za ruce ho drželi asi čtyři muži. Ušklíbla se. Minho byl pro ně taková hrozba, že ho museli držet s několikanásobnou přesilou? Srdce se ji rozbušilo. Jeho kamaráda začali odvádět pryč. Pryč od ní. Chtěla křičet. Bouchat do okna, aby se otočil a věděl, že jeho kamarádi jsou na cestě. Neviděla mu do obličeje, ale věděla, že je vyčerpaný. Bylo to vidět na jeho chůzi, postavení těla. Byl skoro na dně.

Ještě než udělala pár kroků, zamrzla na místě. Dveře od místnosti se otevřely a ona pohlédla do obličeje Krysákovi. Srce ji vynechalo několik úderů. Sledovala muže opřed sebou stejně jako to dělal on. Pravděpodobně byl stejně zaskočený jako ona. Pak se ale vzpamatoval. „Ale, ale. Samotná královna skupiny A."

Chtěla něco odpovědět. Ale nevěděla co. V krku se jí vytvořil knedlík. Ocitla se v pěkné bryndě. Doufala, že Thomas s Newtem se ji nerozhodnou hledat. Nakonec i s ostatními odletí pryč a zachrání se.

„Nemůžu lhát o tom, že jsi nám udělala díru do rozpočtu," ušklíbl se na ní. „ Už jen myšlenka na to, že jsi se dostala dovnitř, aniž bys spustila alarm. Ale nemůžu tvrdit, že tě nerad vidím. Přímo naopak. Když jsi už jsi tady-není si třeba dělat starosti. Dnes se dozvíš spoustu pozitivních zpráv."

Ashley se zamračila a začala střádat plány o tom, jak se odsud sakra dostane. „Pozitivních zpráv?" zeptala se. „Vy jste nás nenajali na to, abychom byli vaše laboratorní krysy?"

Krysák byl několik sekund zticha, než odpověděl. „Ty si myslíš, že nás tohle všechno baví? Myslíš si, že nás baví dívat se na to, jak trpíš? Všechno mělo nějaký cíl a tobě to už velice brzy začne dávat smysl." Intenzita v jeho hlasu sílila, poslední slovo prakticky zakřičel a obličej měl zarudlý od vzteku.

„Pane jo," odpověděla Ashley a na obličeji se jí zrodil úšklebek. „Hoď se do chládku, starouši. Vypadáš, jako bys byl tři kroky od infarktu." Ashley nemohla zapřít fakt, že se s každou minutou cítila smělejší.

„Jste pořádku pane Krysáku?" zeptala se ho po chvíli, kdy Janson byl stále rudý a zhluboka dýchal. Pravděpodobně se snažil uklidnit.

„Člověk by řekl, že to všechno, čím jsi si prošla, tě přivede k pokoře. Ale ty jako bys byla namyšlenější než kdy předtím. A jsem zástupce ředitele Janson," jeho hlas byl tichý a třásl se. Jako by ho stálo hodně námahy, aby zůstal klidný a nerozječel se na ní. „Nauč se projevovat úctu k starším."

„Až se k nám přestanete chovat jako k zvířatům, možná to zvážím."

„Pořád to nechápeš. Samozřejmě, že to nechápeš. Ale brzy to pochopíš. Hned jak ti vrátíme vzpomínky."

„Žádné vzpomínky mi vracet nebudete," zavrčela. „Ani se mě nedotknete."

„Zapomínáš na to, že ty jsi jednou tohoto byla taky součástí," řekl Janson. Ashley si moc dobře pomatovala, že jednou pro Zlosin pracovala. Už jen nad tou představou se jí zvedal žaludek. Nechtěla mít se Zlosinem nic společného. Musela mít vymytý mozek. „Kecy," odsekla

„Evidentně dobře víš, že tu máme strašlivou nemoc, která po celém světě lidem požírá mysl. Všechno, co jsme dělali, bylo vypočítané jen pro jediný účel: analyzovat vaše mozkové struktury a vytvořit podle nich mapu. Cílem je využít tuto mapu k vytvoření léku pro erupci. Když to začalo, věděla jsi, co je v sázce. Ztracené životy, bolest a utrpení. Všechno v zájmu přežití lidstva. A jsme blízko. Opravdu blízko. Až ti vrátíme vzpomínky, budeš to znovu všechno chápat. Vrátíme se do starých kolejí."

Janson se k ní přiblížil. „Virus erupce žije v každé části tvého těla, přesto na tebe nepůsobí a nikdy působit nebude. Patříš do mimořádně vzácné skupiny lidí. Jsi vůči erupci imunní."

Ashley pozvedla obočí a hlasitě polkla.

„Venku v ulicích takovým lidem jako jsi ty říkají muňáci," pokračoval Krysák. „A opravdu je nenávidí."

Ashley si až teď všimla, že za ní stojí několik mužů a žen s pistolemi kolem krku. Byly to ty, které už kdysi viděla. Ty, které vám do těla postí hromadu elektrického napětí. Janson se na ně otočil. „Odveďte Ashley za Adamem, odstraní ji mazák. Je uvnitř, chtěl pomoci. Třeba bude jednoduší, když s ní bude jako technik pracovat on. A prohledejte to tady. Určitě sem nevnikla sama, je jasné o co jim šlo," řekl a podíval se ke skleněnému oknu. „Pokud se bude bránit, použijte tolik síly, kolik bude nutné," řekl jim a následně se otočil na Ashley. „To bych ti nedoporučoval. Jedna rána granátometem a zažiješ nejhorších pět minut svého života."

V další chvíli byla Ashley otočena zády k němu a odváděna pryč. Byla v hajzlu.