Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

2. Pocit vítězství

„Šlápni na to, Ashley!” zakřičel Thomas a nemusel ji to říkat dvakrát. Ashley opravdu hned dala nohu na plyn a nekontrolovaně se rozjela. Muž před nimi stačil se zavrčením uhnout.

Thomas se otáčel za sebe, aby zjistil, jestli je rapl bez nosu pronásleduje. Tuto domněnku si hned potvrdil, když viděl, jak trhavým, ale stejně poměrně rychlým, během pronásleduje jejich auto.

Jeho obličej se objevoval a zase mizel v světě postranních svítilen. Vrčel, chrčel a křičel na ně. Možná ale nekřičel na ně- Thomas si totiž všiml, že za mužem se vynořilo několik dalších postav.

Zakřičel na Ashley ať jede rychleji. Ta však s autem začala kličkovat. Jezdila od jedné zdi ke druhé a narážela tam do všech postavených věcí, které se tam nacházeli. Jednou v autě naskočili až tak moc, že si mysleli, že přejeli tělo.

Thomas se otočil dopředu, aby zjistil, proč Ashley jezdí okružní jízdu. Střetl se pohledem s jedním raplem, který visel na kapotě auta a bouchal do předního skla. „Setřes ho! Setřes ho, Ashley!” křičel na ni Newt, který seděl vedle ní.

„Co asi celou dobu dělám?” vyštěkla na něho, načež v duchu zaječela, protože se rapl ze čelního skla přesunul k jejím dveří a od něho a ji ho dělilo jen sklo, do kterého ihned začal bouchat.

Sklo nevydrželo moc dlouho- po pár vteřinách už cpal svoji ruku dovnitř a tahal Ashley za triko, aby ji mohl vytáhnout ven.

Thomas ji zezadu chytil kolem krku- připraven ji udržet v autě i za cenu uškrcení- a Newt se chytil volantu.

Následně zatočil prudce doprava. Rapl, který se držel Ashley, byl prudkým zatočením odhozen o zeď a spadl na zem. Tam taky zůstal ležet. Thomas Ashley pustil a ona si rukou promnula krk, avšak nestačila ani zakašlat, když už křičela: „Pozor!”

Newt, který auto pořád řídil ze sedačky spolujezdce, neměl pořádnou kontrolu nad jízdou a v další chvíli narážel do jednoho z rezavých aut. Jejich auto ještě chvíli jelo, načež se převrátilo na zem a oni pod ním zůstali zaklíněni.

Jako první vylezl Thomas. Nohou rozkopl jedno z oken a tím vylezl ven. Venku rozsvítil baterku, kterou měl v ruce. „Jsi v pořádku?” zeptal se Newt Ashley.

„Jo. Asi jo.”

„Thomasi, otevři nám dveře!” vykřikl následně Newt, který bouchal do dveří. Tmavovlasý chlapec se trhnutím otočil, načež přešel ke dveřím a asi dvakrát nimi škubl. „Sakra,” vydechl. „Jsou zaseklý, zkusím ty druhý.”

Než stačil auto obejít, Newt už sám druhé dveře otevřel a vykutálel se ven. V momentě, kdy se postavil na nohy, se ozvalo několik výkřiků a oni uviděli první Raply. Hned vepředu byl ten, se kterým už měli čest se setkat.

„Ashley dělej!” vykřikl Thomas, načež svoji kamarádku vytáhl za nohy ven. Když se postavila, pohled ji sklouzl na Newta, který měl svoji ruku na pistoli a Rapla bez nosu, který stál sotva dva metry od nich.

Ashley si v duchu zakřičela. V hrudi se jí prodral tichý výkřik, o kterém nevěděla, jestli byl slyšet. Dva chlapi stáli mlčky vedle ní. Newt svoji ruku měl stále položenou na pistoli u opasku a Thomas mířil baterkou přímo na šeredného cizince.

Muž těžkopádným krokem vyrazil směrem k nim. Musel při tom mávat zdravou rukou, aby udržel rovnováhu na noze, kterou měl v pořádku. Běh ho určitě vysílil, o tom nebyl pochyb. Kdykoliv udělal krok dopředu, trojice o krok ustoupila, aby mezi nimi byla pořád stejná mezera.

„Říkal kos, že přišla Rose a vzala mi nos,” zopakoval. Bublání v hlenů v jeho hrdle přešlo v odporné zachrčení. „Teď mi teče jak šos.”