Nevzdávej se, prostě běž! (TDC Fanfiction)

10. Stále tam, kde jsme byli

Ashley se se zabručením probudila a zvedla se na loktech. První, co uviděla, byla Brenda, která seděla v starém zaprášeném křesle. Měla přes sebe přehozenou lehkou deku, dívala se na ni s ustaraný výrazem ve tváři. „Sama jsem se před chvílí probrala. Jak se cítíš?"

Ashley sebou škubla a změnila polohu. Zasyčela, když ucítila ostrou bolest v noze, kde ji škrábla kulka. „Jako pytel plopáků," odpověděla ji a pak se vysoukala do sedu.

Možná ještě víc, než fyzická bolest ji tížila ta psychická. Pořád si musela promítat celou situaci na základně Zlosinu. Jak její tělo zaplavila euforie, když uviděla Minha. Jak se zase potkala s Adamem, ale pak ho tam musela nechat. Netušila, kdo tento záhadný chlapec je, ale už několikrát ji zachránil zadek před Zlosinem. Pravděpodobně teď pyká za jimi způsobené problémy. Nejvíc ji však tížila slova, která zazněla ve zbrojnici.

„Co se tam vlastně stalo?" zeptala se Brenda, když viděla, jak už nějakou dobu hledí na dva chlapce, kteří spokojeně oddychovali na dvou ošklivých pohovkách. Byli až po bradu zakrytí dekami. Z hlavy nedokázala dostat myšlenku, že je to dílo Brendy- vypadali jako malé děti odpočívající o obědové pauze.

Ashley k ní pootočila hlavu a pak pokrčila rameny. Sama vlastně nevěděla, co se stalo. „Fajn, tak si to nech, tajnůstkářko," řekla Brenda a ona se zamračila. „Jen že jsem se probudila, oni dva byli vzhůru a nebyla tu moc příjemná atmoška. Radši jsem šla za Jorgem, ten teď taky zařezává. Letěl s námi asi sto padesát kilometrů daleko a přistál na rozlehlé mýtině. Cestou sem jsem uviděla nějaké rozpadlé budovy, myslím, že bychom je měli prozkoumat. Půjdu vzbudit Jorgeho, stejně je spousta věcí, který musíme probrat."

S těmito slovy opustila místnost. Ashley sama vylezla z postele a dokulhala ke třem pohovkám. Pánvička spal na té prostřední, pak však došla k té, kde spal Thomas. Ruka mu visela dolů a ona do ní začala špičkou boty šťouchat. Chlapec na to však nereagoval, a tak vzala jeho deku a strhla ji z něho.

Chlapec se trhnutím posadil. „Hej, ty!" rozkřikl se a pak rozespale pohlédl na Ashley, která se vítězně ušklíbla. Thomas zabručel a posadil se. Ashley se podívala na druhou stranu místnosti. Newt seděl na kraji pohovky - v momentě, kdy se na něj podívala, do místnosti vtrhl Jorge.

„Hej, vy bando línejch opic, zvedněte svoje zadky a běžte do centrály."

Ashley se po pár minutách došourala do hlavní místnosti celého bergu. Jako i místnost, ve které se nacházela předtím, byla dost stroze vybavena. Železné stěny bergu ztrácely svůj dojem nedobytnosti tím, že lesk na nich byl na většině míst poškrábaný. Uprostřed místnosti se nacházel stůl, který vypadal, že každou chvíli spadne.

U něj stál Jorge, který se skrýženýma rukama koukal kolem sebe a podupával na místě. Brenda stála opodál, jako vždy si protáčela mezi prsty se svojí dýkou. Pánvička starostlivě zkoumal svoji zraněnou ruku na jedné ze židlí a Thomas seděl vedle něho. Newt postával u dveří a opíral se o jejich futra. Přešla k němu a žduchla do něj ramenem. „Pořád bručíš?" zeptala se ho s nadsázkou. Odpovědi se však nedočkala. Chlapec se nemohl ani na pohled.

Odfrkla si, načež se rozešla na druhou stranu místnosti. Přitahovala si jednu ze židlí akorát v momentě, kdy se Jorge dal do řeči. „Když se nás všichni konečně rozhodli obdařit svojí přítomností," řekl a věnoval jedovatý pohled Ashley, která se na něj dospělácky ušklíbla, „je čas probrat několik podstatných informací."

***

„To nemyslíš vážně?!" vykřikl Newt na Jorge. Vyhoupnul se od futer a naštvaně přešel ke stolu, kde se zastavil a funěl pilotovi do obličeje.

Ashley se zamračila. Nejen kvůli reakci chlapce, ale i kvůli informaci, kterou se právě dozvěděla. Jorge se s Bergem na základnu Zlosinu vracet nebude - jejich mise na záchranu Minha ztroskotala lusknutím prstu.

„Ano myslím, muchacho," odpověděl Jorge. „Bez ohledu na to, že oni moc dobře ví, koho hledáte. Myslíš, že budou tak blbí a nechají Minha na stejné základně?" zeptal se řečnicky. „Blbost! Pravděpodobně už je několik mil odsud, přinejlepším," řekl, Newt si odfrkl a zakroutil hlavou.

„To však není ten největší problém," dala se do konverzace Brenda.

„Ono snad existuje něco horšího?" zeptal se Pánvička

Brenda stočila pohled na téhož chlapce a ušklíbla se. „Domníváme se, že Zlosin si vás hezky ocejchoval. Už od úplného začátku," začala. „Umístili do vás čipy, podle kterých vás mohou sledovat a ovládat.

„Blbost," nesouhlasil Newt a celá pozornost se stočila na něj. „Kdyby měli tu možnost, udělali by to dávno. Tady jsme už jakou dobu, mohli kdykoliv přijít a sebrat nás všechny do jednoho."

Jorge zakroutil hlavou. „Ty to pořád nechápeš, hochu," povzdechl si znuděně.

„Podle mě to taková blbost nebude, Newte," ozval se z ničeho nic Thomas. Ashley nevěděla, jestli je dobrý nápad Newta provokovat ještě víc, ale druhý chlapec mu pokynul, aby svoji myšlenku dokončil. „Copak si nevzpomínáš na Albyho v labyrintu, který se skoro před únikem z něho zbláznil? Nebo na Galyho, který vypadal jako kdyby nás chtěl všechny zabít? Zapadá to do sebe. Ty jsi je znal mnohem lépe než já, můžeš posoudit, jestli by sami tohohle byli schopni."

„Přesně tak," přitykala Brenda. „Mohli s tebou manipulovat, donutit tě dělat všelikajé věci. Nevidí ti do očí, neslyší tvůj hlas ani nic podobného, ale musíme to z vás vytáhnout. Pokud budou dost blízko, aby tě mohli mít pod dohledem, a pokud usoudí, že to stojí za to riziko, zkusí to. A to je poslední věc, kterou potřebujeme."

„Pokud tedy budeme brát fakt, že nějaké čipy v sobě máme, jak je dostaneme ven?"

„Známe chlápka jménem Hans, který se přestěhoval do Denveru. Je to doktor a dříve pracoval pro Zlosin. Teda jen
dokud se nepohodl s nadřízenými ohledně protokolů týkajících se mozkových implantátů. Myslel si, že to, co dělají, je příliš riskantní, že překračují hranice a chovají se nehumánně. Zlosin ho nechtěl nechat odejít, ale podařilo se mu utéct."

„Ti chlapi by měli zapracovat na své bezpečnosti," zamumlala Ashley.

„Naštěstí pro nás." Brenda se ušklíbla. "Každopádně Hans je génius. Zná každý detail o implantátech, které máte v hlavách. Pokud se k němu dostaneme, bude schopen vám ty věci z hlav vyndat. Nebo je alespoň nějak deaktivovat. Nejsem si jistá, jak to funguje, ale jestli to někdo dokáže, tak on. A udělá to rád. Ten člověk nenávidí
Zlosin stejně jako my."

V Ashley se zvedla vlna euforie. Je opravdu možnost, že jim Hans čipy z hlavy vyndá a oni už nebudou pod dozorem Zlosinu? Budou volní? Podaří se jim najít ostatní přátele a budou pokračovat tam, kde přestali?

„Nemůžou nás vysledovat ale i podle bergu?" zeptal se Thomas. „Přeci jenom je jejich, určitě tady mít nějaký trackovací zařízení.

Jorge si odfrkl. „Je vidět, že mně vůbec neznáš, hochu." Na tváři se mu usídlil rošťácký úsměv. „Zmanipuloval jsem systémem, jak bys nevěřil. Měli bychom být schopni zůstat alespoň na chvíli o krok před nimi."

„A teď se seberte. Nějak mi vyhládlo. Myslím, že je správný čas, abychom prohledali ty opuštěné budovy, které jsem cestou viděl.”

Po dlouhé době jsem zpět 🫣 pokud tady ještě někdo zůstal, přeji vám pěkný zbytek dne!