Myslím, že jsem se zamilovala...

2.kapitola

Po hodině cesty, kterou z většiny prospím, dorazíme k benzínce. Sluneční světlo mě bodá do očí.
Skoro nic nevidím.
Matka si toho všimne a chytne mě za ruku a prakticky mě dovleče do malé budovy benzínky.
U pokladny stojí starší chlap s
plnovousem a přátelským úsměvem na rtech.
Matka si vezme proteinovou tyčinku a kafe.
Potom si mě konečně všimne a cestou k pokladně na mě kývne, ať už si konečně vyberu.
Procházím regály a najednou si všimnu zabaleného šunkového
sandwiche.
Vezmu si ho a zamířím k pokladně, kde už stojí matka a klabosí s
prodavačem.
Ten se na ni usmívá od ucha k uchu, ale když mě uvidí jak přicházím k
pokladně, úsměv mu z tváří okamžitě zmizí.
Nevím proč, ale než na to stihnu přijít, matka mě chytne za rameno a slavnostně prohlásí:
„Tohle je moje dcera Charlotte.
Jsme na cestě na její novou střední školu v San Francescu."
Bezva mami, víc bys toho o mě tomu prodavači říct nemohla?!
Když matka dopoví, prodavač se na mě otočí.
Já se na něj usměju snad tím nejfalešnějším úsměvem, jakej se mi kdy podařil. On mi můj úsměv oplatí ještě falešnějším.
Prima chlapík musím uznat.
Hlavně že na mou matku, které to dnes obzvlášť sluší, se usmát dokáže. Když konečně nasedneme do auta, matka pustí její oblíbené a mnou nesnášené písničky z devadesátek. Horší hudební vkus snad nikdo mít nemůže.
Občas si říkám, proč nemůže být moje matka alespoň trochu moderní.
Ale když se nad tím tak zamyslím,
nebyla jsem na škole moc oblíbená. Všichni si mysleli že jsem divná, protože jsem neměla telefon a nebyla jsem podle nich dost moderní. Nemáme s matkou až tak moc peněz od té doby, co táta zemřel.
Dost často na něj vzpomínám.
Když si uvědomím že mi po tváři stéká malá slza, matka už mě až moc tiskne v náruči.
Když se konečně odtrhne, a dá ruce na volant, oddychne si a prohlásí:
„Tak jedem!"
„Nemůžeme se vrátit domů?" řeknu potichu, ale ne zas tak potichu aby to matka neslyšela.
Ta se na mě podívá, pohladí mě po hlavě, div mi nerozcuchá vlasy, ale
nic neřekne. Když nastartuje, uchýlím se do svého světa plného tragických
myšlenek…