Myslím, že jsem se zamilovala...

4.kapitola

Když vejdu dovnitř, tak mi dojde, že jsem se vlastně ani Amy nezeptala, jaký předmět se učí na první hodině. Vtom do mě vrazí nějaká holka, která vypadá jak domorodec z nějakýho neobydlenýho ostrova.
Má na sobě červenou sukni a žlutý
top, a kolem krku má náhrdelník s tropickými květinami.
Je hodně opálená musím uznat ale její černé vlasy k tomu hezky ladí. „Promiň, nevíš co je teď za hodinu?"
„Vpohodě. Jsem tu nová takže nemám tušení."
odpovím té příliš opálené holce.
„To je ale náhoda, já taky.
Jsem Michel a ty?"
„Já jsem Charlotte, ale říkej mi Charlie."
Chvilku se na sebe díváme, ale potom se obě dvě začneme smát.
„Nevíš kam si mám sednou?"
zeptá se Michel.
V tom si obě všimneme prázdné lavice se dvěma židlemi.
Nemusí nic říkat, protože její výraz mluví za vše.
Je na ní vidět, že by si chtěla sednout se mnou, čemuž nerozumím.
Známe se ani ne dvě minuty. Zamíříme s Michel k prázdné lavici a sedneme si.
Celou první hodinu si prakticky jenom povídáme.
Zjistila jsem, že Michel taky bydlí na stejné ubytovně jako já a že je z Los
Angeles.
Má mladší sestru, která teď chodí na základce do devítky.
Když hodina skončila, vyšli jsme s Michel že třídy.
Moc jsme, ne vlastně jsme vůbec neměli tušení kam máme jít.
Vtom se za rohem objevila Amy.
„Ahoj nováčci, tak co první hodina?"
Než stihnu odpovědět, Amy pokračuje…
„Další hodina je Angličtina a je to v učebně tady za rohem."
Teď mě alespoň nechá domluvit, doufám.
„Děkujeme Amy.
Tak zatím!"
Jakmile s Michel zajdeme za roh, zůstaneme zírat.
Tolik lidí není ani v obchodě kde jsou výprodeje!
Studenti vytvářejí kruh kolem něčeho, kam s Michel nevidíme.
Michel mě protlačí do první řady, a tam uvidím dva kluky, jak do sebe buší hlava ne hlava.
Jednomu teče krev a její kapky dopadají na dlážděnou podlahu.
Všichni ostatní studenti pokřikující něčí jméno a většina z nich si to natáčí.
Než si nějak stačím uvědomit co se tady děje, do kruhu kolem těch dvou vstoupí starší muž.
Všichni studenti přestanou křičet a vypnou si telefony.
Asi to bude ředitel.
„Vy dva jdete se mnou."
řekne ten muž.
Studenti rozpustí svůj chumel a jdou do tříd.
Já je i s Michel následuju.
Když vejdeme do třídy a konečně najdeme nějaké místo na sezení, zazvoní.
Do třídy vejde mladá učitelka.
Tipla bych jí tak na dvacet pět.
Tváří se přátelsky a klidně, narozdíl od učitele Matiky.
„Dobrý den třído, dnes budeme brát
novou látku a příští hodinu si na ní napíšeme test."
To vám teda pěkně děkuju.
I Michel se tváří tak, že by tu učitelku nejradši zabila.
Nedivím se jí.
„Á, vidím tady nové tváře!
Můžete se prosím postavit a představit se?"
To mluví na nás?
Asi ano, ale raději bych kdyby ne.
S Michel se podíváme jedna na druhou.
Postavíme se a okem si naznačíme, která z nás začne.
„Já jsem Michel a tohle je moje kamarádka Charlotte."
Kamarádka?
Ona mě nazvala kamarádkou?!
To jsem ani nečekala že si najdu kamarádky takhle rychle.
Jsem jí vděčná, že mě nepředstavila jako Charlie, to by se nedožila konce hodiny.
„Dobře. Studenti, chovejte se k nim hezky."
Po tom, co tohle řekne, se na nás oči studentů upírají ještě víc.
Ano, všichni musí vědět že jsme
tady noví!
„Už si můžete sednout." řekne nám učitelka.
„A ještě něco.
Jmenuji se Emma Brownová."
napíše učitelka své jméno na obrovskou bílou tabuli.
„Tak začneme, otevřete si učebnice na straně čtyřicet sedm."