Myslím, že jsem se zamilovala...

9.kapitola

První týden uběhl jako nic. Pořád samé učení a povídání s Michel. Ne že bych si
stěžovala, ale toho učení by nám mohli dávat míň. Divné je, že na to, jak se kolem
mě první dva dny Jacob motal, tak jsem ho celý týden na škole neviděla. Třeba jel
někam na dovolenou, a nebo je tu ta horší varianta kterou si v žádném případě
nechci připustit… že už se mu nelíbím. A to si radši nechci ani představovat. Dnes
už je sobota, konečně volno. S Michel jsme se domluvili, že zajdeme do kina. Tak
trochu třeba doufám že tam bude Jacob, ale to je nesplnitelné přání. Michel si opět
bere svoje domorodecké oblečení. Já si asi vezmu roztrhané rifle a nějaký crop top.
Podívám se do skříně a uvidím jeden naprosto dokonalý. Je bílý a na prsou má
modrého motýla. Dokonalý. Obleču se a vlasy zapletu do dvou copů. Musím uznat,
že se mi dnes výjimečně povedly. Jindy je pletu dost nakřivo. Pleť překryju lehkou
vrstvou make-upu a na oči přidám nenápadné oční stíny. Když si stoupnu před
Michel, ta si jako obvykle neodpustí nějakou narážku na Jacoba: „Kdyby tě teď
Jacob viděl, tak by mu vypadly oči z důlku!" zasměje se Michel a já se přidám.
Blbý je, že až na cestě z ubytovny jsme přišli na to, že nevíme, kudy se do toho kina
vlastně jde. Je štěstí, že existují lidí jako Ashley, kteří dokáží programovat a dělat
aplikace, které se v životě alespoň k něčemu hodí, narozdíl od nějakých stupidních
her. Použijeme Google maps a najdeme polohu kina. Následujeme malou šipku na
mobilní obrazovce, která nás vede neznámými chodbami San Franciska. Jdeme a
jdeme a najednou před námi stojí obrovská moderní budova. Rovná se tak jednou
fotbalovému hřišti. Když vyjdeme dovnitř s lístky v ruce, mám pocity že mi vypadnou,
protože vybavení tohoto kina mi vyrazí dech. Je to tu nádherné. Jdeme po velkém
černém koberci až dojdeme k několika sálům a k velkému pultu, kde zřejmě
prodávají občerstvení. Za pokladnami stojí spousta mladých lidí, kteří jsou zde
pouze na brigádě. Mají černo bílé oblečení a každý z nich má na tváři úplně stejný
přátelsky úsměv. Jdeme s Michel k jednomu pultu kde se zdá že tam nikdo není, ale
potom se zpoza něj vynoří mladý kluk… moment, není to Will? „Kde se tu berete vy
dvě?" zeptá se nás. „To bysme se spíš měli ptát my tebe." řeknu a ze rtů mi unikne
malý úsměv. „Jsi tu zase za trest?" zavtipkuje Michel a Will se zasměje. „Tentokrát
ne, jsem tu jenom na brigádě." odpoví Will. Chvilku mlčíme. „Tak, co si dáte?" řekne
s šibalským úsměvem Will. Michel mi položí ruku na rameno a naznačí mi, že to
vyřídí. „Jeden velký slaný popcorn a dvě střední Coca-Coly." „Ještě jsem se ani
nezeptal na co jdete!" řekne Will když naší objednávku připravuje. „Jdeme na Ty a
Já, zajímalo nás to, tak jsme tady." zasměju se při Michelině odpovědi. Will nám
podá naší objednávku a k tomu ještě dvě malé tyčinky s burákovým máslem. „To je
na účet podniku." řekne Will. „Já myslela, že tohle brigádníci dělat nemůžou." řekne
udiveně Michel. „Jsem brigádník s výhodama." prohlásí hrdě Will a všichni se dáme
do smíchu. Když zkontroluju čas, zjistím, že film začne už za dvě minuty. „Promiň
Wille, ale my už musíme jít. Tak ahoj, a užívej si svojí brigádu s výhodama!" řeknu, chytím Michel a táhnu ji do našeho sálu. Když konečně najdeme svoje místa a
posadíme se, v sále zhasnou všechny světla, a začne film…
Jakmile film skončí, vyřítíme se s Michel ze sálu abysme nemuseli stát dlouhou
frontu u východu. Jsou tam totiž turnikety a prý se dost často se rozbíjejí. Od
rozhovoru s Willem jsem se toho hodně dozvěděla. Musím uznat, že ten film byl
úžasný. Brečela jsem snad tisíckrát, ale nejvíc mě dojala scéna, jak Jack (to je
hlavní postava) běží za Rose v dešti, aby jí mohl po dvou letech, kdy se neviděli
políbit. Prostě dokonalá romantika. Jsme na cestě na ubytovnu a s Michel se
hádáme, jestli si ji Jack vůbec zasloužil, když ji prakticky podvedl. Ale nakonec se
shodném na názoru, že Rose by to s nikým neslušelo víc, než s Jackem. Jsme už
skoro u vchodu když v tu chvíli se Michel zarazí. Když se podívám směrem, kam
směřuje její pohled, uvidím Amy. Má s ní Michel přece jenom nějaký problém. Ale
když se podívám na její výraz nevidím naštvání, ale spíš strach. Strach z Amy. Proč
se jí bojí a má to něco společného se mnou? Než si na to zkusím odpovědět Michel
řekne: „Můžeš jít prosím tě do našeho pokoje? Musím něco zařídit." řekne Michel se
svěšenou hlavou. Sice nevím proč, ale nechci se s ní hádat. „Dobře." řeknu a
nasadím můj podezíravý výraz. „Tak už jdi." pokyne mi Michel. „Vždyť jo, už jdu!"
otočím se na patě a zamířím ke vchodu. Ještě hodím vražedný pohled na Amy a ta
se jenom ušklíbne. Má s ní Michel nějaké nevyřízené účty? To doufám že ne, a taky
doufám že se jí nic nestane. Dojdu na pokoj a zavřu za sebou velké bílé dveře. Jdu
se do koupelny převléct a potom si v mé pohodlné teplákové soupravě lehnu na
postel. Čekám a čekám. Z minut se stanou celé hodiny a Michel pořád nikde...
Když už vstanu že půjdu Michel hledat, pohne se klika u dveří. Posadím se zpátky
na postel, do dveří vejde Michel, které po tvářích tečou slzy. Bože můj, co se stalo?
Vstanu z postele a běžím jí obejmout. Michel mě pevně stiskne. Při objetí se jí
zeptám: „Chceš o tom mluvit?" Michel jenom zavrtí hlavou. „Dobře. Ale až budeš
přípravná, tak bych byla ráda, kdybys mi řekla co se děje." Michel mi řekne do vlasů:
„Co já bych si bez tebe počala." při tom se lehce usměje. Já ji místo odpovědi
stisknu tak, že se rozkašle. „Promiň!" řeknu. Začneme se obě smát. „Našla jsem pár
kluků na Instagramu, chceš se kouknout?" Michel se na mě překvapeně podívá a
ušklíbne se. Místo odpovědi se posadí na moji postel a rukou poplácá místo vedle
sebe. Já žuchnu na postel vedle ní, vytáhnu mobil a najdu fotky těch kluků v
nedávno likovaných příspěvcích. U třetího objevu dostaneme záchvat smíchu,
protože vlasy toho kluka vypadají jako hodně dlouhé koště. U pátého kluka už
musím telefon odložit, protože měl místo vlasů mop. Celý večer jsme se smáli
těmhle dvoum povedeným klukům, kteří mají místo vlasů pomůcky na úklid. No
prostě téma, o kterým se dá mluvit hodně dlouho. Dnes jsme pro změnu šly spát až
v jednu, protože jeden romantický film nám nestačil. Museli jsme se podívat na
dalších dvacet. Co jiného máme dělat v sobotu večer?! Na žádný jiný program jsme
po půlhodinovém rozmýšlení nepřišly. Navrhovala jsem, aby jsme se koukala na
internetové obchody oblečení, ale po prohlédnutí místního internetového obchodu
nás to přešlo. Doufám že mi Michel řekne, co se děje. Jinak půjdu za Amy sama…