Myslím, že jsem se zamilovala...

13.kapitola

Nadešlo pondělí a Michelinino vosí hnízdo mi opět zvonilo v uších. Opravdu bych si

měla nastavovat vlastní budík. Michel byla jak je jejím zvykem zcela nachystaná s

dokonale navlněnými vlasy a jejím domorodeckým oblečením. Já si na sebe dneska

vzala černé rifle a modrý svetýrek s malým výstřihem pod kterým jsem měla krátký

bílý crop top a pohodlné bílé tenisky. Jakmile jsem vyšla z koupelny, Michel si

neopustila její obvyklé laškovné zahvízdání. Protočila jsem panenky a hodila jsem po

ní její bílý polštář. Obě jsme se začaly smát.

Na cestě do školy jsme narazily na tu samou partičku kluků, která se obvykle

promenáduje po chodbě ubytovny. Michel udělala pár kroků rychlou chůzí. Já začala

panikařit, protože jsem přesně čekala co chce Michel udělat. Michel se na mě otočila

a zašeptala: "Neboj, nezeptám se jich na Krásoně." V tu chvíli že mě spadlo

nejméně pěti tunové závaží. Došla jsem na úroveň Michel. Ta si dala prst před pusu,

a naznačila mi, že mám být potichu. „Půjdete zítra na tu párty?" řekl kluk s

blonďatými vlasy. Párty? Michel se na mě otočila a v jejích očích jsem viděla malé

jiskřičky. Usmála jsem se a poslouchala dál. „Asi jo, ale Amyin dům je celkem

daleko, a začíná to až v osm." prohlásí otráveně kluk s tmavšími vlasy. Michel se

zastaví a chumel těch kluků nám zmizí z dohledu. „Michel?" nechápavě se zeptám.

Michel se ke mě otočí. Když zvedne hlavu, má na tváři tak široký úsměv, až mě to

skoro děsí. „Zítra Amy vytřeme zrak!" zakřičí Michel. Já zajásám a Michel mě chytí

za popruh mého batohu a vleče mě směrem ke škole.

Ve škole jsme se motali kolem hloučků studentů namáčknutých u modrých skříněk.

Pořád mi vrtá hlavou to co řekla Amy. Co tím myslela? Ale ze zamyšlení mě vytrhne

zvuk zavírání Michelininy skříňky. Já si ze své skříňky vytáhnu učení na matiku, a

Michel si neopustí její pohled "Pohni!" Já jen protočím panenky a jdu do třídy matiky,

a Michel hnedka za mnou.

Když dorazíme a posadíme se, třída se konečně začíná plnit studenty. Zazvoní. Do

třídy přijde námi všemi oblíbený učitel a okamžitě začne psát na tabuli novou látku a

termín příštího testu. Studenti opět mlátí hlavami o stůl, nebo si potichu něco

nadávají. Michel se tváří jak nějaký nájemný vrah.

Po únavných a zbytečných výkladech ze všech předmětů, co jsme dneska měli,

jdeme s Michel ke skříňkám. Vezměme si věci na konkurz roztleskávaček a já potom

vedu Michel směrem k tělocvičně. Těším se, protože dneska konečně poznáme tu

slavnou kapitánku týmu. Ale Michel se moc nadšeně netváří. Na čele jí vyběhly snad

všechny žilky a vypadá, jako kdyby na místě měla zkolabovat. Když už netrpělivě já,