Vánoční zázrak [Ironfrost/Frostiron] ✓

10. kapitola: Sob

Na Zemi se vrátili následujícího rána. Tony téměř okamžitě po příchodu zalezl do koupelny, aby se vysprchoval a upravil svůj zevnějšek. Zval na společnou sprchu i svého manžela, ten se však posadil na pohovku a odmítal ji opustit, dokud si v hlavě neutřídí nahromaděné rozhovory, jež proběhli za ten večer na Asgardu.

Tony si jej nevšímal. Už dávno si zvykl, že když Loki sedí a neodpovídá, měl by mu nechat prostor pro přemýšlení. Za těch několik set let musel mít bůh uloženo v hlavě tolik informací, že si Anthony nedokázal představit, co by se stalo s jeho vlastním mozkem, kdyby věděl tak moc věcí jako jeho milovaný.

Loki si povzdechl a složil si hlavu do dlaní. Jeho matka vyrůstala mezi vědmami, tudíž mu mohlo být jasné, že o jeho těhotenství bude informovanější než on sám.

„Ví o tom Anthony?" pronesla tiše směrem ke svému synovi Frigga a starostlivě mu stiskla rameno. Stáli u jednoho z vyvýšených sloupů, mluvíce o událostech, jež se za dobu Lokiho pobytu na Midgardu, odehrály v jeho životě.

Boha její otázka překvapila. „Ví o čem?"

„Čekáš miminko. Netvrď mi, že o tom nevíš." Loki vytřeštil oči a zatáhl matku do stínů, aby jejich rozhovor nemohl slyšet kdejaký strážný.

„Jak o tom víš?"

„Byla jsem vychována vědmami. Cítím přítomnost dalšího života poblíž sebe. Vidím i to, co není na první pohled zcela patrné." Bůh chaosu sevřel zpocené dlaně do pěsti, hledíce kamkoli jinam než do očí své matky. „Na co čekáš? Proč mu to neřekneš? Máš strach?"

„Já a strach?" zavrtěl nechápavě hlavou. „Brzy budou Vánoce, to je takový pozemský svátek, kdy se sejde rodina a přátelé a oslavují. Rozdají se dárky, ozdobí se stromeček... Moc o tom nevím, letos je to poprvé, co s Tonym tuto událost oslavíme." Frigga se na svého černovlasého syna láskyplně usmála a strčila mu neposedný pramen vlasů za ucho.

„Chceš to nechat jako překvapení." Zkonstatovala.

„Ano. Ty... vidíš, co to je?" poukázal na své břicho.

„Opravdu tak moc toužíš vědět, co z vašeho dítěte vyroste?" černovlásek zavrtěl hlavou a povzdechl si.

„Jen bych rád věděl, zda je zdravé. Nezáleží mi na tom, jestli bude jiný, jestli se bude od ostatních odlišovat stejně, jako se odlišoval Sleipnir." Při vzpomínce na svého osminohého syna si povzdechl. Měl by jej dnes navštívit a přinést mu do stájí jablko.

„Řeknu ti jen toto Loki,..." chytila jmenovaného za ruce. „oba budete překvapeni následujícím zjištěním a neměj strach, o zdraví se nemusíš obávat. Čilost k poznávání světa, ve kterém budou vyrůstat vám jistě způsobí nezměrnou radost."

„Říkala jsi, budou?" vykulil na bohyni černovlásek oči a ucítil, jak se ho zmocňuje třas.

„Pojď se vrátit k ostatním. Tvůj manžel tě již jistě hledá." A tak se také stalo. Aniž by Frigga dala Lokimu potřebnou odpověď, oba se vrátili na hostinu.

Nyní bůh falše seděl na pohovce v obýváku, zabraný do úvah týkajících se možného čekání dvojčátek. Nebyl si jist, zda dokáže Tonymu říct něco takového, jelikož o dětech nikdy předtím nemluvili. Netušil, jak se jeho manžel zachová, až se dozví, že zřejmě nečeká jedno, ale dokonce dvě děti. Jejich děti. Spojení jich dvou – Lokiho a Tonyho.

Boha toto zjištění nutilo zároveň se smát a ve stejné chvíli vyšinutě ječet. Samozřejmě vše skrýval pod kamennou maskou, rozhodnut nepustit žádnou z emocí na světlo světa.

Ozval se zvonek a Lokimu nějakou dobu trvalo, než se dal dohromady natolik, aby zvládl dojít otevřít. „Ahoj Loki, něco pro tebe mám." Rudovláska mu podala tašku a černovlásek se do ní zamyšleně zahleděl. „Někdo mi to nechal zavěšené nad krbem a hele, je tu tvoje jméno." Poukázala.

„Ale Vánoce jsou až za dlouho." Od svého manžela znal historku o tlustém muži v červenobílém oblečku s dlouhými bílými vousy, který vždy večer před Štědrým dnem donese dárky ve velkém pytli krbem a naskládá je pod stromeček. Ráno se rodina sejde u stromku a společně rozbalují přinesené dárečky.

„Asi se Santa spletl a nadělil ti jeden dárek už teď." Líbila se jí představa, že Loki této pověře věří, jelikož se jednalo především o pověst, která nutila malé děti těšit se na Vánoce. Rozhodně znělo lépe, že dárky nosí obtloustlý muž s pytlem hraček než jejich rodiče.

„Ani jsem nenechal přes noc sušenky s mlékem na stole." Zesmutněl bůh a vytáhl z tašky svetr se sobem. „Ten je tak heboučký." Usmál se na dívku a objal ji. „Jak mu mám ale poděkovat?"

„Vyřídím mu to." Řekla a s přáním hezkého dne odešla zpět do svých pokojů. Musela se vrátit rychle, jelikož byla s Visionem domluvená, že si zajdou na předpremiéru její oblíbené divadelní hry.

Muž vyběhl schody do patra, kde se převlékl v šatníku do svetru. V zrcadle si prohlédl, jak vypadá a uznale pokýval hlavou, že takzvaný Santa má vskutku vkus. Zaslechl klapnutí dveří od koupelny a když vykoukl z šatníku, zahlédl svého manžela, jak s ručníkem omotaným kolem pasu míří ke schodům vedoucím do obývacího pokoje.

Upravil si vlasy, narovnal svetr a vyšel ladnými kroky z místnosti. „Co to máš proboha na sobě?" zeptal se zděšeně Tony svého manžela, který vkráčel do kuchyně v podivně vyhlížejícím svetru.

„Dostal jsem to od Wandy. Sluší mi, nemyslíš?" otočil se kolem dokola.

„Nejsem si jistý, jestli zrovna sob na svetru působí sexy." Nalil si brandy a se skleničkou v ruce přešel k Lokimu, který si právě sedal na barovou stoličku.

„Pozemšťané jsou tak přízemní." Protočil očima a nalil si džus.

„Pozor na slova, s jedním z těch přízemních pozemšťanů jsi ženatý." Nahnul se přes barový pult a muže políbil. „Víš ty co? Sluší ti." Černovlásek se na něj šibalsky usmál.

„Prý si ten chlap, co chodí komínama spletl datum a krb. Nechal u ní dárek pro mě, no chápeš to?" Tony by se smál, kdyby nevěděl, o co jde. Miloval chvíle, kdy si mohl z Lokiho utahovat, aniž by mu tím jakkoli ublížil. Tento způsob byl vskutku příjemným odlehčením celých proklatých svátků.

„To tedy opravdu nechápu. Jo a abych nezapomněl, právě jsi mi něco připomněl." Dopil brandy a přešel ke svému milovanému, který se nevědoucně ušklíbl. „To ti nepomůže. Tři dny nazpět tu bylo pár lidí, kteří tvrdili, že ses je pokoušel shodit ze střechy."

„No dovol, já se je nepokoušel shodit. Lezli do komína, tak jsem myslel, že jsou to Santovi pomocníci. Samozřejmě mě ihned napadlo, že ani jeden z nich nemůže být Santa, vždyť na sobě neměli červenobílé oblečení. Ani pytle." Hnědovlásek zavrtěl hlavou a svého manžela políbil.

„Pro příště, to byli kominíci. To jsou lidé, co čistí komíny, aby se v zimě nezanášely sazemi. Nepoužívej na ně magii a nesnaž se z nich dostat polohu základny Santa Klause, jasné?"

„Ale co když to byli opravdu skřítci?" zaprotestoval Loki, přesvědčený, že v některých případech skutečně narazil na mužovy pomocníky. Ne vždy, ale občas určitě ano.

„Myslíš si snad, že skřítek měří dva metry?"

„Pravda." Netušil, co říct, proto svého partnera objal a ten se zjištěním, že jeho manžel zřejmě nehodlá danou záležitost opakovat, objal Lokiho nazpět. „Budu vyslýchat jen ty, co budou mít pod metr a půl."

---

Půjdeme s Lokim vyslýchat kominíky! Kdo se přidá?♥ xD