Vánoční zázrak [Ironfrost/Frostiron] ✓

19. kapitola: Smrt

Tony seděl v pracovně, vyplňuje jakési papíry pro Stark Industries, když vtom se ozvalo zaklepání na dveře. „Dále."

„Ahoj, to jsem já." Usmála se na něj Natasha a posadila se na židli před stůl, u kterého pracoval. „Stala se menší nehoda." Miliardář vzhlédl od poznámek a nadzvedl obočí v otázce. „Víš, jak jsi říkal Lokimu, aby neházel nic z oken?" samozřejmě, že si vzpomínal. Od doby, co vyhodil z radosti Tonyho vzácnou vázu z okna už uplynula nějaká doba.

„Co vyhodil?"

„No, hráli s Thorem takovou hru a... vyhodili ti asi osm lahví whisky." Tony zaskuhral.

„Asgarďané budou má smrt." Pronesl a postavil se, aby si mohl jít promluvit se svým vyvoleným. Jeho nenadálé nápady leckdy hraničily se zdravým rozumem a byť byl Tony bohatý a vážený, nepřál si, aby se Loki takto choval.

Mohli někoho zranit. Co kdyby šel dole po chodníku Vision nebo Wanda? Pravda, Wanda by koulovanou flaškami asi vyhrála, ale nedokázal si představit, co by zmohl například Barton s tím svým lukem.

„Nevzrušuj se. Odešli deset minut nazpátek." Uzemnila ho Natasha a přehodila si nohu přes nohu, usmívaje se od ucha k uchu. „Vymyká se ti z rukou, co?"

„Co? Ne, tak to není." Sesunul se zpět do křesla. „Někdy je jen těžké mu porozumět. Je složitý a spoustu věcí dělá s nepříliš jasným záměrem. Ačkoli netuším, jaký měl důvod mi s Thorem zničit lahve whisky. Jaké vlastně rozbili? Glenfiddich nebo ty s černým obalem?"

„Mám pocit, že byli natolik soucitní, že ti vyházeli ty s tím černým obalem. Nechápu, jak to můžeš pít. Jednou jsem to ochutnala a je to odporný." Tony protočil očima a zahleděl se zpět do papíru.

„Děkuju, žes mi to sem přišla říct. Hned, jak tohle dodělám, najdu Lokiho i Thora a s oběma promluvím." Nat kývla na souhlas a vstala, jdouc přímými kroky ke dveřím.

„Chová se poslední dobou divně. Všiml sis toho?" miliardář nadzvedl obočí v otázce. „Myslím tím, jak se vyjadřuje. Jeho nálady a názory. Neříkej mi, že sis ničeho podivného nevšiml."

„Má problémy s otcem. Upřímně mu taky moc nepřidávám s tím, kolik práce mám. Věčně se musí zabavit přes den sám a pak je otrávený. Od toho se taky odvíjí jeho nálady. Není divný, já jsem jen hloupý, že si nedokážu zařídit méně práce s firmou." Vrátil se očima k papíru.

„Snad máš pravdu." Řekla a s přáním hezkého zbytku dne opustila Starkovu pracovnu.

---

„Musel jsi hned rozbíjet ty flašky?" chechtal se Loki, zatímco se svým bratrem mířili do parku. Thor se usmíval od ucha k uchu a po celou dobu svému mladšímu bratrovi blahopřál k početí.

Ráno přišel za Lokim, aby se ho optal, jak dopadla návštěva u Odina, o které ho předchozího večera informoval Heimdall. Z jemu neznámého důvodu strážce duhového mostu trval na tom, aby si se svým bratrem co nejdříve promluvil. Kupodivu se mu Loki svěřil, byť to Thora stálo nemalé úsilí. Bůh falše si vždy raději řešil věci uvnitř sebe a nerad je ukazoval veřejnosti, nicméně byl skutečně rád, že se mu rozhodl šťastnou novinu oznámit.

„Můj bratříček je těhotný. A čeká dvojčata! Já budu zase strejda!" jásal.

„Můžeš sklapnout? Co kdyby tudy šla Wanda nebo dokonce Tony? Musím to držet v tajnosti alespoň do Vánoc." Thor po jeho slovech zvolnil ve svém řečnění, ale smát se nepřestal.

„Takže Odin...?" nadhodil.

„Ano, naprosto mě odbyl." Zopakoval mu již po několikáté a sedl si na lavičku vedle cesty. Starší bratr jej napodobil a zamyšleně se zahleděl na Lokiho zelené rukavice, které se mu skvěly na rukou.

„Promluvím s ním."

„Ne!" zamítl jeho nápad okamžitě černovlasý. „Stačí, že odbyl mě, nemusí se hněvat i na tebe."

„Nechtěl jsi po něm přece nic špatného." Oznámil mu pevně, hledíce mu do zelených očí. „Jsi těhotný. Už to musí být dostatečný důvod, aby daroval Tonymu dlouhověkost."

„Myslel jsem, že ho příliš nemusíš." Svěřil se mu Loki a pohledem přejel po okolí, zda je někdo nesleduje. Větve stromů byly obaleny sněhovými čepicemi a všude vládla paní Zima. Jen cesta byla udržovaná a sníh se na ní nedržel, jelikož po ní každou minutu prošlo nejméně pět lidí.

„Ve skutečnosti jsem ti záviděl. Stál sis za svým a vzepřel se otci. Vybral sis, a to já nezvládl. Jane by se mnou nebyla šťastná." Přiznal. To bylo snad poprvé, co spolu mluvili bez pošťuchování a urážek. „Máš manžela, čekáš rodinu a zasloužíš si prožít život tak, jak by ho měli prožít ostatní. Se stálým partnerem. Není to fér."

„Jane není hloupá, ví, kolik bys toho ztratil, kdybys s ní zůstal. U mě je to jiné. Už od počátku mi bylo vtloukáno do hlavy, že ty jsi prvorozený a jen ty máš právo vládnout. Dříve jsem ti záviděl, chtěl tě zničit, ale časem jsem zjistil, že mi něco chybí. A to něco jsem našel zde na Midgardu." Thor chápavě přikývl.

„Otec vás nemůže takto rozdělit. Promluvím s ním a s matkou. Přesvědčíme ho společně." Řekl přesvědčivě a zlehka objal Lokiho kolem ramen. Ten na nenadálý kontakt stiskl zuby k sobě, říkajíc si v mysli, jak moc rád by Thora odstrčil. Neobjímali se dlouho. Přesněji od doby, co se Loki v mládí přeměnil v hada a bodl svého bratra do břicha. Naštěstí rychlý zásah stráží situaci zachránil.

„Děkuji." Řekl téměř šeptem a zvedl se. „Nejsem si jist, zda se chci vrátit domů tak brzy. Nezajdeme si někam? Jako za starých časů?" muž se viditelně usmál a též vstal.

„Budu jedině rád. Znáš nějaké místo, které bys zde na Midgardu chtěl navštívit?" Loki se pousmál a vydal se po cestičce po boku svého bratra k malé kavárně na konci čtvrti.

„Bohužel bar nepřipadá kvůli mému stavu v úvahu, ale kávu si s tebou vypiji rád. Doufám, že nepohrdneš něčím tak prostým, i když to není pivo nebo kořalka." Thor otevřel svému bratrovi dveře a ten vstoupil dovnitř. Skoro to vypadalo, jako by byli pár. Nad touto myšlenkou se bůh falše viditelně otřásl.

„Dám si rád. Neměl jsem ji dlouho." Vysvlékli se z bund, čepic a šál a posadili se k jednomu z mnoha stolů. O chvíli později k nim přišla servírka a oni si objednali kávu. Thor samozřejmě nepohrdl zákuskem, zatímco Loki raději s prostým díky odmítl.

Jakmile před sebou měli kávu a dezert, dali se do řeči. Za posledních tisíc let si nepopovídali tak dlouho jako tyto tři hodiny, které proseděli v kavárně. Ani jednomu nevadilo, že se stmívalo, že brzy měla kavárna zavřít a že místa kolem nich zejí prázdnotou. Mluvili o všem a o všech.

Co nestihli dříve, vyříkali si nyní a na konci večera oba uznali, že kdyby si již dříve takto promluvili, ušetřilo by jim to spoustu starostí.