Vánoční zázrak [Ironfrost/Frostiron] ✓

18. kapitola: Hvězda

Ráno miliardář odletěl na konferenci do Chicaga, kde se mělo uskutečnit setkání hlavounů amerických ozbrojených sil a Stark zde měl předvádět jeden ze svých nových vynálezů sloužících k obranně Země. Nechal na stole vzkaz sepsaný na malém kousku papíru a odešel, aniž by svého manžela vyrušil ze spánku. A tak se stalo, že se Loki dnešní den rozhodl pro svou tajnou výpravu na Asgard.

Pomocí Bifröstu se přenesl na samý začátek duhového mostu, kde se setkal se strážcem Heimdallem a ten ho bez okolků ohlásil u všeotce. Na černém koni se bleskurychle přemístil do paláce a prošel spletitým množstvím chodeb, aby stanul před vysokými dveřmi trůnního sálu.

Srdce mu v hrudi divoce bušilo a tělo se třáslo potlačovanou potřebou zůstat klidný. Měl v plánu se svým otcem probrat závažné věci týkající se Tonyho a jeho smrtelnosti. Věřil, že by mu Odin mohl v jeho žádosti vyhovět, když mu měl v úmyslu sdělit přesné informace o svém těhotenství. Děti, které se narodí, by neměly vyrůstat v neúplné rodině. Loki si byl více než jistý, že jeho dvojčata budou též obdařena dlouhověkostí, tudíž by se Anthony nemusel dožít ani jejich šedesátých narozenin, které jsou v božských letech pouhé dva roky.

„Loki,..." Pozdravil boha klamu všeotec a s kopím v ruce sledoval svého syna, jak předstupuje před trůn, u nějž starý muž stál. „máš na srdci něco důležitého, že jsi vážil cestu z Midgardu až sem?"

„Mám." Přiznal a podřízeně sklopil hlavu. Nenáviděl to. Ponižovat se před mužem, kterého ještě před třemi lety pokládal za svého otce a který se nad něj vždy pouze povyšoval. Neposlouchal názory jiných, protože věřil, že zná vše a všechny. Že jen on – mocný Odin – dokáže rozhodnout o soudu vinných a rozsoudit rodinné spory. Považoval se za strůjce míru, přesto si jej vydobyl krví a hromadami zmasakrovaných civilizací.

„Mluv. Máš-li na srdci přání, které budu moci splnit, rád jej vyslyším."

„Mám na tebe prosbu, která by mi velmi usnadnila život. Královský trůn mne zde nečeká a já vím, že jednoho dne se stane vládcem Asgardu můj bratr. Jednou jsi však řekl, že jsem tvůj syn stejně jako on, proto bych si přál, abys věnoval mému manželovi dlouhověkost. Nic jiného po tobě žádat již nikdy nebudu." Odin zarmouceně zavrtěl hlavou a opřel se o své zlaté kopí.

„Žádáš příliš mnoho, Loki. Lidé se narodili smrtelní a žádná moc různých světů tento fakt nedokáže změnit."

„Dokáže a ty to moc dobře víš. Našel jsem staré svazky, v kterých se píše o tradicích zlatého rouna, o tradicích starších, než je vesmír sám." Všeotec po svém synovi loupl nahněvaně očima a sešel od svého trůnu po schůdkách dolů až k Lokimu. Kopím bouchl o zlatou podlahu, až se palác otřásl.

„Thora také pobláznila smrtelnice, ale ani jemu jsem nemohl požehnat. Dlouhověkost je určena nám, kteří s ní umíme zacházet a já nejsem bůh. Není mi určeno chodit po světech a hledat dobré duše, které si zaslouží dlouhý život, stejně tak nenáleží tvému manželovi věk vyšší, než jakým Midgarďané disponují. Narodil se smrtelný. Požehnal jsem vašemu manželství a více ode mě nemůžeš žádat." Ukončil jejich rozhovor a jal se k odchodu.

Zastavil ho až pevný hlas ozývající se za jeho zády. „Jsem těhotný!" Odin se otočil zpět ke svému synovi a s hrůzou v očích zaměřil pohled na jeho zahalené břicho, jako by skrze látky oděvu mohl vidět dva plody stvořené láskou člověka a boha. „Nemůžeš jim vzít otce. Můžeš s tím něco udělat."

„Nemohu." Zavrtěl hlavou všeotec.

„Ale jistě, že můžeš. Byl jsem ti dobrý, když jsi potřeboval odlákat koně a teď, když tě žádám o pomoc, odháníš mě. Vždy jsem se ti snažil zavděčit a teď, když mám manžela, čekám děti, odmítáš mi vyhovět v jediném přání, které na tebe kdy budu mít."

„Přesně tak Loki, odmítám." Smutně se po svém černovlasém synovi ohlédl, než vyšel ze dveří. Bůh lsti nevěřil vlastním očím. Odmítl jej, nehodlal akceptovat jeho jedinou a poslední prosbu.

Naštvaný muž opustil trůnní sál a rozešel se do dolních stájí, kde vyhledal svého syna Sleipnira. Kůň se vzepjal na čtyři zadní nohy a divoce zařehtal. „Ššš, maminka je tady." Pronesl tiše Loki a přiložil koni k pyskům jablko, které s chutí snědl. „Přišel jsem tě navštívit, než se vrátím na Midgard." Pohladil ho po hřbetě.

Sleipnir vypadal o hodně klidněji. Po čase se uvelebil do sena a s pohozením hlavy vyzval svého rodiče, aby si k němu přisedl. Černovlasý bůh se uchechtl a přijal nabízené pozvání, pročesávaje prsty synovu dlouhou hřívu. Po čase se přistihl, že mu zaplétá drobné copánky, zatímco kůň vesele hrabal třemi svými kopyty v hlíně.

„Slibuju, že se brzy vrátím a projedeme se." Vstal. Osminohý kůň, který stále ležel na zemi, ho pouze se zájmem sledoval. „Vyjedeme si na lov, to tě přece baví. Chytíme toho nejkrásnějšího jelena z celého Asgardu." Sleipnir znovu zařehtal a zvedl se na kopyta, dusaje jimi do země. „Jsem rád, že souhlasíš. Později se vrátím." A s těmito slovy zmizel ze stájí, doprovázen řehotem i ostatních koní, v němž se ten Sleipnirův zcela vytratil.

---

Bůh falše vstal zamyšleně z postele a přemístil se k oknu. Zahlédl na obloze několik zářivých teček a v tichosti zauvažoval, zda Heimdall vidí jeho dilema. Netušil, jak by měl otce přesvědčit. Prakticky udělal vše pro to, aby mu Odin v jeho žádosti vyhověl, avšak sám moc dobře věděl, že jemu se nezavděčí ani za splnění toho nejzrádnějšího úkolu, jaký lze vymyslet.

Ucítil ruce na svých ramenou a lehce nadskočil. „Nemůžeš spát?" rty se mu přitiskly mezi lopatky a teplý dech ovanul ono místo. Mírně se uklidnil a s povzdechem se otočil ke svému manželovi, který na něj hleděl s jiskřičkami v očích. Pevně miliardáře objal a ten mu po krátkém vzpamatování objetí opětoval. „Děje se něco?"

„Nic. Měl jsem špatný sen." Zalhal.

„O čem byl?" optal se ho se zájmem zbohatlík.

„To je jedno, nechci o tom mluvit." Přiznal tiše, netušíce, co by si měl v danou chvíli vymyslet. Otočil se zpět ke sklu a tiše si povzdechl, klouzaje prsty po průhledné desce, skrze kterou hleděl na osvětlené město v dáli.

„Podívej. Padá hvězda, něco si přej." Oznámil svému manželovi rychle Anthony, když zahlédl nad nočním New Yorkem padat bílou kouli obklopenou dlouhým závojem. Loki rychle zavřel oči a když je znovu otevřel, na obličeji se mu usadil slastný úsměv. „Co sis přál?"

„Strávit s tebou zbytek života. Navěky." Jako by pochopil, že to není možné, opět posmutněl a Tonyho objal. „Musel by se stát zázrak, aby ti otec daroval dlouhověkost."

Hnědooký odsunul bohovi černý pramen vlasů z čela. „Strávíme spolu zbytek života, i kdyby měl být můj pozemský věk titěrnou vzpomínkou tvého dlouhého života." Mělo ho to potěšit a uklidnit? Nevěděl...

Nehodlal se dnešní noc utápět depresemi, proto raději na Tonyho žádost zalezl zpátky do postele a s hlavou položenou na manželově hrudi poklidně usnul.