Změníš názor, Evansová?

1. Kapitola

Je 1. září večer a všichni studenti Bradavic sedí ve velké síni a poslouchají rozřazování studentů prvního ročníku. Všichni si povídají s kamarády, které neviděli celé léto. Stejně to bylo i u Nebelvírského stolu. Lily a její kamarádky si horlivě povídaly. Už se těšili na večer, až si budou povídat do noci. Jen o pá míst vedle seděli pobertové. James, Sirius, Remus a Peter. Taky se mezi sebou bavili, ale jeden z nich poslouchal jen napůl. Nemohl totiž spustit očí z krásné Lily Evansové, kterou tak strašně miloval. "Hej Jamesi, vrať se k nám na zem." Vyrušil ho jeho nejlepší přítel Sirius. "Vím, že jsi ji celé dva měsíce neviděl, ale my jsme tu také." "Já vím, promiň." odpověděl mu provinile James. Po večeři se všichni vydali na své koleje. Lily a její kamarádky šly rovnou do jejich pokoje. Pobertové se taky vydali směrem k pokoji.

Holky si povídali o prázdninách. "A jak ses mněla ty Ann?" zeptala se Lily své blonďaté kamarádky. "Celkem fajn...." Ann se dala do vyprávění. V klučičím pokoji to bylo o něco rušnější. Pobertové tak křičely, že už to Lily prostě nevydržela. "Promiňte holky, ale musím jít uklidnit ty paka." zvedla se a odešla. Jediný, kdo jí z pobertů nevadil byl Remus Lupin. Nebyl jako ostatní, byl mnohem inteligentnější. Stejně si teď čte někde v růžku pokoje a nevnímá. Pomyslela si Lily a při představě, jak si Rem v koutě čte a kolem něj lítají polštáře se musela pousmát. Došla ke klučičímu pokoji a rozhořčeně zaťukala. Dveře se otevřeli a v nich stál James Potter. "Ahojky Evansová, tebe bych tu nečekal. Co potřebuješ? Stýskalo se ti po mně?" uvítal Lily brýlatý chlapec s kaštanově hnědýma očima. "To rozhodně ne Pottere. Hrozně řvete tak vás jen chci poprosit o trochu klidu. Nejste tu sami." odsekla Lily. "Ale copak? Proč se zlobíš? Nic jsem neudělal." "No tak buďte aspoň trochu tišeji, než jste byli doteď. Jé, ahoj Remusi. Jaké byly prázdniny." teprve teď si rusovláska všimla nově příchozího. "Ahoj, dobré. Neboj, budeme dělat méně hluku." "Dobře, díky. Dobrou." usmála se na Rema. "Dobrou." odvětil Remus a odešel. Nemohl si nevšimnou Jamesova závistivého pohledu. Jistě by taky chtěl, aby mu Lily takhle hezky popřála dobrou noc. "Dobrou Evansová." zavolal za Lily ještě James. Ta se na něj zamračila a pokračovala na cestě do svého pokoje. "Remusi ty se máš. Jak to děláš?" začal James, jakmile se zavřeli dveře. "Nevím, jsme kamarádi." odvětil Remus bez většího zájmu a zabořil nos zpět do rozečtené knihy. "Ale no tak Jamesi, nebreč, ono to vyjde. Máš ještě celý rok." rýpnul si Sirius. "Ale já nebrečím." odvětil James a ukončil tím debatu.

"Tak co Lily?" zeptala se jí druhá kamarádka, Katherine. "Jak jako co?" nechápala Lily. "No co? Budou už konečně zticha?" upřesnila Kate. "Jo, už ba měli. Rem mi slíbil, že na ně dohlédne." usmála se rusovláska se smaragdově zelenýma očima. Dívky si povídali už jen chvíli. Po celém dni byly unavené. Bylo i docela pozdě. Ze zdola se ještě ozývaly hlasy a smích pobertů, ale už ne tak hlasitý. Vlastně to bylo i docela příjemné, pomyslela si Lily a usnula.