Další hodina nám skončila a následovala už naštěstí poslední.
Celý den jsem stejně jen pokreslila pár papírů různými čmáranicemi a snažila se o to, abych se hlavně nějakým všelijakým způsobem neztrapnila. U mě je totiž možné vše.
A je to tu zas.
Cítím se v téhle třídě vážně nejistá… Dělá to on.
A to ho ani neznám…
Je to strašnej pocit si hlídat každý svůj pohyb, abyste třeba nevypadali jako neandrtálec, nebo jako nehoráznej debil.
Vzala jsem svou tužku do ruky a začala znovu si vybíjet pocity na papír.
Kreslila jsem rychle a tvrdě tlačila na tuhu.
Strašně se mi ulevilo.
Pohledy mi však, ale často ubíhaly na něj.
Znepokojovalo mě, že nevím, jaký je. Že si u něj nemůžu udělat obrázek…
Byl z počátku milej a pak najednou takovej namyšlenej vůl.
Nějak mě nevyvedlo z míry, to jak se vedle mě Emily zvedala ze židle. Ale to, kam mířila.
Nenápadně jsem se ohlédla a viděla jsem, jak navázala kontakt s Jaiem.
Usmívala se jak sluníčko na hnoji a dávala zřetelně najevo své křivky. Někdy mi připadá, že si asi myslí, že to je to jediné co má. Pořád je klukům co měla v merku strkala pod nos. Teda, jen když měla vztek na Alexe. Bohužel se asi pro ní novej Alex objevil.
Když jsem koukala na Jaiovi videa na youtube, tak mi připadal strašně pohodovej, sympatickej a hlavně šíleně vtipnej.
Nechápu teda v čem je chyba.
Jestli jsem asi slepá nebo tak, ale přijde mi… Že by to rozhodně nebyl typ kluka, co by měl zájem o holku, která pro svůj první dojem se chlubí svým ladným pozadím…
Tím nechci Emily nějak pomlouvat, ale je čerstvě po rozchodu a hned na to vlítne.
Z mého pohledu to vypadalo, že se snažila být roztomilá a vtipná. Bohužel jí to vůbec nešlo.
Avšak na Jaie to očividně zapůsobilo. Usmíval se a Emily se se zvoněním vracela do lavice s širokým úsměvem na tváři.
„Tak co?.“ Zeptala jsem se se slabým úsměvem.
„Úplně bomba! Jde se na mě podívat dnes do tělocvičny! Teda aspoň říkal, že si zkusí udělat čas.“ Usmívala se stále šťastná Emily…
I když jsem vlastně nevěděla o čem mluví.
„Co budeš dělat v tělocvičně prosím tě?“ zeptala jsem se s uchcechtnutím.
Emily se pootočila směrem k tabuli a klidně pronesla: „Tancovat.“
I hned mě hrklo: „Jak to jako myslíš tancovat?“ řekla jsem zřetelným tónem.
„No řekla jsem mu, že tancuju… Jemu se to líbilo, tak jsem řekla ať s ena mě jde kouknout. Že dělám konkurz…“ dodala nervózně.
„Emily, děláš si ze mě sakra srandu?! Slíbily jsme si, že se do té skupiny už nikdy nevrátíme. A ty si jen tak změníš názor kvůli klukovi, kterého ani neznáš?!“ zuřila jsem…
Tohle vážně nepochopím…
Ano, i já dělala kvůli klukům nehorázné blbosti, ale aspoň jsme je znala víc jak týden. Což je oproti jednomu dnu velký rozdíl.
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Teen FictionVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
