I Will Always Want You... (POZASTAVENO)

15. Výlet

O 4 měsíce později:

Jen tak jsem při poslechu písniček seděla s pohledem na svou cestovní tašku a přemýšlela, jestli teď nepůjdu za Lori a vše nezruším.

 Nechápala jsem, proč jsem se rozhodla odjet.

Ten týdenní výlet do Dixie campu v Claytonu ani moc nestál. A navíc… nechápu, co po nás hned na začátku prosince budou chtít. Však to nemá žádnou logiku.

Znovu jsem si pro pocit možného uspokojení vzala do rukou leták s obrázkem vánočního plesu, který se koná už skoro za 2 týdny.  A ano, zlepšilo mi to náladu. Strašně se tam těším… Nebo respektive se jako každá holka těším, až si obléknu ty šaty. Lori mi slíbila, že až přijedu z toho campu, tak tu na mě budou čekat v celé své kráse.

S Emily jsme se rozhodly, že tam půjdem spolu sami. Měl jí přijet její kluk Alex, ale nějak mu to nevyšlo. Hodně dlouho mi trvalo jí přemluvit, aby tam šla a nebyla smutná.

Nakonec tedy jdeme a moc se těšíme…  

Ale na tohle se teda už moc netěšíme, teda aspoň já.

Když jsem se chystala si vzít tašku na rameno, tak s eotevřely dveře.

„Ahoj Lori.“ Řekla jsem sklesle

„Ahoj zlato, co se děje?“ řekla a posadil a se na mou postel.

„Moc se mi tam nechce.“ Řekla jsem a položila tašku znovu na zem.

„Užiješ si to tam. A na ostatní prď, nešahají ti ani po kotníky.“

„Už se to během konce října trošku urovnalo. Ale i tak se bojím, že se nějakej blbec najde.“

Celé září a kus října bylo peklo. Byla jsem každému pro smích a doma jsem to nedávala. Nechtěla jsem chodit do školy, ale nakonec se to vše urovnalo. Byla to prostě blbost, která musela jednou naštěstí skončit. Teď už na to skoro všichni zapomněli, ale může se někdo, kdo mě zrovna nemusí najít. 

„Máš tam Emily a hlavně máš s sebou mobil. Jak se něco stane, tak hned volej.“ Dodala, když jsem si sedla vedle ní.

„Lori, nebude tam signál.“ Řekla jsem se smíchem

„Aha… Tak pak vyběhni někam nahoru, kde nějaký bude.“ Brala to s nadhledem.

„Dobře… v kolik máme být u školy?“ zeptala jsem se

„Za čtvrt hodiny, hoď si dolů tašku, rozluč se a můžeme jet.“

„Dobře.“ Řekla jsem a Lori odešla.

Ještě jsem se před odchodem z pokoje zahlédla do zrcadla, abych se ujistila, že nevypadám jak jelimán.

Vzala jsem si tedy tašku přes rameno a odnesla jí dolů.

Sam seděl u šálku s kafem a četl si noviny. Max zase seděl u televize a koukal na ranní seriály.

„Tak pojď Maxi, jestli chceš jet s námi.“ Zavolala na něj Lori

„Jo už jdu!“ řekl a vypínal pomalu televizi.

„Same, tak se měj.“ Zamávala jsem na něj

„Ty taky.“ Řekl a dál si popíjel svoje kafe.

Se Samem rozhodně nemám takový vztah jako s Maxem a Lori. Nějak moc si ani nepovídáme, protože je často v práci. Vzájemně se neřešíme a nemáme zájem. Ale oboum to tak vyhovuje, tak se do toho nebudu montovat.