„Sedni si k Louisovi, tady sedí Jai.“ Dodala na mě Emily zrovna, když jsem si sedla na své místo.
Jai se mezitím bavil s nějakými holkami u dveří. Nechtěla jsem žádné rozepře, tak jsem jen kývla a šla směrem k Louisovi.
„Můžu si sednout? Vyhnali mě.“ Zasmála jsem se.
„Jo jasně.“dodal s pobaveným pohledem.
Jelikož jsem zameškala skoro čtyři hodiny mým zaspáním, tak nám zbývala už poslední hodina a tou byla matematika. Bože jak já jí nesnáším. Máme na ní tak nepříjemnou učitelku, která nám každou hodinu dá nějaký test. Ani dnešní hodinu nás to nepřehlédlo.
Vůbec nechápu, co na tom papíru bylo napsáno. Samé x a y. Ani Louisovi to očividně moc nešlo. Jen jsme se na sebe nechápavě podívali a zasmáli se. Byla to naprostá chujovina, tak jsem tam něco vynásobila, něco sečetla, pár věcí převedla, aby byla vidět nějaká snaha. Bohužel tato paní učitelka si myslí, že se o velkých prázdninách budeme učit. Ha, dobrej vtip. Ani nevím, jestli to byla nějaká rovnice. Měla jsem to totálně na salámu.
„Odevzdat!“ prohlásila učitelka.
Šla jsem k jejímu stolu to odevzdat a najednou pronesla: „Slečno Stárová, vy tu zůstaňte. Budete počítat na tabuli.“
„Do prdele…“ řekla jsem potichu.
Napsala mi ten „příklad“ na tabuli a vyzvala mě k počítání.
„Ehm…“ dodala jsem, když jsem chytla kus křídy do ruky.
Bože můj, přece nemůžu být takový debil…
V té chvíli se na mě doslova všichni dívali. Když jsem se otočila, viděla jsem pár pobavených tváří a pár soucitných tváří.
„No, vy snad nevíte nebo co? Myslela jsem, že se zamyslíte po svém vysvědčení.“ začala zvyšovat hlas.
Tak jo… Začala jsem si v hlavě říkat, zda jí to mám vše na féra říct, nebo dělat ze sebe neviňátko co se zapomnělo na tohle naučit.
Bohužel má povaha jaksi… Byla drzá.
„No nevím no! Omlouvám se paní učitelko, ale když jedu o velkých prázdninách domů, tak poslední na co myslím je zasraná matematika. Jenomže vy si myslíte, že se na ní každý pilně učí a proto nám dáte hned první týden písemky. Jako pardon, ale tohle přece není normální. A hlavně, k čemu mi tohle vše bude? A když už tu jedete bomby do mého vysvědčení, tak si nejdřív uvědomte, že za to, že vám někdo konečně řekne pravdu do očí, tak je celkem ubohé si na něj zasednout a nechat ho skoro propadnout.“ Dořekla jsem svůj naštvaný monolog, po kterém všichni ze třídy zpozorněli, jelikož věděli, že bude ještě sranda.
„Jinak paní učitelko, velice se omlouvám, ale tento příklad neumím vypočítat.“ Ironicky s úsměvem jsem řekla a uklonila se.
Mířila jsem ke svému místu, když v tu ránu učitelka zařvala: „Do ředitelny!“
V tu chvíli jsem se zrovna dívala na Jaie a Emily.
„Zase?“ pošeptala jsem a vzala si svou tašku přes rameno. Jelikož jsem věděla, že to potrvá.
No… možná jsem to přehnala, ale stále lepší než ze sebe dělat Nanynku.
Věděla jsem, že bude zle, ale už jsem přesně věděla, co řediteli řeknu. Snad bude na mé straně.
Celá třída najednou ztichla a mě velice naštvaná učitelka vedla do ředitelny.
Celou tu cestu mi říkala, že tohle si dovolovat nebudu a že to není možné, co si všechno dokážu dovolit.
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Novela JuvenilVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
