O 2 měsíce později:
Během posledního dne v mém rodném městě jsem si uvědomila, jak mi budou zase všichni chybět…
Mamka z toho zase byla celá špatná a táta už to pral o něco lépe oproti minulému roku.
Co se přátel týče, tak to bylo poněkud nepříjemné.
Všichni se podle mě hrozně změnili. Až na Zuzku… s tou jsem trávila celé prázdniny.
Z Ann se stala holka, která dá každému a je to momentálně místí smažka.
Pokud jde o Martina, tak si našel další holku, která mu zakázala, aby se semnou bavil. Takže jsem s ním za celé prázdniny dohromady trávila asi jen 3 hodiny.
Uvědomovala jsem si, že tady v Česku už nemám nic kromě rodiny. Teda nemám nic, za čím bych se s radostí vracela a nic kvůli čemu bych tu zůstala.
Asi jsem zapadla někam jinam.
Když tak nad tím přemýšlím, tak si přeju, aby mamka s taťkou jednou za mnou do Ameriky přiletěli.
Snad by taťka svůj strach z letadel kvůli mně obětoval.
Kufr byl zabalenej a já jsem šla dolů za rodičema.
Byl to poslední večer, trávený s nimi. Zítra brzy ráno odjíždím s mamkou na letiště a odlétám.
Nedokážu si, že tohle nepříjemné a stresující loučení zažiju ještě čtyřikrát.
Nějaký optimista by mi mohl říct: „Vždyť tam jedeš jen na rok.“
Jo „jen na rok“.
Jenže pak to budou další a další roky. A když to sečtu tak ze 72 měsíců se s rodičemi uvidím jen 12 měsíců.
Tudíš jeden rok z šesti.
Ale jak já říkám, tak je to příprava na to, až se jednou odstěhuju do Anglie.
Pokud se to teda povede.
S rodiči každý týden v Americe volám na skype aspoň hodinu.
Však přece jenom tam ten stesk je.
Ale to nikdy asi nezmizí.
Nic to však nemění na tom, jak strašně se zároveň těším na Lori, Maxe, Emily a i na toho zahořkláka Sama.
Emily bych chtěla představit celému mému městu.
Aby věděli, že celou tu dobu jsou úplně out.
S Emily si rozumím víc jak s lidmi tady.
Zjistila jsem, že tady jsou lidi daleko víc sobečtí a chamtivý jak lidi tam.
Mnoho lidí by řeklo, že to je právě naopak.
Ale já opravdu našla lidi, kteří jsou naprosto odlišní.
Například Emily.
Emily je člověk, který je ke mně jako stvořený.
Tancuje, je pro každou srandu, ničeho se nebojí a do všeho jde se mnou.
Není to absolutně nudný typ.
Nikdy bych totiž takového kamaráda mít nemohla.
A to vždy většina kluků miluje holky, co jsou nudné, furt čtou a neuměj se odvázat a většinou jsou i dětinské.
Nechápu to.
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Fiksi RemajaVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
