Když jsem vystupovala z letadla, tak jsem viděla takové ty typické lidi, kteří mají napsané vaše jméno na kartičkách hledají vás. Potom co jsem si vzala zavazadlo jsem šla hledat své jméno. S paní Scooter jsem se znala přes telefon a moc se na mě se svým manželem a synem těšili.
Stále jsem hledala své jméno.. nikde Jenny Stárová nestálo…
Až najednou přiběhla jedna paní na podpatkách s červeným šálem přes krk a černýma slunečníma brýlemi a v ruce držela ceduli s mím jménem neboli *Jenny Star* … Za ní běžel malej kluk, mohlo mu být tak 10. Usmála jsem se na ně a šla jsem blíž k nim. Na 1. Pohled mi byli sympatický. Sice jsem neviděla pana Scootera, ale určitě je třeba v autě nebo tak..
„Ahoj Zlatíčko, ty budeš určtiě Jenny, že?“ přiběhla ke mně i s malým klučinou vedle sebe. S angličtinou jsem neměla vůbec problém, tak jsem už rovnou odpovídala
„Dobrý den, ano to jsem já a vy budete paní Scooter?“ zeptala jsem se
„Ano to jsem já, ale prosíme tykej mi, jsem Lori.. a tohle je Max“ představila mi mého jakoby mladšího brášku
„Ahooj“ řekla jsem mu
„Čau“ odfláknul odpověď
„Omlouvám se za něho, on si na tebe určitě zvykne“ :)
„Jsem hrozně ráda, že tu s vámi budu, jste hrozně fajn.“ Řekla jsem s širokým úsměvem
„Ale zlatíčko, pojď do auta, tam čeká Sam, odveze nás domů a tam ti spolu řekneme jak to tu chodí.“ Řekla velice mile
„Děkuju moc, už teď se mi tu strašně líbí.. jsem ráda, že jsem chytla tak fajn lidi, předem bych se chtěla omluvit pokud bych byla někdy nepříjemná, občas se mi to stává a nedokážu to ovládnout.“ Vysvětlila jsem
„No to se těš až poznáš tetu Ednu, ta je nepříjemná na každého a pokaždé!“ smála se a já také
Šli jsme společně s Maxem do auta..
Nevyznala jsem se v autech, ale určitě tohle zrovna dvakrát levné nebylo…
Nasedl ajsem dozádu společně s Maxem.. Ve předu byl Sam. Neboli pan Scooter. Zdvořile jsme ho pozdravila a on mi také nabídnul tykání. Přijmula jsem ho. Celou cestu mi vyprávěli o Atlantě a ukazovali z okna různé zajímavé věci. Bylo mi celkem líto, že semnou nějak Max nekomunikoval.. A najednou mě to napadlo!
„Maxi, hraješ nějaké hry?“ zeptala jsem se na téma díky kterému také vyčnívám od ostatních holek
„Ty jo?“ najednou se narovnal a kouknul se na mě udiveně
„Jo, pár jich raju.. no víc než pár,,“ zasmála jsem se „A těším se do typického amerického gameshopu“
„Hraješ League Of Legens?!“ zeptal se s úsměvem na tváři… Upřímně.. tu hru jsem hrála a to hoodně moc, ale momentálně jsme jí nesnášela. Ale pokud se tak sblížím s Maxem, tak to s ním klidně hrát budu.
„Jo, hraju“ usmívala jsem se
„Super, až přijedem domů, tak tě představím kámošům a ukážu ti můj účet…“ plánoval si
„Ale notak Maxi, nech Jenny vydechnout.. Dneska jí ukážeme dům a představíme jí zbytku rodině, která dneska mimochodem příjde na návštěvu…“ oznámila Lori
„Bude tam i tetička Edna?“ zeptala jsem se ze smíchem
„Bohužel zlatíčko“ smála se Lori také a Max se poté smál taky
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Ficção AdolescenteVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
