Ráno mě probudil sluneční svit.
Promnula jsem si oči a sedla si.
„Dobré ráno. Vstáváme, za půl hodiny vyrážíme do školy.“ Řekla Lori, když vytahovala závěsy.
„Mami, dej to dolů…“ huhňal Max schovaný pod peřinou.
„Ne, jste omluvený jen na jednu hodinu. No tak šupem ven, ať to stihneme.“ Dopověděla Lori a šla pryč z pokoje.
„No tak jdem na to Maxi, vstávej.“ S přimhouřenýma očima jsem vstala a zaklepala na Maxovo rameno.
„Mně se nechce.“ Dodal a ještě víc se zachumlal do peřin.
„A myslíš, že mě jo? Pojď a nemel.“ Znovu jsem přišla k Maxovi a sundala z něj peřinu.
„No ty jsi právě, že celá natěšená.“ Sedl si Max na postel.
„Proč myslíš prosím tě?“ pousmála jsem se nad tím, když jsem si zrovna česala své vlasy hřeben, který byl položený na skříňce u zrcadla.
„Protože tam bude ten kluk, o kterém jsi povídala mámě.“ Provokativně se usmál
Přestala jsem se česat a plným pohledem jsem se na něj koukla
„Jak to sakra víš?!“ divila jsem se s vykulenýma očima.
„Poslouchal jsem vás.“ Zasmál se
„Ty jsi takovej malej skřet.“ Koukla jsem se na něj vražedným pohledem
Max se jen smál.
„Až zjistím kdo to je, tak uvidíš.“ Zasmál se znova
„To bys mi neudělal.“ Smála jsem se a šla jsem za ním
„No nevím, nevím.“ Podíval se tak, že jsem poznala, že něco chce. Musela jsem se tomu zasmát.
„Takže co chceš?“
„Nó, tak už po mě uklízíš, co třeba i domácí úkoly?“ usmál se
„No tak to si to strč někam, to to radši všem pak řekni.“ Zasmála jsem se
„Jsi hrozná.“ Naštval se a šel do koupelny
Pousmála jsem se nad tím, že jsem „vyhrála“ tento „souboj“. Věděla jsem, že se naštve, když to odmítnu. Přece jenom nejsem pitomá, abych si kvůli takové blbosti nechala srát na hlavu. Stejně by to nikdy neudělal. A navíc není vlastně co řešit. Jsou i horší věci a já jsem toho taky mnoho horšího zažila.
Když tak nad tím přemýšlím, ta bude celkem trapné, až přijdu uprostřed hodiny do třídy, kde pak na mě padnou všechny pohledu včetně Chandlera.
A sakra!
Vzpomněla jsem si, že oblečení co jsem si chtěla ze včerejška obléknout je špinavé. A to ze včerejší túry v lese.
Rychle jsem běžela za Lori.
„Jenny, jakto, že ještě nejsi hotová? Za patnáct minut odjíždíme.“ Divila se Lori
„Nemáš tu nějaké tvé oblečení? Potřebuju něco jiného. To oblečení ze včera je od túry špinavé.“ Jednala jsem
„No tak to honem běž do naší ložnice a ve skříni snad něco najdeš. Ale honem.“
Rychle jsem šla do ložnice a hledala něco s Loriiný skříně. Upřímně nebylo moc z čeho vybírat. Bylo vidno, že Lori sem jezdí odpočívat a né na módní přehlídky.
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Novela JuvenilVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
