„Co to máš za auto?“ zeptala jsem se Lori, která šla k modrému (na ně), obyčejnému autu.
Nebo spíš dodávce. Aspoň to tak vypadalo.
„Naše auto vzal Sam, když odjížděl na služební cestu. Taky z toho nejsem nadšená, ale tak aspoň to jezdí.“ Řekla optimisticky Lori.
„Tak, aspoň to bereš pozitivně.“ Smála jsem se.
„Blázníš? Příští týden mi přivezou nové. Nedokážu v téhle dodávce jezdit věčně a Bůh ví, kolikrát mi auto Sam na služební cesty ještě vezme.“ Řekla naštvaná Lori a nastoupila do rodinné dodávky.
Sedla jsem si a Max za mnou dodal: „Mám plno nových filmů, co jsi určitě ještě neviděla. Kouknem se?“
„No jasně, kouknem se všichni společně. Ale jsem brutálně unavená. V Letadle jsem toho moc nenaspala. Dám tak jeden a budu tuhá.“ Smála jsem se mezitím co Lori startovala auto.
„Nebudeme tě trápit. Vše je doma připravené a můžeš si v klidu lehnout. Vybalí ti ráno služebná a my můžeme být celý den spolu. Jen my tři.“ Říkala Lori za jízdy.
„To se těším.“ Usmála jsem se.
„A co budem dělat?“ zeptal se Max.
„Tak, můžeme jít třeba do Disneylandu. Sice už jsme tam párkrát byli, ale to nevadí ne? A navíc to je tady kousek.“ Řekla Lori.
„Lori je to tam opravdu krásný, ale nemůžeme být jen doma?“ Zeptala jsem se.
„Né, nemůžeme tam být. Dělá se nám nová ložnice. Takže tam bude rachot. A bude se uklízet a tak dále. Můžeme jet na chajdu.“ Navrhla s úsměvem Lori.
„To zní fajn. Ráda si lehnu s knížkou při západu.“ Usmála jsem se zasněně.
„A budeme grilovat.“ Smál se Max.
„Nene, ty budeš grilovat.“ Otočila jsem se a ukázala na něj a zasmála se.
„To se mi líbí.“ Zasmála se Lori.
„Když to nebude k jídlu, tak za to můžete vy.“ Smál se Max.
Otočila jsem se s úsměvem zpět směr cesta. A už zbývaly asi tak dvě minutky do naší ulice.
Najednou jsem si však vzpomněla…
„Promiň, ale nejsem v obraze. Kdy vlastně jdu do školy?“ zeptala jsem se zmateně.
„O nic se neboj. Dnes je pátek, takže rovnou v pondělí. Pokud, ale budeš chtít tak tě uvolním.“ Usmála se Lori.
„To je v pohodě. A když z chaty přijedeme v neděli, můžu se vidět s Emily?“ zeptala jsem se znovu.
„Zlatíčko, nedoporučuju to. Emily jsem řekla, že budeš z cesty dost unavená a že se uvidíte až ve škole. A navíc se na chatě asi zdržíme. To ten víkend vydržíš ne?“ žďuchla do mě loktem.
„Jo, snad jo.“ Uchechtla jsem se.
Přijeli jsme před barák a Lori rovnou zajela do garáže, kterou připraveným čudlíkem otevřela.
„Se za tu dodávku stydíš že jo?“ zasmála jsem se.
„A jak.“ Smála se taky.
Vystoupili jsme z auta a já po dvou měsících vstoupila znovu do toho velkého domu.
Vše bylo stejné.
„Tak, běž si dát kufr pod schody a z pokoje si zabal nějaké věci na zítřek. Nebo si je můžeš zabalit zítra, pokud jsi už hodně unavená. Necháme tě v klidu spát.“ Řekla mi Lori s úsměvem mezitím, co si převlíkala své podpatky.
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Novela JuvenilVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
