Hodina s naší třídní byla zase jen uvítací a vyprávěla o tom, že bude ve škole hallowenská párty. Takže tam už můžeme společně se staršími ročníky jít. Také, že bude tenhle rok škola opět pořádat talentovou soutěž, kde zasedá celá naše škola a rodiče. Minulý rok jsme se s Emily zdejchly a spaly u ní, protože tam měla vystupovat naše taneční skupina.
Možná jste si řekly, že my měly vystupovat taky, ale ne.
Teoreticky do té skupiny ani nepatříme. Trenérce ruplo v bedně a nás s Emily úplně vyškrtla ze všech vystoupení, co byly naplánovaný. Nahradila za nás Hanu plus ještě nějakou holku s rudejma vlasama jménem Maya. Když mě to už delší dobu sralo, tak jsem to šla dát s Emily trenérce na zkoušku sežrat.
Seřvaly jsme jí tak moc, že se jí ztratily slova. Když jsme jí řekly, že s ní končíme, tak nás nechala jít.
Od té doby to prej podle jedné Emilyiny kamarádky Leony jde se skupinou z kopce. Jelikož jsme jim tam s Emily vymýšlely sestavy, tak si trenérka nás mohla jen kontrolovat a hřát si prdel. Bohužel teď zas musí makat a nejde jí to.
Od té doby se nás snaží dostat zpět, ale s Emily jedeme sólo.
No každopádně z učitelky vypadla poslední informace a tou byla:
„A taky bych vám chtěla představit vašeho nového spolužáka. Který tu je bohužel jen dočasně.“ Řekla a šla otevřít dveře.
Ihned všechny pohledy padly jen na dveře, kam právě kráčila třídní.
Otevřela a z dveří vystoupil pro mě velmi povědomý kluk.
„Em! To je ten z letiště.“ Šeptala jsem na ní.
„Bože ten je ňuňu.“ Řekla Emily a úplně se nad ním rozplývala.
Vstoupil před tabuli, kde jen pronesl prosté „Ahoj“ a jen se tak přiblble usmíval.
Bože, byl strašně roztomilej. Nemohla jsem se na něj vynadívat.
Měl na sobě černou snapback, černou mikinu a černé kalhoty.
Bože, vypadal úžasně a na rozdíl od nějakej kluků ze třídy se vážně uměl dobře obléknout.
Stihla jsem si však povšimnout pár holek ze třídy co z něj, jak by řekli kluci… tekly.
Ano zní to komicky, ale opravdu nevypadá zrovna moc přirozeně to, že se ovíváte rukou a z hluboka dýcháte.
Co je sakra na tom klukovi tak zvláštního?
„Třído, představuji vám Jaie. Je z Austrálie a myslím, že ho tu spoustu lidí zná.“ Oznámila třídní.
On se jen nad tím pousmál a dal si ruce do kapes, ze kterých byly vidět jen palce.
„Tak se Jaii posaď sem do třetí lavice uprostřed vedle Louise.“ Řekla na něj učitelka a on si s úsměvem šel sednout.
Byla jsem strašně nervózní, protože seděl jakoby vedle mě. Sedím totiž na levé straně třídy vedle uličky také ve třetí řadě. A on seděl stejně jak já u uličky.
Učitelka začala mít další proslov o novém školním roce a on jí evidentně pečlivě poslouchal.
Nenápadně jsem se na něj koukla. Z profilu vypadal ještě lépe, než ze předu.
Když jsem na něj tak z malinko sklopenou hlavou čuměla, tak jsem si všimla, že když se usměje, má ďolíčky.
Bože, je to pán roztomilosti.
ČTEŠ
I Will Always Want You... (POZASTAVENO)
Novela JuvenilVíte, za život jsem přečetla spoustu knih. Všechny měly něco do sebe, ale nejradši jsem měla ty, co skončili špatně. Víte proč? Nebudovaly ve mně falešný obrázek na svět, který takový nikdy nebude. Všechny příběhy s dobrým koncem totiž v lidech vzbu...
