You and me? I think forever...

16.

"Cože?" Určitě jsem slyšela blbě.

"Taky tě miluji." Otevřel oči a usmál se na mě.

Přišla jsem k němu a sedla si na židli vedle jeho postele. Můj bože! On mi to vážně řekl! On ke mně cítí to samé co já k němu. To není možné. Já asi vybouchnu štěstím!

Ani jsem si neuvědomila, že se k němu skláním. Naše rty byly od sebe ani ne centimetr. V tu chvíli se mi zadrhl dech, jakoby si vzduch v mých plicích odjel na dovolenou.
Dívali jsme si vzájemně do očí a pak zase na rty.

Zastrčil mi můj neposedný vlas za ucho, a spojil naše rty.
Zapadaly do sebe, jako puzzle. Dávala jsem do toho polibku vše, a on také. Měl je tak jemné, a byly cítit po mentolové žvýkačce. Oba dva jsme si tento moment užívali. V ten moment jakoby jsme byli na světě jen on a já. Nic jiného.

Najednou se, ale otevřely dveře a my se od sebe museli odtrhnout. Kelly. Já jí nenávidím. Zrovna teď.

"Jééé promiňte." A zase rychle zavřela.

Oba jsme se na sebe podívali. Tyler mé tváře vzal do rukou a políbil mě.

"Miluju tě Veronico."

"Já tebe. Už je ti dobře? Opravdu moc se ti omlouvám, za všechno můžu já. Kdybych tolik nežárlila-"

"Ty za nic nemůžeš. Nedávej si to za vinu. Taky bych byl naštvaný, kdybych tě s někým takhle viděl."

"A je ti už dobře?"

"Nooo, možná by existovala jedna věc, aby mi bylo líp." Lišácky se na mě usmál.

"A co by to bylo?"

"No, jeden sladký polibek od princezny."

"To máš blbý. Tady žádná princezna není."
Usmál se a přitáhl si mě do polibku.

"To už je lepší."

Otevřely se dveře a do místnosti pro změnu vtrhl doktor. Agrhhh já mám dneska, ale štěstí.

"Měla by jste odejít. Návštěvy končí." Oznámil mi.

Ach jooo. Právě mi Tyler řekl, že mě miluje a já mám jít od něj pryč? Bude mi tak chybět. A ráno za ním hned příjdu.

Nahla jsem se k němu a políbila ho na rozloučenou.

"Ahoj, přijdu ráno, hned jak budu moct."

"Dobře, budu se na tebe těšit, ahoj." Rozloučila jsem se s ním a odešla.

Zavřela jsem za sebou dveře a před sebou uviděla ostatní.

"Jak mu je? Bolí ho něco?" Začala se hned zajímat Elis.

"No já myslím, že už dobře." Mrkla na mě Kelly.

"Co se stalo? Usmíváš se jako sluníčko."

"Nic se nestalo, jenom jsem ráda, že je Tyler v pořádku. Nic v tom nehledej, Kelly. Jo a nevíte kde tu prodávají kávu?"

"Jo, jasně. Pojď za mnou." Nabídla mi Kelly.

"Moc to nevypadalo, že by jste byli jen kamarádi."

"Jsme JEN kamarádi."

"To jsem viděla. Jste do sebe zamilovaní, že?"

"Ano, máš pravdu. Miluju ho, a on mi to dnes řekl taky. Chápeš to? Můj bože. Jsem tak šťastná!"

"Moc vám to přeju! Jde vidět, že je s tebou šťastný. A chtěla jsem se tě zeptat, co se stalo dneska večer?"
Všechno jsem jí řekla.

"Nesmíš si to dávat za vinu. Není to vina ani jeho, ani tvoje. Ale chápu tě, taky by mě mrzelo, kdyby se Chase, kterého miluju, líbal s nějakou jinou holkou. A strašně se ti omlouvám, že jsem tě tam nechala."

....

Probudila jsem se v 8:00, a i když jsem včera šla spát asi v jednu ráno, i tak jsem hned musela za Tylerem.

Zavolala jsem si taxi a jela do nemocnice.
Vystoupila jsem, dala vědět mamce, že jsem za ním šla a mohla jsem jít. Ohlásila jsem se na recepci, vyšla schodiště, a ocitla se před Tylerovým pokojem.

Zaklepala jsem, nic se neozvalo, ale i tak jsem vešla.

Na Tylerový posteli nikdo nebyl.

Hned se mě zmocnila panika.

Co když ho někdy unesl?! Začala jsem lítat po celém pokoji. Otevřela jsem dveře od koupelny, a k mému překvapení tam byl celý nahý Tyler, naštěstí ke mně otočený zády.

"Promiň." A rychle jsem za sebou zavřela. A snažila se rozdýchat to, co se právě stalo.
To byl trapas. Já jsem fakt blbá! To nemůžu zaklepat?

Uslyšela jsem za sebou zaskřípání dveří s otočila se za zvukem. Tyler vyšel z koupelny, a měl okolo pasu omotaný ručník. Takže jsem měla dokonalý výhled na jeho dokonalou vypracovanou hruď.

"Ahoj Vee." Vyrušil mě z mého slintání Tyler.

"Ahoj, přinesla jsem ti čisté oblečení. Měl by jsi si ho oblíct." On, ale mou prosbu ignoroval, a objal mě a políbil do vlasů.

"Chyběla jsi mi." Odtáhl se ode mě s políbil mě na rty. Jazykem mi vnikl do úst, a začla 3. světová. Vyzvedl mě na stůl a jeho ruce lehce zmáčkly můj zadek.

Dveře, ale najednou otevřela mladá sestřička s až moc velkým výstřihem.

"Omlouvám se, ale vy by jste tu neměla být. Odhlásila jste se vůbec na recepci? Předpokládám, že ne, a pokud nejste rodinný příslušník, což jak koukám tak nejste, takže vypadněte."
Chtěla jsem už něco říct, ale do řeči mi skočil Tyler.

"Poslouchej ty krávo zmalovaná, tohle je moje přítelkyně, takže vypal!"

"Cssss." Odfrkla si ta barbína a spolu s kroutěním jejího plastickýho zadku odešla.

"Tak já jsem tvoje přítelkyně, jo?"

"No jasně, že jo. Vadí ti to?" Nadzvedl obočí.

"Ne, jasně, že ne. Ale měl by jsi se jít oblíknout."

"Tobě vadí, že jsem jen v ručníku?"

"Ne, teda ano, teda já....no.. Prostě se běž oblíknout!"

"No jo vždyť už jdu." Protočil očima, a zalezl do koupelny.

Já jsem si vytáhla mobil a prohlížela ig.

"Spokojená?" Zeptal se mě už oblečený Tyler.

"Jo."

"Přeprosil jsem doktora aby mě pustil domů už dneska, takže klidně můžeme jít."

"To je super, zavolám nám taxi."

"Ne, všechno už jsem zařídil a chci tě někam vzít."

"A kam?" Zeptala jsem se ho.

"Nech se překvapit."