You and me? I think forever...

10.

"Hej Blaku!"

"Coje?"

"Tohle máš za Veronicu."
Objevil se u nás Tyler a dal mu pěstí do nosu, ale Blake si to nenechal líbit a také mu dal pěstí.

"Přestaňte! Prosím! Tylere nech ho!" Snažila jsem se je odtáhnout, ale dostala jsem pěstí od Tylera.

"Co si to udělal? Vždyť si jí ublížil." Zařval na něj Blake.

"Promiň Vee. Já...já...já jsem nechtěl, promiň."

"Jo, to je v pořádku. Nic to není. Ale proč si se s ním začal prát?! Příjde ti to normální?!"

"Nesmíš s ním jít."

"A to jako proč?"

"Protože tě chce jenom do postele! Tak buď tak hodná a nechoď s ním."

"Jo, jasně. Pojď Blaku.Odchazíme."

"Fajn, ale až tě znásilní a odkopne tak za mnou nechoď." Zavolal ještě za náma.
To snad žárlí nebo co? Idiot.

Už jsme byli u něj, ale v domě se nesvítilo. Divný.

Vystoupili jsme z auta a Blake nám odemknul dveře.

"Páni, máte to tu hezké. Ale kde máš mamku?"

"Ehm..no ona je ještě v práci."

"Aha."

"Běž ke mně do pokoje. Pustíme si film, jo a jsou to nahoře, třetí dveře doleva."

Mají to tu pěkné. Šla jsem přesně jak řekl. Otevřela jsem dveře a ocitla se v jeho pokoji. Byl nezvyklé hezký a uklizený. Otevřeli se dveře a v nich stál jak nečekaně, Blake.

"Tak a teď si užijeme." Zlomyslně se zasmál a začal se ke mně přibližovat a já začala ustupovat, ale najednou jsem spadla na postel.
On se nade mě naklonil, abych se nemohla hnout a začal mi rozepínat šaty. Začala jsem křičet a házet sebou, ale bylo to marné.

"Drž hubu!." A zakryl mi pusu rukou. Začaly mi téct slzy.
Že já jsem taková kráva a neposlechla Tylera. Ve všem měl pravdu, ale já jsem prostě blbá....

Odhodil mé šaty na zem, ale najednou někdo vyrazil dveře.

Byl to Tyler. Naštěstí.

"Nech ji ty kreténe!"

Šel k němu a schodil ho ze mě a dal mu pěstí začli se prát já jsem se je snažila odtrhnout, ale Blake omdlel. A on do něj pořád bušil.

"Nech ho! Vždyť ho zabiješ!" Odtáhla ho od něj.

Měl na obličeji několik modřin, roztržený ret a z nosu mu řekla krev.

"Počkej, ošetřím tě."

Ještě jsem si oblékla šaty, protože jsem nic jiného neměla a šli do koupelny, kterou jsem hned našli. Sedl si na pračku a já jsem vzala tampony a začala mu ošetřovat ret. Sykl.

"Promiň."

"Ne, to je v pohodě, jenom to pálí."

"Proč si mě zachránil?"

"Slyšel jsem, jak si dali sázku kdo tě dřív dostane do postele. A musel jsem to zarazit."

"Ale proč?"

"Protože jsi moje spřízněná duše."

"Co?"

"Víš, jsou lidé, kteří jsou spřízněné duše. Když se potkají tak k sobě začnou cítit simpatii. Ne, že se do sebe okamžitě zamilují, ale časem v některých případech ano. Už od začátku našeho setkání jsem měl potřebu být pořád s tebou a chránit tě. Jsi moje spřízněná duše, Veronico. A já potřebuji být pořád s tebou, protože jenom s tebou se mi spí nádherně a jenom s tebou můžu být sám sebou. Jak to cítíš ty?" Zeptal se s jiskrami v očích.

Nemohla jsem odpovědět. Jeho slova mi vyrazila dech. Samozřejmě už od našeho prvního setkání jsem k němu něco začala cítit, akorát jsem o tom moc nepřemýšlela. Ale teď vím, že ho miluji. Ale nemůžu mu to říct teď. Co když to myslel tak, že chce být jenom kamarád? vždyť to dal najevo i předtím. Nemůžu mu to říct, zničila bych naše přátelství.

"Ehm no ano....mám to stejně. A děkuji ti, že jsi mě zachránil. Ale teď by jsme měli jít pryč než se vzbudí."

"Jo, máš pravdu. Můžeme jít k nám. Sienna by tě určitě ráda viděla."

"Dobře."

Vzala jsem si psaníčko a odešli jsme.