You and me? I think forever...

2.

Sešla jsem a uviděla jsem mamku jak vybaluje talíře.

" Co jsi potřebovala?" Zeptala jsem se jí.

" Víš jak jsem ti říkala o té kavárně , tak by jsi se tam mohla jít podívat ."

" kde je ta kavárna?" Odvětila jsem.

" Dám ti adresu, počkej. Je to malý městečko mohla by jsi se tady vyznat ."

"Dobře , děkuju. Ahoj "

"vrať se nejpozději v sedm ." Zavolala na mně ještě z kuchyně.

......

Já vím , že tohle je malý městečko , ale nevím jestli se tu vyznám. Zatím se mi tu líbí , ale není to jako v Londýně , přeci jenom Londýn je moje rodné město. Nevím jestli si tady zvyknu .
Ani jsem si nevšimla , že jsem prošla kolem nějaké kavárny . Ano! Našla jsem to , je to ona!

Vešla jsem do kavárny, a hned mě ovála mě vůně kávy . Všimla jsem si , že tu moc lidí není , což se divím , protože je to tu moc hezké a útulné . Hned co jsem si sedla ke mně zamířila mile vypadající holka .

"Ahoj , co si dáš ?"

"Hmmm asi karamelové frapuccino."

"Dobře , tebe jsem tu ještě neviděla , protože moc lidí sem nechodí."

"To bude proto , že jsme se sem nově nastěhovali ."

"Jsem Madi , pokud by jsi potřebovala někdy provéct po městě , tak můžeš přijít za mnou , počkej dám ti svoje číslo ." Odběhla za pult vzala papír s tužkou a hned zase běžela za mnou .

"Já jsem se ti ještě nepředstavila , jsem Veronica a děkuji , budu ráda když mě tady někdo provede ."

"Jdu ti udělat to frapuccino a když tak zavolej."

A odešla .

Projížděla jsem ig , najednou se otevřely dveře a v nich stál kluk , řekla bych stejně starý jako já a byl i celkem roztomilý , ale že by chodil do kavárny na to moc nevypadal . Ale nemá se soudit člověk podle prvního dojmu.

Sedl si o stůl dál ode mě. Nevím proč, ale přijde mi , že se na mě tak pobaveně dívá. Wtf to mám něco ve vlasech? Ale to je mi každopádně jedno , ne že bych se nezajímala o svůj vzhled , ale nejsem zase ten typ , který musím vždy vědět jak vypadá .
Z mého přemýšlení mě vyrušila Madi , která mi donesla frapuccino a přisedla si ke mně .

"Kdo je ten kluk?" Ukázala jsem na toho kluka co se na mě předtím pobaveně díval .

"Tayler , chodí se mnou a asi i s tebou na školu , a možná i do třídy , jestli teď půjdeš do třeťáku ."

"Aha."

" Ještě jsi mi nic o sobě neřekla."usmála se na mě.

" Je mi 18 milju vůni kávy , přestěhovali jsme se sem z Londýna..."

......

Trošku jsme se zakecaly zjistila jsem , že budu s Madi chodit i do třídy a přídě mi fajn , vypadá to , že jsem si možná našla kámošku.
A taky jsem ztratila pojem o čase.

"Počkat kolik je vlastně hodin?"

" Půl sedmý , proč ?"

Sakra já mám být vlastně za půl hodiny doma .

"Já už půjdu , ahoj."

"Ahoj."

.....

Přišla jsem domů , šla si dát večeři , a spát.