Co se stane , když se Veronica přestěhuje z Londýna do malého městečka v Californii ? Zamiluje se?
Ahoj, toto je můj první příběh, takže prosím berte to s rezervou. :)
Probíhá korekcí.
Ráno jsem se vzbudila 5 minut po budíku a šla jsem se obléknout a udělat higienu . Rozhodla jsem se , že si obléknu toto⬇️⬇️
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vůbec se mi tam nechce , ale alespoň tam někoho znám.
Sešla jsem dolů a očividně už byla mamka v práci .
"Cože to už je 7:45!?"
Zjistila jsem , že mám školu jenom 10 minut od domu . Takže se pro kávu už nestavím , no nevadí . Vzala jsem si jablko , obula si Martenzky a běžela do školy.
Když jsem přišla do školy hned jsem hledala pohledem Madi nebo ředitelnu a přitom šla . A to bych nebyla já kdybych do někoho nevrazila. A k mému štěstí jsem narazila zrovna do Tylera .
"Moc se ti omlouvám."
"Neumíš se dívat kam jdeš?"
"Fakt moc se to omlouvám , ale pomůžeš mi prosím najít ředitelnu?"
"Dobře ." Řekl otráveně.
Došly jsme před ředitelny jenom jsem mu poděkovala a pak zaťukala , ozvalo se
"Dále." Tak jsem vešla , na židli, seděla paní okolo 50 let a vypadala mile.
"Dobrý den , ty musíš být Veronica Charles , že?"
"Ano to jsem já."
"Dám ti učebnice a pak tě dovedu do třídy . " Dala mi sešity a šly jsme do třídy. Když jsme došli ke třídě ředitelka zaťukala a vešli jsme.
"Dobrý den , vedu vám novou studentku." A odešla.
"Ty musíš být Veronica , tak se nám představ." Pokynula ke mně učitelka.
"Ahoj, jsem Veronica Charles přistěhovala jsem se sem z Londýna a je mi 18." A šla jsem si sednout k Madi .
... Když už jsem byla před školou tak jsem uslyšela povědomý hlas.
"Veru počkej , chtěla jsem ti někoho představit."
Za ní se oběvily dvě milee vypadající holky.
"Veru , tohle je Riley a Adison , Riley, Adison tohle je Veronica."
"Moc rády tě poznáváme , kdykoli budeš potřebovat pomoc , obrať se na nás . "
"Děkuju moc , taky vás ráda poznávám."
Vyměnily jsme si čísla a každá šla svou cestou. Rozhodla jsem se , že půjdu rovnou do kavárny.
.....
Když jsem tam přišla ovanul mě teplý vzduch a vůně kávy. Šla jsem rovnou k pultu , kde jsem uviděla paní okolo 40 let.
"Ahoj , ty musíš být Veronica , říkala mi o tobě Madi , já jsem Sherill , ráda tě poznávám. "
"Já vás taky , a dám karamelové frapuccino ." Zamračila se na mě .
"Prosím tě, tykej mi ."
"Dobře Sherill."
Šla jsem si sednout ke stolku , kde jsem byla včera , vytáhla jsem si sešity a začla jsem si dělat úkoly . Po asi 10 minutách jsem zaregistrovala , že si vedle mě někdo sednul. Zvedla jsem oči a uviděla jsem Tylera . Co on tu dělá ? Co asi Veronico? Řekl mi můj vnitřní hlas.
Ve škole byl na mě nepříjemný a teď si ke mě sednul . Nadzvedla jsem na něj obočí .
"Ahoj , ty jsi Veronica , že ? Promiň , že jsem byl na tebe ve škole nepříjemný , měl jsem špatnou náladu." No jo. On neměl náladu. To, ale není důvod být na někoho nepříjemný.
"Aha a proč mi to říkáš?"
"Mrzí mě to ,a ještě jsem se ani nepředstavil jsem Tyler." Usmál se na mě .Má tak nádherný úsměv....
"Rád chodíš do téhle kavárny?" Zeptala jsem se ho .
"Ano , je tu útulný a je to jako můj druhý domov." Zase se na mě usmál .
"Ty sis nic neobědnal?"
"Jo obědnal jsem si karamelové frapuccino , Sherill mi ho ještě nepřinesla , ale asi si ho pak vezmu s sebou , protože musím hlídat sestru , rodiče jsou na nějakém jednání . "
V tu chvíli sem přišla Sherill s našimi kávami , vypadají i chutnají fakt úžasně.
"Děkujeme , já to zaplatím." On se úplně zbláznil , za mě to platit fakt nebude.
"Tylere , já si to ráda zaplatím sama . "
Sherill na nás jen pobaveně koukala , nevím co jí přijde vtipný.
"Nenene já to za tebe zaplatím ber to jako omluvu za moje chování."
"Nechte si to , na účet podniku." Řekla nám Sherill.
"Moc děkujeme Sherill , Ahoj." Rozloučili jsme se a vyšli z kavárny.
"Odvezu tě." Co si jako myslí že dělá?
"Ne, ráda se projdu . "
Přiblbě se na mě usmál a hodil si mě přes rameno , bušila jsem mu do zad , ale co mi to bylo platné , že?
"Tylere pusť mě!"
"Ne , vím , že se ještě moc neznáme , ale venku je celkem zima takže jedeš se mnou." Jako měl pravdu celkem zima tu je.
Posadil mě na sedačku spolujezdce , zapnul mě a jeli jsme . V autě bylo ticho , myslím , že ani jeden z nás ho nechtěl přerušit . A já jsem úplně zapomněla že mě věže domů . Najednou jsme zastavili před mým domem .
"Jak jsi věděl kde bydlím?"
"Viděl jsem tě jak jsi šla ráno do školy , bydlím jen o ulici dál ."
Chtěla jsem vystoupit , ale on mě zatáhl za ruku , a přitiskl své jemné rty na mé čelo. Pod jeho dotykem mě hned začala pálit kůže.
"Ahoj."
"Ahoj."
Já, úplně omámená jsem došla dovnitř mamka mi nechala vzkaz , že se vrátí až pozdě v noci , protože musí v práci něco zařídit. Šla jsem se teda vysprchovat , vyčistit si zuby a spát.
