You and me? I think forever...

13.

Už jsme tu. Po asi čtyř hodinové cestě. Moje nohy jsou najednou jak párátka. Znáte ten pocit když po hodně dlouhé cestě v autě konečně vystoupíte a strašně vás bolí nohy? Ano, takhle se teď cítím já. Vystoupila jsem, a před sebou spatřila moc hezkou,a moderní vilu. Nebyla jako ty ostatní, které byli ve vesnici pod tímto kopcem. Byla ze dřeva, taková normální trochu víc větší horská chata.

Za námi jsem uslyšela zvuk přijízdějích aut. Tyler a já jsme tu byli totiž první, protože Tyler jezdí sice opatrně, ale docela rychle. Otočila jsem se za zvukem. Přijeli sem tři auta. Z bílého BMW vystoupila holka stejně stará jako já, akorát vypadala jako barbie. Přesně jako Lauren.

"Cože?! To budeme bydlet zase v tomhle křápu?! To jsme nemohli jet jinam?!" Zařvala nejspíš na své rodiče ta barbie.

"Brooklyn, ty si nemůžeš dát pokoj?" Odbyla jí nejspíš její sestra.

"Ahoj Kelianne!" Rozběhl se k ní Tyler.

"Tylere! Dlouho jsem tě neviděla. Moje sestra se na tebe strašně těšila. Upřímnou soustrast."

"Ahojky Tylere!" Vlýtla mu do náruče nejspíš Brooklyn.
"Nazdar." Odpověděl jí nezaujatě Tyler.
Počkat. Ta Brooklyn bude nejspíš ta jak říkala Sia. Chudák Tyler.

"A kdo je támhle ta chudinka?" Otočila se na mě Brooklyn. Kdo je u ní chudinka?! Namyšlená kráva.

"Zapomněl jsem vás představit. Brooklyn, Kelly, tohle je Veronica. Veronico, tohle je Kelly a její sestra Brooklyn. Jezdí sem s námi každý rok." Hned ke mně přiběhla pokud si dobře pamatuji Kelianne.

" Ahoj! Moc ráda tě poznávám! Jsem ráda, že tu s Tylerem nebudeme sami s Brooklyn, je to strašná mrcha." To poslední spíš zašeptala. Chápu jí. Brook nevipadá moc sympaticky.

"Čau lidi!" Ozval se za námi mužský hlas.
"Ahoj, ty musíš být Veronica, že?" Kývla jsem. Měl vypracovanou postavu, byl o hodně vyšší než já, a měl brunet vlasy vyčesané nahoru.

"Jsem Chase Mattsson." Představil se mi.

"Ráda tě poznávám." Z aut vystoupili rodiče, a dvě další holky, kterým bylo tak patnáct. Nejspíš dvojčata.

"A Veronico. To jsou moje sestry Aubray a Zoey." Představil mi svoje sestry Chase.

"Těší nás!" Odpověděly sborově a usmály se.

"Čau děcka! Jsem rád, že jsme se tu znovu všichni sešli, tentokrát i se Sabrinou a její dcerou Veronicou." Přivítal nás nejspíš otec Kelly a Brook. A přišel ke mně.
"Jsem rád, že tě konečně poznávám, Veronico. S děckama jsi se nejspíš už seznámila, tak tě ještě seznámím s ostatními. Já jsem Fred Stankus a tohle je moje manželka Zara." Ukázal na ženu s dlouhými blond vlasy, měla na sobě bílé džíny a černý kabát, a dívala se na mě nenávisným pohledem. Nevím co jsem jí udělala. Pokud vím tak nic. A už vím po kom asi bude Brook.

"Tohle jsou rodiče Chase a dvojčat, James a Amanda."
"Moc nás těší Veronico." Vřele se na mně usmáli.

"Mě také." Taky jsem se na ně usmála.

"A ostatní už znáš. Takže teď vás rozdělíme do pokojů. Samozřejmě máme jich jen šest takže to uděláme následovně, Zara a já, James a Amanda, Sabrina Elis a Sia, Kelianne a Veronica, Chase a Tyler, a promiň Brooklyn, ale budeš na pokoji sama. Odpoledne máte volno, ale ve 12:00 přijdete na oběd. Rozchod."Všichni se rozešly až na Brooklyn, ta byla celá rudá vzteky.

"Cože?! Já přece nemůžu být sama! Tyler bude se mnou!"

"Tvůj pokoj je jednolůžkový, Tyler by se tam nevešel. Budeš to muset hold přežít." Odbyla jí otráveně její sestra.

"Alespoň, že nejsem s tebou!" Urazila se a dokráčela si to do domu.

Vyšly jsme po schodech do druhého patra, kde bylo osm dveří. Šest z toho nejspíš naše pokoje. Kelly vešla do třetích dveří nalevo, a já vešla za ní.
Náš pokoj byl dvoulůžkový. Byl laděný do bíla, uprostřed byly naše postele, a mezi nimi noční stolek. Na levo od dveří byla velká prosklená stěna za, kterou byl nejspíš balkón, pak tu byli ještě jedny dveře nejspíš do koupelny. A napravo pak byly skříně.

"Zabírám si tu nalevo!" Oznámila jsem jí a běžela k posteli. Hmmm je tak pohodlná.
"Tak co Vee ( Ví ) líbý se ti Tyler? Teda jestli ti tak můžu říkat."

Její otázka mě dost překvapila. Jsem ráda, že nejsem na pokoji s Brook. Protože si myslím, že si s Kelly budeme rozumět.
"Ano, můžeš mi tak říkat."

"Nevyhíbej se otázce. Líbý se ti, že?"

"Co? Ne. Nelíbý se mi, teda ne, že by se mi nelíbil, je hezký, teda...no jsme jen kamarádi." "Aha.. Tak kamarádi." Zasmála se.
"Znám Tylera od malička, a poznám když je zamilovaný. Minulý rok to bylo strašný. Tyler byl furt někde s Brook. Hlavně Siu to mrzelo. Mě samozřejmě taky, jsem jeho nejlepší kamarádka už od narození. Brooklyn se po něm furt plazila, ale teď jí ignoruje. Minulý rok s ní spal. Ale teď o ní takový zájem neprojevuje. A já si myslím, že je to kvůli tobě. Máš na něj dobrý vliv."

"A jak víš, že se stýkáme?"

"Tyler mi volal. A chtěla jsem se ti omluvit za svojí sestru. Je to jenom namyšlená kráva stejně jako moje matka. A chci aby jsi věděla, že na mě se můžeš s čímkoliv obrátit. Jo a abych nezapomněla večer jdeme do klubu a ty jdeš s námi." Mrkla na mě a odešla z pokoje.
Zvedla jsem se a chtěla si jít vybalit, ale vzpomněla jsem si, že tu vlastně máme balkón. Vešla jsem tedy na balkón.

"Páni." Vydechla jsem.
Byl tu nádherný výhled na zasněžené hory. Už vím kde budu trávit většinu času. Bylo tu ještě křeslo a vedle něho konferenční stolek.

"Nádherný výhled, že?" Ozval se za mnou mužský hlas, který jsem moc dobře znala.

"To ano."

Tak jak se ti tu zatím líbý?"

"Je to tu hezký."

"Víš, poupátko ještě nikdy jsem nepotkal nikoho jako jsi ty." Podívala jsem se na něj.

"Co tím myslíš?"

Přeji všem krásné svátky!

Viky