정복자하트 | NamJin

XVI. Trable

V obývacím pokoji bylo nebývalé ticho. Měsíc se sluncem odešel do nahrávacího studia, a ačkoliv všem řekli na čem budou pracovat, ani jeden ze zbývajících chlapců jim to nevěřil.

Tae-hyung seděl v podivné pozici v křeslu, na klíně notebook a díval se na Boku no hero academia, přestože už všechny díly viděl. Na to, jaké to je pociťovat nudu, skoro zapomněli. Pořád všude jezdili, cvičili, dělali rozhovory, psali texty (no…to hlavně Nam-joon a Yoon-gi, ale i oni se na tom podíleli), zkrátka toho měli vždy kupu na práci. Proto bylo překvapující, jak poslední dva týdny byly klidný. Práce bylo tak akorát, aby byl čas i na jejich maličkosti. Mohlo se to zdát jako pokrok, pro Taeho to bylo však ticho před bouří. Už jen čekal na chvíli, kdy za nimi přiběhne usměvavý Se-jin s tím, jak úžasné novinky má. Ano, ty noviny budou skvělé, ale už jen při pomyšlení na ně byl vyčerpaný.
Jimin s Jungkookem seděli naproti němu. Pokud si přál na ně vidět, musel se nahnout do leva, aby mu obrazovka od notebooku nepřekážela ve výhledu, naštěstí to se moc nedělo. Teda do té doby, než začali vést rozhovor, který ho zaujmul tak… ze tří čtvrtin, takže sakra dost. Téma samozřejmě bylo: „Jin a Joon“, mezi třemi mladíky dost oblíbené. Upřímně jejich Mauglí čekal celý den na to, kdy o tom zmiňovaná dvojce začne mluvit.
Pauzl si seriál a odložil, jistě drahou elektroniku, na pohovku vedle.

„Už jsou pryč docela dlouho.“ Zkonstatoval a znovu se podíval na hodiny, které ukazovaly jen mírně jinou hodnotu než před pár minutami. Bylo půl šesté a vlastně tak nějak celý dům čekal na jejich návrat. Za prvé proto, že Seok-jin slíbil sobotní oběd, který by normálně vyšel na Jungkooka, za druhé, jejich odjezd nebyl plánovaný, přinejmenším, ten Seok-jinův.

„Možná tam přespí. Nam-joon říkal, že se možná zdrží u toho svého kamaráda.“ Který asi ten nejlepší kamarád nebyl, když tam pak Joon brečel do Jinova ramene, a nakonec odjeli spolu, pomyslel si Jimin. Bylo docela komické, jak se od sebe odtáhli, když vešel do pokoje nejmladšího z rapperů.

„Myslíš? Seok-jin si vypl oznámení u Se-jina, takže nemá ani putna o tom, jak na něj v esemeskách ječí, nebo dělá, že to neví. Taky možnost.“

„Jak to víš?“ podivil se Jungkook, kterému byly skoro všechny informace utajeny a jediné, co věděl, byl neočekávané „bye bye“ od nejstaršího.

„Napsal mi to do soukromého chatu, že kdyby se něco dělo, ať mu napíšu, že má manažera v ignor modu.“ Zasvětil ho do jejich tajemství Tae-hyung. Poupravil si sponu ve vlasech, a po několikátém pokusu, po kterém mu stejně pořádně nedržela vlasy mimo zorného pole jeho očích, ji naštvaně sundal a strčil do kapsy od kraťasů, kde ho nepříjemně bodala do stehna. No… aspoň ví, že tam je.

„Myslíš, že spolu něco maj?“ otočil se Jungkook na Jimina. Ten si přes ramena nejdříve hodil deku tak, aby zakrývala i nejmladšího a s vševědoucím úsměvem řekl:

„To jest psáno jen ve hvězdách."

„Víš, že horoskopy jsou napsaný tak, aby se v tom našel každý, že jo?“ ujišťoval se Tae.

„Chceš se vsadit?“ vyšvihl se z tureckého sedu na kolenu a prstem umlčel Jungkooka, snažící se ho zastavit.

„O co?“ vyhrkl okamžitě Tae.

„O přídavek na večeři!“

„Platí!“

Jimin vyskočil na nohy a popadl notebook náležící „the most handsome man 2020“. Sedl si doprostřed pohovky a každý ze dvou mladíků se mu usídlil po jeho boku, snažeje si vydobýt, co nejlepší výhled.