정복자하트 | NamJin

VIII. Internet je zrádné místo

,,Ty kráso, no to bylo něco." Spokojeně se poplácal po břiše a co nejvíc ho vyvalil.

,,Co je tak skvělého na instatních nudlích?" dloubl, skoro až znechuceně, do kelímku za pár drobných.

,,Ty si prostě nedokážeš užít obyčejné věci." Zamručel Tae na Jimina, co ani nedopil zbylou ,,vodu".

,,Tohle není obyčejné." Přerušil je Yoon-gi již s druhým balením. ,,Víte, jak nezdravé to je? Jíst to každý den, budete jako koule. Naštěstí pro mě, já radši koule než čtverce."

,,To znělo divně." Odtušil po nějaké době Jimin a vecpal si do pusy, co nejvíc nudlí, aby se neřeklo. Natáhl se pro sklenici s banánovým mlékem, který ukradl poslednímu členu ve sprše, a hltavě se napil. ,,Hele, lidi..."

,,Hm?" odpověděl jako jediný Tae-hyung s přilepeným pohledem k telefonu.

,,Zajímalo vás třeba někdy, co o vás píšou fanoušci?" mluvil pomalu a opatrně, koutky se mu každým slovem víc a víc zdvihaly k nebi, a jen tak tak zabraňoval smíchu.

,,Koho ne."

,,Tak jo! Pojďme si přečíst BTS Shipname!" vyskočil nadšeně na nohy i s noťasem, který schovával bůhví kde.

,,Cože to...?" probudil se ze svého sna Yoon-gi. Hlavu mu trýznila jedna melodie a musel zjistit, zda se jedná o originální skladu, stvořenou jeho maličkostí, nebo ji jen slyšel v rádiu. Čím víc ji v mysli držel, tím víc mu proklouzávala mezi prsty a Jiminovým výkřikem byla nenávratně pryč.

,,U jídla? Četls to někdy? Je to jak z porna." Podíval se na něj Tae s ublíženým pohledem, jako kdyby mu připomenul dávno zapomenutou vzpomínku, která ho strašila po nocích. ,,No já jsem naštěstí po jídle, takže můžem." Souhlasil pak a zazubil se na zbylé členy. Ostatní Kimové z toho nadšení tolik nebyli. Nam-joon byl utahaný, ale nemohl popřít, že ho to docela zaujalo. Jinovi bylo vždycky přitom strašně trapně a nemohl se pak lidem pomalu ani podívat do tváře, ne, on byl proti.

,,Dáme hlasování? Musíme u toho být všichni." Kňučel jak malé dítě blondýn s podobným jménem jako Jimmi. ,,Kdo je pro?"

Tae-hyungova ruka se zvedla rychlostí světla nahoru a Jimin ho napodobil, Ho-seok, o kterém nebylo vidu ani slechu, též souhlasil.

,,Jste tři." Spočítal hlasy Yoon-gi.

,,Jenže já jsem si jistý, že to Kookie bude chtít vědět taky."

,,Čtyři..." povzdechl si, nevypadal však nijak zklamaně nebo naštvaně, že mu to nevyšlo.

Jimin vytáhl Jina na nohy, a až s titání silou, ho dokopal na sedačku, kde ho usadil vedle nově příchozího Jungkooka, se stále mokrými vlasy. Nejmladší člen se hned dotazoval, oč jde, ale odpovědí mu byl jen Jiminův potulný úsměv. Tae-hyung zahučel do křesla a s ohromným polštářem, ten měl vyšitou malou raketou v rohu a ještě menšího kosmonauta. Černovlásek si přitiskl polštáť k hrudi, jako kdyby to byla živá bytost. Nam-joon odhadoval, že si ho nejmladší z Kimů vzal pro redukování smíchu, a nebo jen kvůli pohodlí.

,,Takže," odkašlal si Jimin, hrající na strašně vážnou osobou. ,,Jsem si jist, že každého z nás napadlo: Hmm, co si o mně army vlastně myslí." Naoko zadumaně si přiložil ruku k neexistujícím vousům. ,,A proto jsem si pro vás na dnešní večer připravil program." Ďábelský úsměv zmizel za obrazovkou notebooku a jeho rychlé prsty, i onen světově známý malíček, vyťukaly do klávesnice pár slov. ,,Nejdříve jdeme zjistit, jestli vůbec nějaké shipy jsou." Samozřejmě, že byly.

Nam-joon se nedočkavě zavrtěl. Nevěděl, jestli ho to baví, či ne, ale zvědavost ho užírala. Koutkem oka zavadil o Jina. Ten byl již v modrém pyžamu skládající se z košile a dlouhých kalhot. Nerad, opravdu nerad to přiznával, ale vypadal roztomile. Ale co, upřímnost nade vše.