정복자하트 | NamJin

IX. Malý krok

,,Čaj nebo káva?"

,,Ehm, asi káva. Díky..."

,,Špatně, je to čaj." Nalil mu do bílého šálku, ozdobeného rudou růží a jejími trny, nazelenalou tekutinu. Pár kapek horkého čaje dopadlo na podšálek, tvoříc pak zvláštní obraz. Byl si jistý, že by se našel někdo, kdo by mu z toho byl schopný vyvěštit budoucnost.

,,Díky." Poděkoval, přestože to nebylo zrovna to, co si přál. Měl by mu být popravdě vděčný, že mu ho nevylil do obličeje. ,,Hele..." nebyl si plně jistý zdali dělá dobře, když se snaží o komunikaci s člověkem, který ho jasně moc v lásce nemá, ale v poslední době se Seok-jin nechoval nepřátelsky. Sice jeho úsměvy na jeho osobu byly jen zdánlivě přátelské, ale darovanému koni na zuby nekoukej.

,,Hm?" ani nezdvihl zrak od svého telefonu, aby se mu mohl podívat do tváře. Prostě tam jen seděl, v jedné ruce telefon, v druhé stejně vypadající šálek, jaký měl Nam-joon.

,,Jak vlastně vznikl fanklub ohledně Jikook?" j krátce se na něj podíval a pak sklopil oči ke svému vlastnímu telefonu. Když se mu nevěnuje, proč by měl on? Onen název pochytil z nedávného zasvěcení týkající se shipů, kde se bavili čtením jedné povídky s tématem Vhope. Aspoň něco se naučil.

,,Jak asi? Lidi nejsou blbí a není těžké si všimnout, jak se k sobě mají." Hnědé oči projížděly internetové stránky a pak se náhle odtrhly od jejich zábavy. ,,Jaký fanklub myslíš?"

,,Ten, který má oficiálně jen jednoho člena."

Seok-jin mlčel. Zřejmě se rozhodoval, jestli nemá prostě jen odejít a začít naplno Nam-joona ignorovat a pak mu do mysli vlétlo jedno, ne zrovna pěkné, uvědomění. Chovám se jako malý harant.

,,Známe se dlouho a všichni už jsme měli nějaký ten vztah. Dokonce i Jungkook, který je z nás nejmladší, ho měl. Tedy...kromě Tae-hyunga. Ten vážnější vztah nikdy neměl."

,,Cože?" že by TaeTae, nikdy neměl přítelkyni? To se mu zdálo dost nepravděpodobné.

,,Měl, samozřejmě, že měl, ehm, něco, ale prostě neměl vážnější vztah." Nam-joon poznal, že o tom nechtěl mluvit. Byla to věc soukromá, ačkoliv army to věděli. ,,Takže, když jsme se začali čím dál víc vídat, všimli jsme si, že jsou si Jimin s Jungkookem nejblíž. Byla to celkem jednoduchá rovnice. Pokud my jsme jeho nejlepší kamarádi, co je tedy Jungkook? Co je před nejlepšími přáteli?"

,,Řekl bych, že rodina, ale to mnohdy tak nebývá." Nebývá, zvlášť u mladých.

,,Nějaký jiný návrh?" vybízel ho dál.

,,Spřízněná duše?" pochybovačně se zasmál.

,,Věříš snad na něco takového?"

,,Věřím, že si lidé jsou schopni vybudovat velmi dobrý vztah, ale nevěřím na nic podobného ve stylu ten pravý či pravá. Nechci být hnusný, ale vykládat si něco ve stylu, že když mi nevyšel vztah, tak to asi nebyl ten pravý, je hovadina. Takhle bych se nikdy nemusel snažit a prostě se vymlouval jen na to, že hledám toho pravého, a kdyby to byl ten pravý, tak se se mnou přece nebude hádat, ale bude souhlasit, ne?"

,,No zkrátka před BFF," nevědomky se ironicky pousmál, ,,je většinou přítel, nebo přítelkyně. No a když si všimneš, že to mezi tvými kamarády pořádně jiskří, ale zůstává to dlouhý týdny jen u jiskření, začne tě to štvát. Sakra hej," zvolal frustrovaně, ,,nechcete se dát už dohromady? Takže asi tak vznikl první člen jikook." Pokrčil nad tím rameny ve stylu: ,,To bylo jasné snad už od začátku, ne?"