정복자하트 | NamJin

V. Spolupráce

Bylo to rychlé, rychlejší než si přál. A nebyl jediný, kdo si to uvědomil, jenže zašli až moc daleko na to, to odvolat. Stanul před velkým domem s přehnaně malou zahradou a sousedy nalepenými pomalu u vchodu.

Zazvonil a domem se začal rozeznívat hlas. Ding dong. Ding dong. Nam-joon měl kdysi taky něco takového. Nebyl to však zvonek, ale vyzvánění. V něm mužský hlas v japonštině říkal: ,,Máš hovor, hochu." Ze začátku se mu to líbilo, potom mu to přišlo trapné a nakonec si na to zvykl. Jednou mu však jeho učitel upozornil na to, jak nevkusné to je. Měl chuť si to na recesi nechat, ale ještě v ten den si zadal obyčejný cinkot, který tam byl již předem předpřipravený.

Dveře mu otevřel Ho-seok. Široce se na něj usmál, jako kdyby se neviděli celé týdny, přitom to byly čtyři dny. Poslali mu jeho text, který...líbil se mu, to ano, ale být na něm, mnoho by změnil. Jimin mu vysvětlil, že chtějí jen vyzkoušet jeho flexibilitu a čeho je schopen, zdali dokáže i trochu zpívat. Nechce je zklmat, ale neumí zpívat a ani hrát.

,,Tak jdeme." Popadl ho za ruku, jako on samotný, když šli nakoupit. ,,Po téhle písničce chceme spolu napsat ještě dvě a jednu jen tvou sólovou a další, kde budeme já, ty a Yoon-gi. Téma je..." na chvíli zpomalil. ,,Nemáme téma. Samozřejmě máme už něco, nějaké návrhy a tak, ale stále jsme dodělávali naše minulé soukromé alba. Jediný, kdo má svou píseň zpracovanou je Jin a Jungkook. Vsichni jsme jinak stále v proudu práce. Budeš nám pomáhat ve psaní, chceme, aby tam každý z nás měl nějakou myšlenku. Vyhovuje?"

,,Vlastně jsem vám to samé chtěl navrhnout." Přiznal.

,,Super, že jsme nakonec na stejné vlně." Vedl ho přes celý dům ke schodišti vedoucí do... sklepa? Znepokolo ho ale ne na tolik, aby bruneta nenásledoval. Sešli několik schodů do chodby. Hobi se pořádně zapřel do bílých dveřích a s menším zaškobrtnutím vpadl do místnosti. Byli tam všichni. Seděli na sedačkách nebo v křeslech a o něčem spolu hovořili, výjma Yoon-giho, který seděl za stolem plného všemožných čudlíků budlíků.

Mít vlastní nahrávací studio pod domem? To mu se říkala vymoženost.

,,Ehm, čau." Pozdravil je.

Pár mu zamávalo laxně nazpět, ale valná většina ne něj ani nepohlédla. Jimin imrmére něco špital do ucha Jungkooka až mu rudly tváře. Jin se líně rozvaloval na sedačce, nohy přehozené přes Tae-hyunga. Ten si postavil notebook na Seok-jinova lýtka a úporně sledoval obrazovku.

,,Tyvole...ta je blbá..." šeptl bez rozmyšlení.

,,Jak vidíš, je tu rušno." Postavil se Ho-seok vedle něj. Nam-joon nevěděl, zda-li to myslel s ironií nebo na ně doopravdy byl hrdý, jak jeho tělo napovídalo.

,,Tak děti," tleskl nejbližší Kim k Hobimu, ,,co je dnes v plánu?" připadl se jak v nějaké špatně napsané RPG hře,kde nic nešlo podle plánu.

,,Spánek, jídlo, vykonání potřeby a opět spánek. To je to, co potřebuje lidské tělo, hodlám se tím řídit." Mrmlal Min a zadíval se do skla, aby viděl na něj viděl. ,,Začínám mít odrosty." Posmutněl a zajel si rukou do vlasů. ,,Vem si svou Love a běž nahrávat, aspoň uvidíme jak na tom si." Odpověděl, opět, na jeho otázku, jako kdyby si neuvědomil, že již tak udělal.

,,Dobře. Mám si vzít svou Love, jo? Okey." Otočil se k zbylým čtyřem lidí. ,,Kdo bude té lásky a bude má opona ve zdraví i v nemoci?"
Jimin s Jungkookem se ušklíbli, Tae mu nevěnoval pozornost, jen němě přikyvoval a Jin se na něj zamračil.

,,Já." Natáhl ruku k nebi Hobi. ,,Taky rappuju, budu ti moc píchnout a naleznu i pochopení." Též přehrával, za což byl jeho společník rád.