정복자하트 | NamJin

XI. Ho-seok a poznání K-dramat

Všichni byli namačkaní v Se-jinově kanceláři a dva z nich museli sedět na židlích, jak neposlušní žáčci před ředitelem. Tae-hyung se neklidně vrtěl na židli, jelikož to byl on, kdo přišel s oním nápadem. Seok-jina ramena vedle Mauglího byla lehce pokleslá a nijak ho nastávající situace netěšila. Stál si zatím, že manažerův důvod hněvu vůči němu byl nesmyslný. Logika, že když je nejstarší, měl je zastavit, byla hloupá a on kvůli ní musel sedět před sopnící sopkou.

,,Jděte už." Vydechl z plic se zbývající vzduchem i poslední slova. ,,Vypadněte." Zopakoval znovu poté, co se nikdo moc k pohybu neměl.

Beze slova si vzali všech svých pět švestek a postupně odcházeli z místnosti. Teda... kromě Tae-hyunga. Ten tam stále seděl jak hromádka neštěstí, s přišpendleným pohledem k zemi.

Kdyby Nam-joon nepocítil dotyk na zápěstí, zřejmě by u dveří zůstal dokonce svých dní. Překvapeně se podíval na Ho-seokovu dlaň, která obepínala jeho ruku. Dotyk byl sám o sobě jemný, ale ony okna do duše, jež ho pozorovaly, měly k jemnosti daleko. Nikdy si to neuvědomil, možná k tomu nebyl ani důvod, ale Hobiho oči byly tmavě hnědé, někdy až černé, a ačkoliv se obvykle usmívaly, přestože koutky rtů jejich majitele byly povislé, tentokrát tomu bylo jinak.

Brunet, jen o pár měsíců starší než on, ho zatáhl za paži a donutil k pohybu. Zprvu byly jeho kroky pomotané, než se přizpůsobil tempu Ho-seoka a za pár chvil byla jejich chůze synchronizována.

,,Měli bychom pohnout. Ať mi nezačne Yoon-gi na tebe žárlit." Zažertoval. Jeho slova byla jiná než mluva těla. Byl napnutý a jeho smích byl falešnější jak jeho bývalé nadřízené, a to bylo už něco.

,,Hej, hyung. Co je?" zvolnil rytmus kroků téměř na vycházkový.

,,Co myslíš?" normálně by onu otázku položil jen za výmluvnou, snažící se vyvlíknout z nově vzniklé situace, ale Ho-seok to myslel jinak.

,,No...není Tae oblíbenec Se-jina?"

,,No právě...musí si to spolu vyříkat." Otočil k němu podlouhou tvář, za kterou se mu děti smály. Nam-joon nechápal proč. ,,My všichni známe Se-jina stejnou dobu, ale stejně, jak má učitel svého oblíbeného žáka, tak má on svého oblíbeného...svěřence?"

,,Se-jin není náš opatrovník. Na to máme Seok-jina." Opravil ho a raději se pak rozhlédl. Upřímně čekal, že se odněkud zmiňovaný vokalista vynoří se sekerou v ruce. To nebyla slova, které by muž slyšel rád. I když... kdyby mu někdo řekl, že zastává pro něj roli matky...asi by se tomu zasmál, ale připadal by si zvláštně.

Ho-seok se zasmál, a však roztěkanost v něm zůstala.

,,O co jde?" drcl do něj Joon.

,,Nic," zakroutil hlavu. ,,Jen mám pocit, jako kdybych za to mohl já. Takový spolupachatel."

,,Nic ve zlém, ale Tae-hyung za to může skoro sám. Samozřejmě, že kdyby to navrhl a nikdo by se nepřidal, do žádné zoo by se nejelo, ale on si to musel uvědomovat. Není blbý. Šel do toho, i když věděl, že to bude průser. Takže ho rozhovor s Kimem nijak nezaskočí." Volil slova poněkud krutá, bohužel za to pravdivá. ,,Ty si nic nevyčítej. Stačí, že už máme domácí vězení."

,,Jin s Gi nás zabije!" složil si tvář do dlaní.

,,S Gi?" a to byl zase kdo?