정복자하트 | NamJin

III. První dojmy

Měl by si pořídit ženu, nebo třeba hospodiny. Ze smažených vajíček mu už bylo zle, ale nic jiného pomalu neuměl. Co tak slyšel od Tae-hyunga, hlavní kuchař v jejich domácnosti, která se skládala z šesti členů, byl Seok-jin. V nouzi, což znamenalo onemocnění, nebo jen vytrestání za jejich chování, post Šéfkuchaře převzal Jungkook. Tomu dle svědectví Jimina (Tae s Jungkookem odešli pro pití, a Jimin se chytil možnosti s ním mluvit o samotě, jako žíznivý po vodě) jde vše na co jen sáhne. Byl pozván taky do restaurace. Každou středu chodili všichni spolu na jídlo a on, stále nechápal jak, byl pozván též. Teď už znal Ho-seoka, Jimina, Jungkooka a Tae-hyunga. Zbýval už jen Yoon-gi a Seok-jin. Právě u druhého mladíka měl největší obavy, jako kdyby ho nesnášel už jen po pár zprávách. Dobře, Nam-joon musel přiznat, že to co mu napsal by normálně nikomu neřekl, ale tak nečekal, že si s ním někdy více napíše nebo nedej bůh setká.

Znechuceně hodil do košíku párky a dvě sklenice instantní kávy spolu s dvěma litry mléka a malými mlíčky. Moc je nemusel, ale komu by se chtělo vytáhnout paty z bytu pro mléko. U pokladny ho obsloužila moc milá slečna, málem jí zanechal spropitné, jak byl zvyklý v Americe, ale rychle se zarazil. Popřál jí pěkný zbytek dne a už vycházel s o něco lehčí peněženkou ze supermarketu.

Nastoupil do právě přijíždějícího autobusu a stoupl si na místo pro kočárky a tiše se modlil, aby žádný nepotkal. Telefon mu v kapse zavibroval. Docela sebou přitom škubl úlekem. Jedna starší paní se na něj nepřátelsky zamračila a více mu nevěnovala ani pohled. Vytáhl mobil a podivil se, že si nevypl data, jak míval ve zvyku.

Bylo nás šest
16:32

Suga
Vole, kde je ten vůl?

16:39

Suga
Kde jseš @Rap Monster

Zamračil se. Uniklo mu snad něco?

16:44

Rap Monster
Kde bych měl bejt?

J-hope
Co třeba v půl páté v bufetu?

,,Kurva." Šeptl do tichého autobusu a ona babička se na něj opět zle zamračila.

Rap Monster
Mám zpoždění, už jsem v autobuse, za chvíli tam budu

J-hope
Ok

Proč měl pocit, že mu to nevěří? A jak na to k sakru mohl zapomenout? Na další autobusové zastávce vystoupil a podíval se na nejbližší spoj ke srazu. Až za dvanáct minut.

Naštvaně se zhoupl na patách a tryskem se rozběhl za partičkou šesti lidech čekající jen na něj.

...

Třicet metrů se zastavil od restaurantu s mrkl na hodinky. Jen osm minut. Tak to má čas i na menší vydýchaní. S klidnějším krokem došel k proskleným dveřím. Vpadl dovnitř a jeho tvář ovanul vzduch z klimatizace.

V zorném poli zpozoroval prudký pohyb. Ho-seok na něj zběsile mával. Začal pociťovat nervozitu. Ty lidi pomalu neznal a už takhle s nimi někam šel, k tomu ještě pozdě. Jejich jasná přesila, mohli by ho někde zmlátit a okrást. Nikdo by se to nemusel dozvědět.

Mávl na ně nazpátek a popoběhl k boxu. Na jedné sedačce seděl Ho-seok, Tae a Jimin, na druhé Jungkook, klučina, co musel být Yoon-gi a úplně u okna Jin. Trochu zmateně se rozhlédl, kam by mohl zaplout, ale všichni tam byli tak namačkaní, že to vzdal rovnou. Z nejbližšího stolečku ukradl židli a přitáhl si ji k boxu.