Hoří mi celá ruka a šíleně to bolí. Damon mě uhasil. Jen jsem se začala smát. ''Čemu se směješ? To tě to nebolí?'' nechápal Stefan. ''Proč by měla bolet? Jste tak ubohý myslíte si že je zapnu ale mýlíte se.. nezapnu radši mi dejte pokoj'' řekla jsem. ''Máš štěstí že zapadlo slunce, necháme jí tu a jdeme'' řekl Stefan. Oba dva odešly. Podívala jsem se okolo sebe. Nikdo tu není. Předtím jsem cítila jsem mi ty provazy povolily. Rychle jsem se rozvázala. Podívala jsem se opatrně ven, je tam tma. Rychle jsem vyskočila z okna a upíří rychlostí zmizela. Doběhla k nějakému rozpadlému domu. Tady mě snad nenajdou. Ale mám hlad.. a to jako velký. Všimla jsem si ožralého kluka. Došla jsem k němu. Ale pořád jsem padala. ''Jsi v pořádku'' zeptal se mě. ''Ano jen pojď blíž'' řekla jsem. Hned jak tak udělal jsem se mu zakousla do krku a začala plnými došky pít, cítila jsem jak se mi vrací síla. Pustila jsem ho spadl mrtvý k zemi. Šla jsem dál když sem si všimla dalších lidí. Během chvíle je zabila. Dotáhla jsem je na hromadu a jednomu jsem vzala telefon a vytočila Damonovo číslo. Hned to zvedl.
Rozhovor:
Já-J
Damon-D
D- Kdo volá?
J- To jsem já Eleanor chci zpět svůj náramek
D- Jak jsi se dostala ven?
J- To je jedno! Chci ho zpět jinak začnou padat hlavy
D- Nic nedělej.. já ti ho dám jen mi řekni kde jsi?
J- Jasně řeknu ti to a ty mě zase zavřeš
D- Je to pro tvoje dobro počkat co tam děláš? Ty těla jsem polila a zapálila
J- Svačila jsem takže máš hodinu na to aby jsi mu ho donesl.. za každou minuty navíc budu zabíjet další a další lidi tak ti běží odpočet!
Konec rozhovoru
Ještě jsem mu napsala kde se sejdeme. Rovnou jsem tam šla. Došla jsem na hřbitov. Cestou jsem se stavila u mě a vzala Jeremyho s sebou. Neměl na výběr musel jít. Teď jsem na hřbitově. ''Nell to nemusíš dělat prosím pust mě'' řekl. ''Ale já to chci dělat.. jsem upír tak nějak je to moje přirozenost'' řekla jsem. Objevil se tu Damon s Klausem. ''Co si myslíš že děláš? Řekla jsem ti ať přijdeš sám!'' zavrčela jsem. ''Dělej zruš to!'' řekl Damon. ''Můžeš zase zapnout emoce'' řekl mi Klaus. ''Vážně on je tvůj triumf? To je opravdu směšné'' řekl bratr. ''Tohle se nikdy nestane a všechny lidi co jsem zabila padají na tvojí hlavu Damone'' řekla jsem. ''Co to má znamenat? Jakto že tě neposlouchá'' nechápal Damon. Bylo mi všechno jedno. ''Nedaly jste jí železník?'' zeptal se Klaus. Damon jen kývl. ''To že je už na vždy ztracená'' ozval se za mnou něčí hlas. Rychle jsem se otočila ale pak jsem ucítila bolest na hrudi. Vrazil mi kůl do srdce. tedy těsně k srdci. ''Proč?'' řekla jsem. ''Jsi pro Elenu moc velké nebezpečí no a buď mě si upřímní přál jsem si to od první chvíle co jsem tě spatřil'' řekl a chtěl mi ho zabodnout hlouběji ale někdo ho odhodil. Zřítila jsem se k zemi. Na chvilku jsem zavřela oči a cítila jak to všechno vrací, všechny moje emoce. Byla jsem zpět ale vzpomínky se mi vrátily zpět až moc pozdě pozdě. Pořád jsem cítila tu bolest jako bych měla u srdce třísky. Najednou se ozval něčí křik. Elena s Jeremym přiběhly ke mě. ''Odpust mi to jak jsem se chovala a i to že jsem vás chtěla zabít moc mě to mrzí'' řekla jsem. Eleně začaly téct slzy po tváři. ''Neodpustím ti pokud mě teď opustíš, nesmíš. Nesmíš mě opustit. Ještě jsi mi neodpustila za to jsem ti tehdy řekla, nenechávej nás tu'' řekla. Přišel ke mně Damon. Dal si mi hlavu do klína. ''Dej na ně pozor až tu nebudu.. ochraň je'' řekla jsem z těžka. ''Neopouštěj mě,.. já tě miluju'' řekl ze slzami v očích. ''To je v pořádku.. já tebe taky'' řekla jsem. Políbil mě. Připadalo mi jako by to byl ten nejlepší polibek na světě. Jeho rty byly tak dokonalé. Odtáhl se . Strhla jsem si řetízek a dala mu ho do ruky. ''Ochraň mojí rodinu.. hla..hlavně zůstaň takový jaký jsi.. čas který jsem mohla strávit s tebou byl okouzlující a dokonalý.. děkuji ti za ty chvílí kdy jsem se vedle tebe cítila nesmrtelně.. '' řekla jsem. Snažila jsem se zhluboka dýchat. Cítila jsem jak mě něco od nich táhne pryč. Elena nepřestávala brečet. Damon mě chytil pevně za ruku. "Miluju tě a taky mě to hrozně mrzí.. mrzí mě to co se stalo.." řekl mi. Vzala jsem do ruky klacek a dala mu ho do ruky. "Prosím udělej to ty.. Hrozně to bolí.. Zbav mě té hrozné bolest.." řekla jsem. Uchopil ho pevně do ruky. "Miluju tě.." řekla jsem. Vrazil mi ho přímo do srdce. Pak už jsem cítila jak mi nabíhají šedivé žilky a pak mi otvírala náruč smrt. Bylo ticho. Tak jsem si to vždycky z částečně přestavovala. Umřít v obětí člověka kterého miluju. A hlavně v klidu.
.
ČTEŠ
Upíří deníky
Fanfiction"Eleno.. pořád přemýšlíš nad tím co ti řekl ten úchylák.." zeptal se modrooký hnědovlasé dívky. "Ano nemůžu na to přestat myslet.." odpoví mu. "Neboj bude to dobré" řekne jí jeho bratr, dívka se ale najednou zarazí. "Pane bože proč mi to nedošlo dří...
