"Eleno.. pořád přemýšlíš nad tím co ti řekl ten úchylák.." zeptal se modrooký hnědovlasé dívky. "Ano nemůžu na to přestat myslet.." odpoví mu. "Neboj bude to dobré" řekne jí jeho bratr, dívka se ale najednou zarazí. "Pane bože proč mi to nedošlo dří...
Už jsme v Chicagu. Kat jela dál. Nechci aby se jí něco stalo. Řekla mi že můžu vypnout svou lidskou stránku ale že by mi pak už nezáleželo na záchraně Eleny. Došla jsem do baru kde by měli být. Hned jsem si jich všimla. Došla jsem k nim. "Katharino, proč pak jsi přišla tak blízko, když víš že tě chci zabít" řekl. Jen jsem si odfrkla. "Ale copak ty jsi mě nepoznal? Nejsem Katherine, jsem Eleanor a přišla jsem si pro Elenu" řekla jsem. Vstal a šel ke mě. "Jakto že jsi přežila, no ale to že jsi upír tak to to vysvětluje" řekl. "Ne upírem jsem se stala teprve včera. A to jen abych zachránila Elenu" řekla jsem. "Co my za to dáš" řekl. "Tak co kdybych ti řekla že jsem ještě před svojí proměnou každý měsíc darovala jeden pytlík krve, a že shodou okolností jsem i když jsem byla tady na škole. Takže mojí krve budeš mít víc než si budeš myslet. Tak co pustíš Elenu?" řekla jsem. "No to je zajímavé, pustím jí ale pod jednou podmínkou" řekl. "Jakou" řekla jsem. "Ty budeš semnou. Navždy a nebo, dokud tě nebudu mít plné zuby a nezabiju tě" řekl. "Ne" řekla Elena. "Dovolil ti někdo mluvit" řekl jí. "Fajn" řekla jsem. Došla jsem k Eleně. "Jdi. Jdi domů a postarej se o Jeremyho. Potřebuju tě musíš jít. Neohlížej se" řekla jsem jí. ''Ale to přeci nejde, on tě zabije. To přeci nemůžu dovolit, jsi moje sestra'' řekla. Pousmála jsem se. Všimla jsem si že nemá ten její řetízek, takže jí můžu klidně ovládnout. Zadívala jsem se jí do očí. ''Neohlížej se a co nejrychleji a nejnebezpečněji se vrať domu. Tam tě potřebují víc, zapomeň taky na to že jsem tě zachránila prostě si utekla a víc si nepamatuješ'' řekla jsem a ona mě poslechla. Vstala a odešla. Otočila jsem se na Klause. "Chci ale ještě jednu věc" řekla jsem. "Dobře poslouchám" řekl. "Chci aby jsi nechal Katherine být, chci aby žila svůj život" řekla jsem. "Tak dobře" řekl. Usmál se a mě došlo že to nebude jen tak. "Chci aby jsi vypla svou lidskost" řekl a pousmál se. Kývla jsem. "Jen si zavolám" řekla jsem. Šla jsem ven Vytáhla jsem telefon a vytočila číslo Katherine. Já: J Katherine: K K: Tak co jak to dopadlo? J: Dobře, Elena je volná a.... A ty taky. K: Co? Počkej vážně to je skvělí! Tak já to otočím a vrátím se pro tebe. J: Bohužel, pro záchranu Eleny jsem se vzdala volnosti a.. K: Co jsi udělala? J: Řekl mi že to dám volnost pod jednou podmínkou, musím se vzdát svojí lidskosti K: Na to si přeci nemohla kývnout. Zůstaň tam kde si vracím se. J: Kat. Neblbni jeď do Mystick Falls a vyřiď vyřiť za mě Jeremymu že mě to mrzí a pozdrav se mě bratry Salvatorovi Konec rozhovoru. S tímhle jsem jí to típla. Ještě jsem napsala zprávu Damonovi kde jsem mu vše vysvětlila. Z telefonu jsem vytáhla smsku a zničila jí. Telefon jsem dala do kapsy u bundy. Najednou se Klaus objevil přede mnou. "Víš co já si to rozmyslel. Nebyla by s tebou sranda" řekl. Chytil mě za ruku a vedl do baru. "Dvakrát burbon" řekl. Posadily jsme se. Když nám je daly hned jsem ho vypila. Sbohem svobodo. ''Kam jsi tedy darovala tu krev?'' zeptal se mě. ''Skoro do každé třetí New Yorské nemocnice.'' řekla jsem, na to se jen usmál. ''Vyrážíme'' řekl jen jsem vstala a šla s ním. ************************************ Už je to nějaká doba co jsem za svojí svobodu zachránila Elenu. Sháníme se po vlkodlacích. Několik jsme jich našly a taky i proměnily. Musím uznat že mi chybí domov. Chybí mi Elena, Jeremy, Caroline, Bonnie, Katherine dokonce i Stefan s Damonem. Chci se vrátit domů ale není to tak lehké, ta krev co mám na rukou ta vina je to hrozné. Musím slyšet alespoň její hlas. Vytočila jsem číslo Eleny. Ano pamatuju si ho na z paměť. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla telefon jsem si dala k uchu. Ta osoba co to zvedla tu jsem nečekala. ''Prosim u telefonu Jeremy Gilbert.'' řekl. Já jsem mlčela protože jsem byla zaražená. ''Haló? Kdo je tam. Hele je to docela dost blbý vtip... no Eleně někdo volal tak jsem to zvedl ale nikdo tam není.'' řekl na někoho mluvil. Chtěla jsem to típnout když jsem zaslechla hlas toho úžasnější bratra. ''Eleanor? Slyším tě dýchat, řekni kde jsi ať pro tebe můžeme přijet... Řekni mi alespoň něco.'' řekl. Nechala jsem slzy z očích volně téct. Vzlykla jsem. Rychle jsem to típla. Sesunula jsem se k zemi. Chvíli mi trvalo než jsem se uklidnila ale podařilo se mi to. Vstala jsem. Zaslechla jsem hlas Klause. Je vzhůru. Dala jsem si na telefonu režim nerušit a šla do baráku za Klausem. ''Vyspinkala jsi se?'' zeptal se mě. Jen jsem kývla. ''Zabal si věci'' řekl. Jen jsem zvedla obočí. ''Kam jedeme tentokrát?'' zeptala jsem se ho. ''Zpět domu'' řekl. Šla jsem nahoru a začala si balit. Všechno jsem měla zabalené. Stihla jsem se i převléct a namalovat.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Přes to jsem si vzala černou koženou bundu a šla dolu. Čekal v autě. Tašku jsem si dala do zadu a sedla si namísto spolujezdce. Jeho sestra seděla v za mnou. Rozjel se pryč od toho domu. Jestli opravdu jedeme zpět domu tak nevím co mám dělat, nebo spíš co budu dělat. Jen jsem sledovala cestu.
