Upíří deníky

4.Kapitola "Lepší by to bylo kdy jsi mi to řekla"

(To má na sobě)
"Brzy se to všichni dozvíte" řekla jsem.

Jen na mě koukal. Radši odešel. Schovala jsem si obličej. Musím se uklidnit, nesmí na mě být poznat že mi něco je. Najednou mě někdo obejmul okolo ramen. Trochu jsem sebou škubla. Podívala jsem se kdo to je. Damon. "S kým jsi to předtím volala?" zeptal se mě. "To ti nemůžu říct. Ale věř že je to tak lepší" zašeptala jsem. "Lepší by bylo kdyby jsi mi to řekla" zaprotestoval. "Za jak dlouho he úplněk?" zeptala jsem se ho. "Za pět dní" řekl. "Půjdu spát, nějak mě bolí hlava" řekla jsem. Jen kývl a odešel. Lehla jsem si. Zavřela jsem oči. Začala jsem usínat ale uslyšela jsem že mi přešla zprava. Natáhla jsem pro něj a otevřela oči.
Doufám že víš že děláš chybu, ale nebudu ti do toho mluvit. Snad víš co děláš, Klaus. Zablokovala jsem si jeho číslo aby mi už od něj nemohly chodit zprávy a aby mi nemohl volat. Najednou někdo vešel. Tady se opravdu nedá spát. Posadila jsem se. Je to Elena. Došla ke mě. "Ellie, prosím než něco řekneš chci aby jsi věděla jak strašně mě to mrzí. To co jsem ti tehdy řekla, tak jsem nechtěla. Prosím odpust mi" řekla. "Promluvíme si zítra ano? Já se jen potřebuju vyspat, ale slibuju že si s tebou o tom promluvím" řekla jsem. Vstala a odešla. Ve dveřích se minula s Damonem. "Dám si sprchu a jdu taky spát" řekl a šel do koupelny. Já jsem si jen lehla a zavřela oči. Po chvíli jsem ucítila jak mě přikrýval. Po chvilce jsem usnula.....
****************************
Vzbudila mě rána. Rychle jsem vyletěla do sedu. Všimla jsem si že je vzhůru i Damon. "Co to bylo?" Zeptala jsem se ho. "No to netuším" řekl a šel dolu. Najednou se ozvala další rána. Rychle jsem ven z pokoje. "Damone? Stefane? Eleno" začala jsem šeptat. Šla jsem pomalu dolu. Všimla jsem si tam krve. Najednou jsem ucítila něčí dotek. Trochu víc jsem vyjekla. I Elena. "Pane bože Eleno! To mi nedělej" řekla jsem. "Na" řekla a v ruce držela pálku. Vzala jsem si jí. Šly jsme dolu. Dávala jsem pozor. Elena se držela blízko mě. Té krve bylo víc a víc. Ucítila jsem jak okolo mě něco proběhlo. Pak znova. Když chtěl znovu praštila jsem ho pálkou. Je to ten učitel. "Ty" řekl na mě. "Ano já a teď poznáš mojí sílu" řekla jsem. Pálku jsem o něj zlomila. Pak mi najednou proběhla hlavou, jak Damon řekl jak zabít upíra. Flákla jsem s ním a zem a zbytek té pálky jsem mu zabodla do srdce. Elena rozsvítila. "Pane učiteli" řekla. Všimla jsem si tam Stefana a Damona. Oba leží na zemi. Rychle jsem se rozeběhla k Damonovi. Má v hrudi třísky a je v bezvědomí. "Eleno postarej se o Stefana" řekla jsem jí. Začala jsem mu to vytahovat. "Máme ale problém dole nejsou krevní konzervy" řekla. "Dej mu svoji" řekla jsem. Rychle jsem všechny třísky vytáhla. Jeho hlavu jsem si dala do klína. Dlaň jsem mu dala ke rtům. "Pij" řekla jsem. Nic. Všimla jsem si na zemi nože. Řízla jsem se a dala mu to k puse. Začal pít. "Tak je šikovný, hlavně neber sílu" řekla jsem. Přestal. Uslyšela jsem jako by někdo proběhl. Rychle jsem vstala a vzala si ten nůž to ruky. "Eleno zůstaň u nich" řekla jsem. "Vra-ť se" zašeptal Damon. Došla jsem ke dveřím. Všimla jsem si nějaké postavy. Najednou však zmizela. Otočila jsem se. Rozbila jsem židli a do druhé ruky jsem si vzala kus toho dřeva. Uslyšela Elenu. Rychle jsem za ní běžela. Ten upír jí drží. Teď jsem si uvědomila moje zranění. Řízla jsem se trochu víc. Elenu pustil a otočil se na mě. "To tebe Klaus hledá" řekl. Co? Ve vteřině byl u mě. "Půjdeš semnou a za odměnu je nezabiju" řekl. Jen jsem se usmála. "Tak to ne" řekla jsem a zabodla mu ho do hrudi. "Vedle" řekla a zabodnul mi nůž do břicha. Najednou se ozval křik Eleny. "Ne neminula jsem" řekla jsem. A zabodla mu ho hlouběji. Tím jsem mu to zabodla do srdce. Spadl na zem a já taky. Doplazila jsem se k Damonovi. Je napůl mimo. Pohladila jsem ho po tváři. Na chvíli jsem zavřela oči. Ucítila jsem jak mi někdo dává něco pít. Otevřela jsem oči. Je to Damon a dává mi svojí krev. Začala jsem pít, i přes to že byla hnusná. Když tu ruku dal pryč zavřela jsem oči a dál si nic nepamatuju....
***************************
Otevřela jsem oči. U postele sedí Damon. Je vidět že v očích má starost. "Copak se děje? Někdo umřel" zavtipkovala jsem. Podívala se na mě. "Jak se cítíš? V pohodě?" Začal se ptát. "Jasně že jo. Jen mám žízeň" řekla jsem. Oddechl si. Pomohl mi se posadit a dal mi vodu. Hned jsem tu skleničku vypila. "Děkuju, za to že jsi mi pomohl" řekla jsem. "Příště mě ale poslechni, co kdyby se ti něco stalo vážního a já tě nemohl uzdravit" řekl naštvaně. "Chránila jsem tě, musíš to pochopit Damone" řekla jsem. Jen se na mě chvíli díval. "Já jsem si to rozmyslel" řekl. Nechápavě jsem ho se na něj podívala. Vzal mi skleničku a tu dal na stolek. "Co sis rozmyslel" zeptala jsem se ho. Nadechl se. Sledovala jsem a čekala co řekne. "Já, nechci aby jsi zemřela" řekl.