"Tak si mi radši místo hezký cesty přála že jsem měla umřít? Víš jak se cítím? Já bych ti nikdy nepřála aby jsi umřela. A ty jsi to udělala! A tím jsi o mě přišla" křičela jsem na ní ale poslední větu jsem řekla úplně v klidu.
Jen kývla a odešla. Proč se necítím lep? Ucítila jsem jak po tvářích tečou slzy. Damon mě otočil aby se dívala na něj. "Věř mi urovná se to. Každý někdy něco řekne ve hněvu" řekl. "Ale tohle nebylo jen tak něco Damone, chce aby zemřela. Jako starší sestra jsem selhala, neochránila jsem jí" zašeptala jsem. "A co když řeknu že můžeš Eleně zachránit život? Co mi na to řekneš?" zeptal se mě. Teď ho nechápu. "Všechno ti vysvětlím, posaď se" řekl. Poté to začalo dlouhé vysvětlování. Z toho co jsem pochopila tak po Eleně jde nějaký bůh ví kolik starej upír co chce v sobě probuď část vlkodlaka a na to je třeba oběť. Buď já nebo Elena. "A jak že se jmenuje" zeptala jsem se ho. "Klaus" řekl. Zarazila jsem se. Podívala jsem se na něj. "Niklaus. Neděláš si ze mě srandu?" řekla jsem. Zakýval v nesouhlas. Takže já ho znám celou dobu. "A uděláš to pro ní" zeptal se mě. Podívala jsem se na něj. "Jsem starší, navíc jí nemůžu nechat umřít" řekla jsem. "Co kdyby ti předtím dal svojí krev, stala by jsi se upírem" řekl. "Ne Damone to není dobrý nápad" řekla jsem. Chytla jsem ho za tvář. "Prostě si užiju poslední čas co mi zbývá, jen ty mi slib jedno. Eleně nic neřekneš" řekla jsem. Chytl mě. "Tak dobře, co kdyby jsem si někam vyrazily?" zeptal se mě. "Tak dobře, jen se musím domu převléct" řekla jsem. "Víš mi jsme tě přestěhovaly" řekl. Pustila jsem ho a odtáhla se až teď jsem si uvědomila že mám na sobě jiné oblečení a navíc pánské. Takže jeho. "No co, ani jsem se nedíval" řekl. "A kam? Sem?" Zeptala jsem se ho. "Ano budeš tu v bezpečí je tu několik ložnic. Tak si pak vybereš" řekl. Usmála jsem se. "Tuhle" řekla jsem. "Tak to ne tak je moje" řekl. "No a co? Vadí ti to" zeptala jsem se ho. Jen pokrčil rameny. Ukázal mi kde mám věci. Vzala jsem si nějaké oblečení. (Viz. Nahoře) Vzala jsem si ještě taštičku s líčení. Šla jsem do koupelny. Přítomnost Damona jsem ignorovala. Prádlo a taštičku jsem dala na stolek. Vzala jsem si šampón a sprchový gel a dala to ho do sprchového koutu na na volné místo. Vysvlíkla jsem se a vlezla do sprchy. Zapnula jsem si vodu. Pro normální lidi by ta voda byla nepříjemná ale mě nevadí. Zaslechla jsem Damona jak se hrabral ve skříni. Umyla jsem si vlasy a pak tělo. Chvíli jsem tam stála. Pak jsem si ručník obmotala okolo těla a vlasů. Oblékla jsem si spodní prádlo. Šla jsem k umyvadlu. Vyčistila jsem si zuby. Vysušila jsem si vlasy. "Damone kde je Eleanor" uslyšela jsem hlas Stefana. "V koupelně" řekl. Přišel sem. "Musím s tebou mluvit" řekl Stefan. Podívala jsem se na něj tím pohled to počká. "Teď běž chci se obléknout" řekl. "Ne musím ti to říct teď. Nejsem proti aby jsi tu byla, alespoň budete obě s Elenou v bezpečí. Ale nechci aby jsi byla u Damona v pokoji. Ublíží ti" řekl. Došla jsem k němu. "Starej se o sebe a mě si nevšímá. A teď už jdi ať se můžu obléknout. Děkuju" řekla jsem. Odešel. Namalovala jsem se a oblékla. Vlasy jsem si upravila a nechala volně rozpuštěné. Tu taštičku jsem si tam nechala. Ručník jsem dala uschnout. Došla jsem do jeho pokoje. Ukázala jsem se mu. Usmál se. "Sluší ti to" řekl s úsměvem na tváři. "Jdeme?" zeptala jsem se ho. Kývl a nastavil mi ruku. Všimla jsem si jak se na nás dívala Elena. Jako kdyby se jí chtělo zvracet. Ale já jsem šťastná. Nastoupily jsem do jeho auta a někam jely. Po nějaké době zastavil. Jsme v luxusní restauraci.......
**************************
Byla jsme v restauraci, v kině, na procházce a teď jsme u něj na střeše. Sledujeme západ slunce. "Dnešek byl dokonalý, děkuju" řekla jsem. Podívala jsem se na něj a usmála se. "Nemusíš děkovat, teď se ale chyť" řekl. Udělala jsem jak řekl. On udělal jeden s těch svých upířích vele skoků. Proč se sním cítím tak dobře? Jako v jíním světě. Pustil mě na zem. Děkovně jsem se na něj usmála. Šly jsme dovnitř. Tam už čekala Elena. "Kde jste tak dlouho?!" Zakřičela. "Tobě se nemám co vyzpovídat" řekla jsem a dala Damonovi jeho sako co mi půjčil když mi byla zima. Šla jsem nahoru a ona mě následovala. "Ale ano budeš, když po nás jde původní upír. Máš být tady" řekla. Ignorovala jsem jí. Vešla jsem do pokoje a zavřela jí těsně před nosem. Oddechla jsem si a sundala boty. Kopla jsem je ke svým věcem. Vzala jsem si tam pyžamo. Vysvlékla jsem a oblékla jsem si pižmo. Nazula jsem si bačkory. Šla jsem do koupelny. Odlíčila jsem se a vyčistila si zuby. Uslyšela jsem svůj telefon. Rychle jsem doběla. Klaus. Rychle jsem běžela zpět do koupelny a zapnula vody. Zvedla jsem to.
Klaus- K
Já- J
K: Ahoj Eleanor, dlouho jsme si jsem tě neslyšel.
J: Ahoj Klausi.
K: Děje se něco, zníš divně?
J: Já zním divně? Kdy jsi mi to chtěl říct? Vím vše a chci se s tebou na něčem dohodnout.
K: Chtěl jsem... Tak dobře poslouchám.
J: K tomu rituálu. Musíš zabít dvojníka. Chci aby jsi zabil mě a né Elenu.
K: Ty se chce obětovat pro sestru?
J: Ano, jsme domluveni?
K: Dobře.
Konec rozhovoru.
Típl mi to. Vodu jsem vypla. Šla jsem do pokoje a zamknutý telefon jsem dala na stolek. Sedla jsem si a natáhla si záda. Rukama jsem si přikryla oči. Jsem unavená. Nevím co si mám o tom všem myslet. Chce mě obětovat a obětuje mě. Cítila jsem jak mi steklo pár slz. Uslyšela jsem jak se otevřely dveře. "Neruším?" ozval se hlas. Stefana. "Ne jasně že ne" řekla jsem a slzy si utřela. Posadila jsem se. "Chci se ti omluvit, za to jak jsem se zachoval. Bylo to ode mě hloupý" řekl. "Stefane, já tě chápu. Bojíš se o bratra. Bojíš se pokud se zamiluju a až já zemřu tak ho to složí. Ale nemusíš se o něj bát, všechno dobře dopadne" řekla jsem. Zaraženě se na mě podíval. "Počkej jak to myslíš" zeptal se mě. Jen jsem se na něj usmála. "Brzy se to všichni dozvíte" řekla jsem.....
ČTEŠ
Upíří deníky
Fanfiction"Eleno.. pořád přemýšlíš nad tím co ti řekl ten úchylák.." zeptal se modrooký hnědovlasé dívky. "Ano nemůžu na to přestat myslet.." odpoví mu. "Neboj bude to dobré" řekne jí jeho bratr, dívka se ale najednou zarazí. "Pane bože proč mi to nedošlo dří...
