Upíří deníky

2.Kapitola "...A tím jsi o mě přišla"

Matt bohužel musel domu a já měla asi dva panáky a dvě piva. Takže mi zabavil klíče od auto. Nechápu proč jsem naprosto střízlivá. Šla jsem pomalu domu. V baru jsem byla celí den. Uslyšela jsem něčí hlas. Tak jsem se otočila. Tam však nikdo nebyl. Najednou se přede mnou objevil nějaký típek. Trochu jsem sebou cukla. "Omlouvám se jestli jsem vás vyděsil" řekl. "V pořádku" řekla jsem. "A kam vlastně jdeš" zeptal se mě. "Domu, měj se" řekla jsem a chtěla odejít ale chytil mě za ruku. Zadíval se mi do očí, chtěl něco říct ale já ho nakopla. Rozeběhla jsem se rychle domu. Najednou se však objevil přede mnou. Jak? Vždyť? Začala jsem  couvat. To není možný. Usmál se a zakousnul se mi do krku. "Pust" řekla jsem. Nějakou domu ze mě pil, cítila jsem jak se mi podlamují kolena tak jsem ho rychle nakopla. Použila jsem jeden chvat. A skolila ho k zemi. Rychle jsem doběla domu a rovnou do svého pokoje. Srdce jsem cítila až někde nevím kde. Šla jsem do koupelny. Podívala jsem se na to zranění. Co to je? Vzala jsem ručník a namočila ho. Přiložila jsem si ho na tu ránu. Ucítila jsem jak se mi začala točit hlava. Najednou se za mnou ozvaly kroky. Je to ten Rick. Všiml si mě. Zaklepal na dveře. "Pojď dál" řekla jsem. Všiml si toho zranění a trochu vykulil oči. "Co se ti stolu" zeptal se mě. Podívala jsem se. "Já přesně nevím" řekla jsem. Chtěla jsem jít pryč ale podlomily se mi kolena. Naštěstí mě chytil. "Já se necítím dobře, potřebuju spát" řekla jsem. Odnesl mě do pokoje. "Nespi musím ti to ošetřit" řekl. Cítila jsem jak se mi zavírají oči. A hned jsem usnula....
       ****************************
Vzbudily mě něčí hlasy. "Damone musíš zjistit co všechno si pamatuje" ozval se první hlas. "Eleno ty si se nepoučila" ozval se další hlas. Pak jsem přestala vnímat. Otevřela jsem oči. Sáhla jsem si na krk nic tam nemám. Rychle jsem vstala a šla do koupelny. Nic tam nemám. Co se to tu děje? "Eleanor" ozval se něčí hlas. Šla jsem zpět do pokoje. "Co je" řekla jsem. "Chci si promluvit, jmenuju se Damon" řekl. "Hele Damone, já si s tebou nechci povídat. Musím někomu zavolat" řekla jsem. Protočil očima a došel ke mě. Zadíval se mi do očí. "Co se včera stalo? Řekni mi to ale hlavně buď v klidu" řekl. Vše jsem mu mu popravdě řekla i když ani nevím proč.
Chtěl ještě něco říct ale ja ho od sebe odstrčila. "Jdi. Okamžitě vypadni" zavrčela jsem. "Ne mus.." nestačil to doříct jelikož jsem mu zkroutila ruku za záda a šla ke dveřím. Vykopla jsem ho z pokoje. "Přiblížíš se ke mě jen na metr a budeš litovat" řekla jsem a zabouchla dveře. Převlékla jsem se, namalovala a provedla ranní hygienu. Vytáhla jsem si nootebok. Zavolala jsem přes Skype Nickovi. Nezvedl mi to. Podívala jsem se na čas. Musím do školy. Vzala jsem si kabelku. Dala jsem si do ní všechny potřebné věci. Šla jsem dolu. Je tam Elena, Damon a asi jeho bratr. Všichni tři na mě koukají. "Kam jdeš?" Zeptala se mě. "Tobě to může být ukradené" řekla jsem. Obula jsem si boty a šla ven. Už tam čeká Matt. Nasedla jsem do jeho auta. "Ahoj Matte" řekla jsem. "Ahoj Nell" řekl. "Jedeme" zeptala jsem se ho. Kývl a usmál se. Jel směrem k škole. Projely jsme okolo toho místa kde mě včera napadl ten.. Já ani nevím co byl zač. Podle mě to byl upír. Ale to je blbost ty přeci nejsou. "Matte věříš na upíry?" zeptala jsem se ho. "Ne proč" řekl klidně. "Jen tak" řekla jsem. Dojdely jsme před školu a bylo to jako v baru všechny pohledy zase na mě. Připadám si jako marťan. To je hrozný. Šly jsme pomalu do třídy cestou jsem byla v kanceláři. Byly hrozně nadšení že jsem tady. Ale divily si že jsem přišla už dnes. Poté co jsem vešla do třidy všimla jsem si Eleny a toho kluka. Sedla jsem si vedle Matta. Vedle mě bohužel sedí ten blb. Vyndala jsem si věci na lavici. Hodiny ubíhaly v pořádku. Ale na poslední vešel učitel kterého bych nečekala. Ten co mě napadl. Cítila jsem jak mi srdce vynechalo několik úderů. Prohlédl si mě a pak Elenu. Usmál se. Všechno se mi vybavilo. Nemůžu tu být. Prostě jsem se sebrala a odešla. Šla jsem na dívčí záchody. Opřela jsem se o umyvadlo. "Ellie" ozval se něčí hlas hlas. Cítila jsem jak mě se nemůžu nadechnout jako bych měla na hrudi těžký balvan. Podlomily se mi nohy. Je to Elena. Chtěla jsem jí říct ať odejde. Ale nemohla jsem se nadechnout. "Vydrž dojdu pro učitele" řekla. Chtěla odejít ale já jí chytla za ruku. "Jeho...ne" zachraptěla jsem. Klekla si ke mě. Vytáhla telefon a někomu napsala. Rychle vstala a namočila takové papírové utěrky. Dala mi to zezadu na krk. Viděla jsem jí jak mluví ale bohužel jsem jí nerozuměla. I přes to že jsem na ní naštvaná tak jí mám ráda. Je to moje malá ségra. Ano asi od 20 minut ale stejně. Víčka se mi zdály hrozně těžká. Poslední co si pamatuju jak mě nese pryč ze školy....
     ****************************
Otevřela jsem oči a zamrkala. Jsem v nějakém pokoji. Nemam ponětí kde to jsem. Posadila jsem se. Porozhlédla jsem se okolo sebe. Je tu hezký. Někdo zaklepal. Vešla Elena a Damon. "Musíme si promluvit" řekla. "O čem.." než jsem to stačila doříct tak mi Damon skočil do řeči. "Ty víš o čem" řekl. Oba přišly ke mě. "Ptej se na co chceš musíš být zmatená" řekla. "Ne, já jsem úplně v pohodě. Jen si myslím že jsem se neměla vracet" řekla jsem. "Damone udělej to a ať teda odjede jak  umí nejlépe" řekla a chtěla odejít. Vstala jsem. "Tak a dost. Chceš si promluvit fajn. Chceš si vyslechnout co si o tobě myslím fajn! Ublížila si mi Eleno, to co si mi řekla to už jen tak zpátky nevezmeš. A věř mě ty slova co si řekla pořád bolí" něco jsem říkala něco skoro křičela. Otočila se.  "Ale co jsem měla dělat? Chtěla si mě opustit" křikla. "Tak si mi radši místo hezký cesty přála že jsem měla umřít? Víš jak se cítím? Já bych ti nikdy nepřála aby jsi umřela. A ty jsi to udělala! A tím jsi o mě přišla" křičela jsem na ní ale poslední větu jsem řekla úplně v klidu......