Pootevřela jsem oči a zamrkala. Promnula jsem si je. Když jsem si uvědomila že mě ta ruka nebolí rychle jsem se na podívala, mám to zahojené. Na stole jsem si všimla krabičky. Podívala jsem se, je tam nějaký papírek a náhrdelník. Podívala jsem se co je na něm napsané. ''Eleanor moc mě to mrzí. Nechtěl jsem ti způsobit nějakou velkou bolest. Moc mě to mrzí, věř mi že to s tou Elenou dělám pro tvé dobro a děkuju za to že taková jaká jsi tak toková zůstaň já ti slibuju že se budu chovat lépe.'' Řetízek jsem položila zpět do krabičky a obojí jsem dala na postel. Vstala jsem a vzala si něco na sebe. To jsem si oblékla, provedla jsem ranní hygienu a namalovala se. Vylezla jsem z koupelny. Vzala jsem si koženku. Upravila jsem si vlasy a šla dolu. Cestou jsem do někoho narazila. ''Katharino?'' řekl. ''Ne jsem Eleanor ale nevadí každý se někdy splete.'' řekla jsem a šla dál. ''Mám pro tebe práci'' ozval se Klaus. Otočila jsem se. Došel ke mě. ''Musíš pro mě zabít Damona Salvatore'' řekl. ''To přeci nemůžu udělat'' řekla jsem. Udělal o dva kroky blíž ke mě aby jsme stál těsně přede mnou a zahleděl se mi do očí. ''To musíš udělat už dlouho to chceš a také budeš dělat co ti říkám i jak ti to říkám! Budeš mi plnit moje přání'' řekl a odtáhnul se ode mě. ''Proč jsi jí to udělal?'' ozval se ten co si mě spletl z Katherine. ''Bude zábava bratře'' řekl. ''Klausi tohle přeci není sranda!!! Okamžitě to zruš'' řekl mu. ''Asi máš pravdu.. podíval se na mě... Damona nech na pokoji zabij pro mě Elenu'' řekl. Neměla jsem na výběr... nebo spíš jsem s tím nemohla nic dělat. ''Tak na co čekáš jdi'' řekl. Vyrazila jsem. Doufala jsem že mě nikdo zarazí. Všimla jsem si jí je s ní ale Stefan z Damonem. Na chvílí jsem se zastavila ale něco ve mně mě nutila abych jí pomalu a bolestivě zabila. Šla jsem dál k nim. Stefan se před ní postavil. ''Eleanor? Co tu děláš? On tě uzdravil ale co za to chtěl'' ptal se Stefan. ''Proč myslíš že by za to něco chtěl? A vůbec proč mi bráníš v tom abych mohla Elenu obejmout?'' řekla jsem. Chtěl uhnout ale Damon ho zarazil. Vystartovala jsem proti němu a odhodila ho, ten se letěl dost daleko. Stefana jsem poslala hned za ním. Všimla jsem že Elena utíká. Bože opravdu? Utíká před upírem. Chtěla jsem vystartoval ale někdo mě najednou ze zadu Stefan mi chtěl zabodnout větev do srdce najednou se za mnou ozval něčí hlas. ''Nedělejte to Klaus ji ovládl'' ozval se hlas toho může. ''Cože?'' řekly oba najednou. Stefana jsem odkopla a Damana jsem znovu odhodila. Větev Stefanovi spadla já jsem jí chytila a vrazila mu jí do břicha. Otočila jsem se na toho muže. ''Ani se ke mě nepřibližuj'' řekla jsem. Když jsem se otočila Stefan mi zabodl ten klacek do hrudi. Těsně vedle srdce. Ozval se něčí výkřik. Odstrčila jsem a upíří rychlosti běžela pryč. Cestou jsem několikrát nabourala ale dostala jsem se hluboko do lesa. Bohužel jsem narazila do stromu a spadla jsem. Snažila jsem si vyndat ten kůl ale nešlo to a s každým nádech byl blíže mému srdci. Najednou mi ten kůl však někdo vyndal a já se mohla konečně nadechnout. Je to Katherine. ''V pořádku neboj jen dýchej'' řekla mi. Zhluboka jsem dýchala. ''Řekni mi co se stalo?'' zeptala se mě. ''On mě ovládl, musím zabít Elenu'' řekla jsem. ''Ale já nemůžu je to moje sestra'' dořekla jsem sklopila pohled. ''Musíš se dostat k němu dost blízko a zabít ho to je jediná možnost... pokud ho nezabiješ donutí tě možná i něčemu horšímu.. kdo ví'' řekla mi. Všimla jsem si ho za ní. ''Myslel jsem si že Elena bude už dávno mrtvá a ty se tu mezitím vybavuješ s Katharinou? To je špatně.. koukám že ti brání emoce'' řekl. Obě jsme vstaly. ''Uteč'' řekla Katherine. ''Ne nemůžu musí udělat to co si přeju... takže Eleanor vypni emoce'' řekl. ''Ne, to neudělám'' řekla jsem. Najednou však držel Katherine a měl vidět jeho hybridí oči. ''Udělej to nebo jí zabiju'' řekl. Podívala jsem se jí do očí. ''Přiveď mě zpět'' řekla jsem a zavřela oči. Zaslechla jsem jí jak křičela ať to nedělám ale já se jen soustředila aby všechno zmizelo, všechen strach, bolest.. také moje láska k jisté osobě. Všechno bylo pryč. Otevřela jsem oči a podívala se na oba. Postil jí.. sice byl přiškrcená ale volná. ''No tak to by jsme měly... teď pro mě dokončíš tu věc. Uneseš pro mě Elenu'' řekl. Jen jsem kývla a rychle běžela k našemu domu. Musím hrát chudinku. Zastavila jsem se a čekala až tam nikdo nebude. Pak mě ale napadlo něco jiného. Přeci jen každé ráno chodívá běhat tak ji můžu chytit tak. Začalo svítat a Elena vyběhla z domu. Jen jsem se pousmála. Upíří rychlostí jsem k doběhla a chytila jí. Pak jsem jí omráčila a hodila si jí přes rameno pak jsem jen běžela za Klausem. Když jsem konečně doběhla k němu hodila jsem jí na gauč. Klaus s úsměvem přišel. ''Tak jsi splnila mé přání'' řekl. Jen jsem kývla. Sedla jsem si do křesla a dala nohy na stolek. Čekala jsem až se konečně probere. Když v tu najednou otevřela oči a hned se posadila. ''Co?'' nechápala. Jen jsem protočila očima. Klaus ji připoutal k nějaké židli. ''Eleanor proč ho necháš mi ubližovat? Zachraň mě jsi moje sestra'' začala fňukat Elena. ''No víš za to můžu já... ona tě nezachrání vlastně jí na tobě ani na vašem bratříčkovi nezáleží'' řekl. ''Co jsi jí udělal?'' nechápala. ''Spravil jsem ji'' řekl s úsměvem. Podívala jsem se na ní bez jakékoli emoce. ''Jdu se převléct hned jsem tu'' řekla jsem a šla do pokoje tam jsem si vzala čistí hadry. Když jsem zaslechla něčí hlas otočila jsem se za sebe. Zase tamten. ''Pokud chceš tak tě ho zbavím'' řekl. ''Hele myslíš že se ho chci zbavit? Nebo myslíš že mi záleží na tom co se stane? Nebo na mojí svobodě... Na ničem mi nezáleží.. všechno jsem hodila za hlavu'' řekla jsem a začala se převlékat. Je mi jedno že se dívá. Na sebe jsem si oblékla černé šortky a bílé tílko a černočervenou košili. Poté jsem se podívala na něj, je otočený zády. Došla jsem k němu. ''Musíš vědět že jsou lidi na kterým na tobě záleží.'' řekl. Chytla jsem ho za tváře. Přitáhla si ho blíž. ''Asi nejsem jediná která by měla vypnout emoce... budeš se cítit líp...'' chtěla jsem něco říct ale přerušil mě. ''Jsi tak dokonalá osoba ale se svojí lidskostí... vzpamatuj se s lidskostí si lepší člověk'' řekl a chytil mě za tváře. ''Jak ubohé... už nejsem člověk a nikdy člověkem znovu nebudu a i kdybych mohla být radši zemřu protože neznám nic ubožejšího'' řekla jsem a odtáhla se od něj. Šla jsem dolu. Posadila jsem se na gauč a sledovala co jí dělá. Byla to nuda...
ČTEŠ
Upíří deníky
Hayran Kurgu"Eleno.. pořád přemýšlíš nad tím co ti řekl ten úchylák.." zeptal se modrooký hnědovlasé dívky. "Ano nemůžu na to přestat myslet.." odpoví mu. "Neboj bude to dobré" řekne jí jeho bratr, dívka se ale najednou zarazí. "Pane bože proč mi to nedošlo dří...
