Vyvolená Sestra

4. Moira. Bohyně osudu.

Eve se prudce nadechla. Když uviděla že se k ní přibližují černé postavy začala být vyděšená. To se jí zatím nestalo. Rychle se zvedla a běžela k sedmi dětem které tam poplašeně stáli v kroužku. Najednou na ně dopadl dost velký vítr. Něco k nim letělo. Něco velkýho. Najednou to přelétlo nad jejich hlavami něco obrovského co v ní probudilo záchvat paniky. To byli ti kdo ji odnesli bráchu. Ten kdo je největší hajzl na celý planetě. "To je ZLOSIN!" Zakřičelo jedno z dětí a začalo brečet. Bylo mu tak stejně jako Evelíně ale mělo silné emoce. ZLOSIN? a co tady dělá. Eve začala utíkat k domu který byl první úkryt ale neschovala se do něj. Vzala si batoh a fotku kterou měla v kapce vytáhla a strčila do kapsy u bundy. Zapnula jí a vzala si celý batoh na záda. Vyndala pistoli a dala si jí za záda. Taky bombu a čekala co se stane. Harriet ji pozorovala a bála se o ni i o děti. Když vedle nich přistála menší ale přesto obrovitánská loď. Nebo něco jako letadlo. Evelíně se zatajil dech. Otevřeli se dveře ve kterých se objevila silueta ženy a několik vojáků. Hned vystoupily a pomalu šli směrem k nim. Koutkem oka Evelína zahlédla Harriet jak jí stéká slza po tváři. Eve rychle vytáhla zbraň a namířila s ní na ženu. Ihned ji zastoupily vojáci takže nebyla vidět. Když ale něco řekla a máchla rukou zas ji bylo vidět a šla dál k nim. "Kdo jste!" Zavolala na ni Eve. "Ava vaše záchrana." "my ale nepotřebujeme záchranu!" Namířila na ni pistoli ještě více a jen se na ni koukala. V tu chvíli Ava přikývla a mezi děti vletěl něco jako granát. Evelína skočila pryč a ostatní děti to znehybnělo. "Si mrštná Evelíno" "Jak můžete znát mé jméno!" Ale to už k ní přistoupily dva vojáci. "Znám tě, už jsme se potkali" Ava se otočila a chtěla odejít. Evelína vytáhla granát a hodila ho mezi vojáky z levé ulice. Ava se lekla a rychle se otočila. "Doopravdy mazaná" Pak se za jejími zády vynořil chlap a vojákům rozkázal aby ostatní odvedli. Pomalu přišel k Evelíně kterou drželi dva vojáci. "Evelína" Uchechtl se "teď se ti všechno změní, jestli k lepšímu nebo horšímu? to nevím" "Kdo jste" Utrousila naštvaně "Já jsem Jason" A pokynul aby ji pustili. "Pojď a nepokoušej se o útěk nemá to cenu" To ale Evelínu nějak nezaskočilo. Pravého i levého vojáka lehce nakopla aby Jason nic nepoznal. Ani se neotočil. Když k ní přišli další a chytli jí, udělala to samí. Potom to udělala znovu. "Pane?" Ozval se jeden voják a naznačil mu aby se otočil. Evelína si v tu chvíli lehla a podkosila mu nohy. On ale vzal pistoli a namířil jí na hlavu. Ava se na ně podívala a když viděla jak se šest vojáků válí na zemi, zasmála se. Potichu ale zasmála. Když Evelína odkopla zbraň Jason ji strhl na zem. Ona mu dopadla na ruku a praštila ho nohou do žeber. "Holky se nemlátí" Odfrkla si. Dva vojáci ji ale odtrhli. Když dostali loktem seběhlo se k ní pět vojáků a svázali jí ruce za zády a nohy protože kopala. Pak Ava promluvila "Vím že nepůjdeš jen tak dobrovolně znám tvou krev. Znám tvého bratra. Jmenuje se Thomas" "To není můj bratr!" "Ano je, jmenoval se Markus, jméno jsme mu změnili na základně" Odmlčela se a koukla se na Evelínu a zasmála se. " Už si na tebe nevzpomíná, byl v Labyrintu a tam jsme mu vymazali vzpomínky. Ale tušila jsem že přijdeš." Zase se odmlčela a usmála se "Vypadáš vtipně když se nemůžeš pohnout a nikoho nakopnout. Neboj uvnitř tě odvážeme a budeš mít jen pouta." Evelína strhla oči v sloup. Když ji ten voják postavil na nohy přišel k ní Jason. "Tohle se ti povedlo." Vykročil za Avou a voják který stál u ní jí přehodil přes rameno a odnesl dovnitř za nimi. Celé se to otřáslo a vzlétlo vzhůru. Postavily jí na zem a rozvázali. Nasadily jí pouta a odvedli na sedačku. Cesta trvala asi deset minut.
Přistáli. Najednou se otevřeli obrovské dveře a pronikl do vnitřku studený chlad. Všechny děti postavily do řady. "Subjekty: C2, C5,..... Evelína si toho nijak nevšímala. Někdo do ni šťouch ramenem. Byl to Jason jak jinak. Už od pohledu ho neměla ráda a měla chuť ho zabít. Někdo ji něco přiložil ke krku. "Nemá číslo není to náš subjekt" Řekl jeden z vojáků. "Já vim pitomče" Ohradil se na něj Jason. "Je to nováček" A ušklíbl se. "Od teď to není Evelína ale Moira. Řecky bohyně osudu. Dlouho jsem čekal na příležitost někomu toto jméno dát ale nikdo se pro něj do teď nehodil." Evelína neboli Moire se na něj ušklíbla. "Já se nebudu jmenovat Moira to se mi nelíbí. Pro tebe jsem vždy Evelína a nic jinýho." Voják ji odvedl do vnitřního prostoru. Byla to docela dost velká budova. Když se voják zastavil před dveřmi vypadalo to že před nimi už zůstanou. Po chvilce začali skřípat a vysunuli se. Evelínu držel jen jeden voják ale ona se neodvážila bojovat protože neměla tušení kde je a co tady dělá. Odvedli ji do nějaké místnosti kde okolo bylo hrozně doktorů. Posadili ji na židli. Přišli k ní tři doktoři. Sundali ji pouta a čekali co se bude dít. "Ahoj uděláme ti pár testů krve ano?" "A k čemu?" Sekla po doktoru "Jen aby jsme věděli jak na tom jsi" Řekl klidně a vzal si injekci s jehlou a ampulkou. "Dobře." Evelína si nechala odebrat krev. Někdo k ní přišel zezadu a přiložil něco ke krku. Moc je jí to nelíbilo ale neřešila to. Když dobral krev projela ji rychlá a ostrá bolest na krku. Když se otočila stál tam Jason a držel něco v ruce. Takže subjekt .C.8.  Po dalších několika testech ji někam chtěli odvést. Zase ji někam vedli ale tentokrát slyšela hlasy. Dětské hlasy a dospívající hlasy. Holčičí i klučičí. Několik vojáků jak si povídá ale ty hlasy byly čím dál tím víc hlasitější.