Vyvolená Sestra

14.Kdo sakra jsi?

Proběhla mezi domy a zastavila se v uličce, ve slepé uličce! Rozhlédla se po čemkoliv co by ji pomohlo. Jasný! Kanál! Rychle odkryla poklici a seskočila dovnitř. Rozsvítila baterku na zbrani a zatáhla víko. Pomalu se rozhlédla ale neviděla nic co by ji pomohlo. 

Tři hodiny Evelína bloudila po uličkách v kanálu. Zahnula a uviděla co si třpytivého na zemi. Ne! to bylo světlo!? Teď v noci? Pomalu k němu došla. Světlo bylo jemné a nebylo denní. Odklopila víko a vykoukla. Na zemi byly koleje. Jasně! metro! Prolezla dovnitř. Tunel byl tmavý a proto tam mohlo být cokoliv. Eve se rozhodla, půjde. Pomalu se procházela. Zase kroky! Proč?! Pomalu se namáčkla ke stěně a nandala si helmu aby ji nepoznaly vojáci. Kroky se přibližovaly. Byl to jen jeden člověk. Co by tu dělal jeden voják? Eve se pomalu nahnula aby viděla kdo tam jde. Byl to obyčejný člověk. Eve vyskočila a namířila na něj zbraň. "Od kdy vojáci kontrolují i metro" Řekl muž a povzdechl si. "A od kdy já jsem voják" Povzdechla si Evelína. "Počkat ty nepatříš k ZLOSINU?" "Ne! Jo promiň oblek." Evelína si sundala masku. "Aha takže ty jsi holka co se v deset večer potuluje venku, jo to dává smysl." Muž si ji prohlédl "Dobře jsem Evelína a ty jsi?" "Já jsem Jeff." Jeff přišel blíž. "A proč utíkáš metrem?" "Já? asi protože se od sud potřebuju dostat a ZLOSIN mě nesmí najít." "Jo tak víš co? Já tě vezmu za námi, snažíme se udělat malou armádu oni nás nechtějí pustit za zdi tak v hodný čas půjdeme my pro ně." "Jo to zní jak plán. A mám takovou otázku. když děláte tu svou armádu tak není tam náhodou někdo se jménem Thomas, Newt, Harriet nebo Brenda?" "Jo ty někoho hledáš? No tak s tím ti nepomůžu ale můžeš jít se mnou a pomůže ti můj šéf teda jen možná." Jeff se otočil a byl na odchodu. "Počkej!" Eve ho doběhla. "Jo půjdu s tebou! Stejně nevím kam jít." "Hele vezmu tě s sebou ale vylezeš z  města a zpět už se jen tak nedostaneš." Eve se nezamýšlela a řekla. "Jo to beru jen se chci někam zašít a potřebuji něco vyndat z krku." Už zase pomyslela si a přejela si svou rukou kůži na krku. "A nedělej problémy vezmu tě k nám" Dodal Jeff a vykročil směr neznámo kam.
"Tady vylez." Eve prolezla do dalšího kanálu. Tentokrát většího. Prošli několik chodeb a vylezli za zdí v nějaké budově. "Díky" Poděkovala Eve a rozhlédla se kolem sebe. "Hele ale máme dohodu teď půjdeš na základnu." Eve jen protočila oči a šla za Jeffem po schodech. "Takže tohle jsou naši lidi." Ukázal na stovky lidí. "Snažíme se dostat do vnitřku za zdi" "A proč nejdete kanálem?" "Myslíš že by to vyšlo? asi těžko a navíc když nás tam půjde moc tak nás uvidí." "A za zdi jste nešli předtím proč?" "Protože tam všude byly vojáci a nebylo nás tolik." Eve jen přikývla. "A jak jsi se tam vůbec dostala?" "To je delší příběh" "Já mám času dost." Jeff si sedl na kámen. "No jak začít. Jako malá jsem bydlela s mým bratrem. Po tom co nás rozdělil ZLOSIN tak jsem se schovávala a chodila mezi městy. Vlastně ani nevím proč jsem se nenechala chytit taky. Nakonec jsem se dostala do pravý ruky a na jedné misi mě chytli. Mě a pár jiných dětí. Ve ZLOSINU jsem našla bratra. Utekli jsme, a mě potom chytili znovu. Tak jsem zase zdrhla ale ZLOSIN po mě pátrá a asi už nikdy nepřestane. Nakonec jsem se dostala do kanálu a našla tebe." Jeff se jen nechápavě díval. "Jo takže kvůli tobě je za zdmi takový zmatek?" "Asi" "Vezmu tě k Gallymu ten ti to tu ukáže a možná tě i zaměstná." Evelína šla za Jeffem. "Gally? Jsi tu!?" "Jo u auta." "Zůstaň tady. Eve si sedla na korbu auta. "Čau, hele když jsem se vracel našel jsem jednu holku a možná by se mohla hodit." Gally obešel auto. "To je ona? A jak to že má na sobě uniformu ZLOSINU." Jeff si povzdechl. "Říkal jsem ti že jsem ji našel za zdmi, ona od ZLOSINU zdrhla." "Jsem Evelína a nejsi ty ten... Ne, nic." Eve seskočila a podala mu ruku. "Já jsem Gally" "Proveď ji tu dík!" Řekl rychle Jeff a odešel. "Takže ty jsi utekla od ZLOSINU." "Ano." "A proč jsi utekla." "No zaprvé mě tam drželi jako nejstřeženější a nejnebezpečnější věc na planetě a za druhé chci najít své přátele." "Jo a kdo jsou tvoji přátelé?" "To je jedno stejně tu nejsou a navíc ty je asi ani neznáš, potkala jsem je ve ZLOSINU. Utekli jsme." "Tak jo půjdeš se tu porozhlédnout. Ukážu ti to tu ale jednu věc musíš vědět. Jestli tu zůstaneš staneš se jednou z nás. Budeš s námi a nezměníš stranu jinak si tě osobně najdu a zabiju." Eve se jen usmála. "Jo tak jo já tu s vámi zůstanu" stejně si přijdou pro Sonyu a ostatní. Hlavně pro Minha pomyslela si Evelína a pomalu šla za Gallym který ji měl ukázat jak to všechno funguje. "Proč tak kulháš?" Zeptala se po chvíli pozorování Gallyho chůze. "Byl jsem v labyrintu. Nakazil jsem se a zastřelil jednoho kluka. Pak mě probodli oštěpem a teď se z toho zotavuju. Takže tohle je něco jako sklad. Můžeš sem chodit ale musíš být jedna z nás. Máme tu masky, zbraně a podobný věci. Vem si něco k sobě." Evelína sebrala dva nože a jednu pistoli. "Ukážeš mi jak umíš střílet." Gally došel do místnosti. "Tady se trénuje střelba. Samozřejmě ne doopravdové náboje to by se plýtvalo municí. Slepí stačí. Tady máš ukaž co umíš." Eve si stoupla k oknu. Rychle vzala pistol a střelila do středu terče. Potom vytáhla jeden z nožů a vrhla ho znovu na terč. "Začínám se tě bát." Řekl Gally který byl trochu překvapený. 

Večer, Eve si sedla na kraj budovy. "Je tu krásný výhled." Ozval se Jeff který právě přišel. "Jak se ti líbila prohlídka?" "Ušlo to" Eve se zvedla. "Gally říkal že umíš dobře střílet." "A co?" "Chci aby jsi jezdila na obhlídky s Gallym. Ale nejdřív si tě tu necháme aby jsme věděli že nechceš utéct.