Vyvolená Sestra

21.moře

Už ani nevím jak rychle se to všechno seběhlo. Zbyla nás asi půlka a teď se schováváme v rozpadlé budově. Je nás tedy asi patnáct což není zrovna nejméně. Všichni u sebe máme své věci a kryjeme se navzájem. Ani jsem nečekala že to půjde tak hladce. A vlastně nikdo kdo je s námi není zraněn. Buď zemřel nebo jsme ho neměli jak včas odtáhnout pryč. Asi ho zabili ti kteří po nás šli. 

Už jdeme pátý den. Není tu nic. Jen písek a písek. Někdo už i odpadl a radši se zastřelil ale my to nevzdáváme. Já a Newt si pořád povídáme nebo jdeme prostě jen vedle sebe. Teď se zrovna sklouzáváme po jedné písečné duně. ,,Hej co je támhle to!" Vykřikne jeden z party. ,,Odlesk? Možná voda!" Všichni jsme se rozzářili. Zrychlili jsme krok a už skoro běželi. Bylo to moře! Nikdy jsem nic tak krásného neviděla. Dokonce tam rostly stromy. Palmy? A na nich kokosy?! Elona (jedna holka z té výpravy) hned vyšplhala na strom a pár jich shodila. Rozbili jsme je. Nevím co v tom bylo ale prý nás to neotráví a tak jsem to vypila. Bylo to celkem dobrý. Potom jsme ale zaslechli ten zvuk. Bylo to něco jako ze ZLOSINU to jejich letadlo nebo vrtulník či co. Mířilo to z moře. Když nás ti v tom uviděli, nebo spíš celou partu klesly k zemi. Všichni z party byly ohromně šťastní ale já pořád nevěděla z čeho. A pak mi to došlo. ZLOSIN. Zlo. Janson. Sérum. Plameny. Thomas. Nakažený Newt. 
Klekla jsem si na zem. Newt mě ale zvedl a podíval se mi do očí. ,,Hej! Vypadneme od sud a nic zlého už nebude ano?" Přikývla jsem. Rychle jsem se sebrala a otočila se od přistávajícího bůh ví čeho. ,,Kam jdete? To je záchrana!" Zavolala na nás Evangeline ale já na ni jen koukla prosebným a smutným pohledem. Ona jen přikývla, vzala Scotta za ruku něco všem řekla a běžela za námi. ,,Hej! Tak co se děje?" Nadechla jsem se ale Newt byl rychlejší. ,,V takové věci nás přepravili do jedné stanice. A tam na nás dělali pokusy. Využívali nás. Teda ne ani mě jako tady Eve nebo našeho kamaráda. Ale to je jedno. My musíme jít a třeba najdeme ty které potřebujeme. Tak se mějte." Ani jsem se nezmohla na slovo a jak bylo vidět ani Scott a ani Evangeline taky ne. Newt mě zatáhl za ruku a já se na jejich nechápavé obličeje podívala naposledy. Potom jsem ale uslyšela střelbu. Zrychlili jsme a kdyby mi nešlo o život tak už se asi ani nehnu ale tady mi o život šlo. Běžela jsem tak rychle jak to jen šlo. Po pár minutách jsme se zastavili. ,,Už.. Už je to.. v pohodě?" Rozdýchávala jsem běh. ,,J.. jo .. S.. snad." Zadýchaně jsem pomalu šla dál. Newt mě následoval. Po pár minutách už jsme šli zase normálně. Ani jsme nemluvili. Oba jsme se topily ve svých myšlenkách a postupovali podél moře.
     Přišel večer. Sedli jsme si ke stromu a dali si konzervu. Ještě máme oba dvě takže by nám to mělo vystačit tak na dalších pět dní. Vyndala jsem si spacák a zalezla do něj. Newt udělal to samé. ,,Přemýšlela jsi nad tím jestli vůbec žijí?" Zeptal se z nenadání. ,,Jo. Mnohokrát. Myslím si že jo ale jistá si teda nejsem." ,,Víš jaká věc by mě zajímala?" Jen jsem se na něj nechápavě koukla. ,,Víš, když jsme byli v Labyrintu. Co jsi dělala ty? Kromě hledání Thomase" Zarazila jsem se. Koukala jsem mu zpříma do očí. Pomalu jsem se nadechla. ,,Nic. Chodila jsem z města do města a hledala." Odmlčela jsem se. ,,A jaký byl labyrint?" Newt se zarazil, ale asi tušil že na tuhle otázku dojde. ,,No, byl jsem mezi prvníma kteří tam byli. Vlastně se nic nedělo. Někdy to bylo těžký, ale jindy v pohodě. Když po třech letech přijel Thomas, vše se změnilo. První se nakazil Ben. Vyhodili jsme ho z placu a nechali napospas Rmutům. No takovým příšerám. Potom tam šel Alby. Chtěl zjistit co se Benovi stalo, ale nakazil se taky. Minho ho odtáhl k zavírající se bráně, ale neměl šanci to stihnout. Stáli jsme tam pod přísahou že do labyrintu nikdo kromě běžců nevleze. Thomas pravidlo na poslední chvíli porušil a vběhl tam. Ráno když se otevřeli brány. Nikdo tam nebyl. Mysleli jsme že jsou mrtví. Ale Thomas se nevzdává. S Minhem Albyho dotáhli do placu a když nám říkali co se tam stalo.. Prý zabil i rmuta. Nakonec jsme mu dali trest noc v díře. Takové vězení... Další den na nás zaůtočili rmuti. Nezavřela se brána takže měli volný přístup. A zapomněl bych na Teresu. První holku v placu. Ta přijela po Thomasovi. No každopádně když jsme se sešli s těmi kteří přežili.. Nebylo nás moc. Thomas do sebe píchl nějakou injekci a omdlel. S Teresou ho Gally zavřel do díry a ten den jsme naplánovali útěk. Když večer chtěli Thomase s Teresou zabít, přemohli jsme je a zachránili se. Potom cestou umřelo několik dalších lidí. My co jsme se dostali ven jsme přežili. Teda až na Chucka. Toho zabil Gally.." Když Newt obrátil pohled spět na mě, usmál se. Usnula jsem při prvních dvou větách. Newt usl chvíli po mě.
                                  Bylo ráno. Protáhla jsem se a probudila Newta. Teprve svítalo. Jak jsem se koukala po okolí, tady žrouti nebyli. Jak jsem zjistila už dříve, drželi se u budov. Tady bylo jen moře. Najednou jsem něco zahlédla. Byla to obrovská loď. Sice byla daleko a skoro jsem ji neviděla, ale byla tam. Potom jsem uslyšela pískot, rachot a velký otřesení země. Co to bylo? Sakra co se stalo? Koukla jsem na stejně vystrašeného Newta. ,,Eve! Klid!" Zakřičel na mě Newt. Bylo to zemětřesení. Nic hrozného. Ale.. Nemůže vyvolat vlnu tsunami? Začala jsem běsnit. Vycvičená jsem byla ale na zemětřesení? To ne...  Newt mě chytl za ruku a začal utíkat pryč. ,,Co děláš!" zakřičela jsem na něj. ,,Já ani nevim! Prostě pojď!" ,,Ale naše batohy! Jídlo a.. a ostatní věci tam." Vysmekla jsem se mu a chtěla se vrátit. ,,Eve!" Zakřičel za mnou, ale víc už jsem neslyšela. Zakopla jsem o překážku a praštila se do hlavy o kámen.

Nová kapitola.... jo jo.. trvá mi to déle než jsem chtěla, ale už nemám moc nápady. Něco už asi bude přepísklé, ale zkusím to do pár kapitol utnout. Myslím že to přes osm nebude ale uvidíme.
Chtěli by jste aby se našli a pak se něco stalo i s ostatními nebo aby se stalo něco jen jim dvoum?