Vyvolená Sestra

18.Vzbuď se +info

Takže. Na žádost budu pokračovat. Budu ráda kdyby mi někdo napsal nápad jak by mohl příběh probíhat, ale samozřejmě ho budu vymýšlet spíš sama. Kdyby měl kdokoli tedy nápad ať napíše. A chci moooc poděkovat za tolik přečtení. Moc si toho vážím. Ale ať to neokecávám tak se pustím do příběhu.

Thomas skočil. Teresa mu sice musela pomoct ale zvládl to. Teď Teresa. Ostatní ji podávali ruce. Teresa neskočila. Při otřesu budovy spadla na zem. Poslední šance. Druhá budova dopadla a Teresu to strhlo s sebou. ,,Né!" Bylo poslední co slyšela. Thomas omdlel. Přece jen po střelné ráně člověk moc nevydrží.

**
Co že se stalo? Vlastně nic. Jen další sen. Tentokrát ostrov. Ne počkat to nevypadalo jako sen to vypadalo jako vidiny. No ono se to moc rozeznat nedá. Každopádně něco cítit de. Chlad ze země, chlad z levé strany, chlad od nohou i hlavy, dokonce chlad i ze shora. Jedině pravou stranu něco zahřívalo. Něčí tělo. Evelína pomalu otevřela oči. Neviděla skoro nic, vlastně jen tmavý flek a pár hořících stěn. Pomalu pohnula prsty na nohou potom na rukou. Na konec jednou nohou a když chtěla pohnout druhou nohou, bolest ji to nepovolila. Po několika pokusech si sedla. ,,Konečně." Řekla si pro sebe. ,,Myslíš že to přežijeme?" Řekl chraplavým hlasem člověk po pravici. Potom se rozkašlal. Eve se otočila. ,,Alespoň neumřu sama" Zasmály se i když to oba příšerně bolelo. ,,Ten nůž. Musí ven" Zachraptěl Newt. ,,Nemáme vybavení. A nejsi sám kdo potřebuje nutně ošetřit." Podívala se na svůj zakrvácený bok. ,,Ale ty se alespoň pohneš. Já můžu hýbat maximálně tak rukama a nohama." ,,A taky mluvit a dýchat takže si myslím že nemáš poškozené ani plíce a určitě ani srdce." Celého si ho prohlédla. ,,Myslela jsem si že když najdu brášku tak to bude hezký ale takhle jsem si to nepředstavovala. Rozhodně ne smrt vedle jeho nejlepšího přítele." Řekla sklesle. ,,Myslíš že já jsem si takhle představoval smrt? Zvlášť když si pamatuju maximálně poslední čtyři roky." A znovu se rozkašlal.

Pohled Evelíny
Asi po patnácti minutách jsem si stoupla. ,,Dojdu pro pomoc." a začala jsem kulhat pryč. ,,To mě tu jako necháš? A doopravdy si myslíš že tu ještě někdo žije." Zastavila jsem se. Krev mi pomalu začala stříkat z boku na střelné ráně. Zavázala jsem ji něčím co jsem viděla a šla dál. ,,Jestli nikoho nenajdu tak stejně zemřeme." Řekla sem a zmizela za rohem. Všude byl oheň a mrtvoly. ,,Pane bože" vydechla jsem. ,,Ahoj" ozvalo se za mnou. Ten hlas moc dobře znám. ,,Jeffe? potřebuju pomoct." Když sem se ale otočila. Možná potřeboval spíš pomoct on. ,,Ne ne ne není to tak hrozný jen jsem se pral na blízko proto je na mě všude krev." Řekl na konec. Oddechla jsem si. ,,Ale ty potřebuješ pomoct a tady nejsme v bezpečí." Chytl mě do náruče a začal odcházet. K mému neštěstí pryč od Newta. ,,Jeffe stůj!" Zakřičela jsem na něj a začala se kroutit. ,,Hele jestli chceš přežít musíme pryč. I když to tu tak nevypadá nejsme tu sami." To mě zaskočilo. ,,Jo dobře ale je tu ještě jeden člověk. A já ho tam nenechám. Buď mi pomoz a nebo mě nech." Koukl se na mne. ,,Kde je." Ukázala jsem směr. Dál si toho moc nepamatuji. Jen pár útržků. Jako třeba krev. Skoro nedýchajícího Newta a Jeffa. Potom křik, výstřely, dopad těl, asi tří a z toho Jeffovo. A na konec aby toho nebylo málo člověka s maskou co mě praštil puškou do hlavy a já omdlela. 

Otevřela jsem oči. Nešlo mi se pohnout, teda ne moc jen pár pohybů jako zvednout prsty a zakroutit zápěstím. Okolo kam jsem viděla z mého úhlu nebylo rozhodně moc čisto a rozhodně to nebyla nemocnice. ,,Halo" Moje hlasivky selhávaly. ,,Je tu někdo!" Zakřičela jsem co nejvíc na hlas. ,,Hej!" Ještě jednou. Jediné co jsem slyšela byla má ozvěna. ,,Dobrý už neřvi!" Řekl chladný hlas. ,,Kde to jsem a kdo jsi?" Řekla jsem se strachem v hlase. ,,Seš na naší základně a v bezpečí. To je vše co potřebuješ vědět." Dál jsem se neptala. Myslím že by mi ani neodpověděl takže to bylo jedno. Ale co se mi podařilo bylo natočit hlavu. Vyskytl se mi pohled na lůžko a dál závěsy s dalším lůžkem. Byly tam obrysy. Člověk na lůžku a několik dalších lidí s nožema a podobně. ,,Newt? Jeff?" Zeptala jsem se  ,,Co? Kdo?" ,,Ti dva co tam se mnou byly." Protočila jsem oči. Teda alespoň jsem se o to pokusila. ,,Tak ten který ležel vedle tebe. Na toho obrys právě koukáš a ten druhý ten nám zabil dva lidi takže krev za krev." Řekl to bez zájmu v hlase. ,,A, a ale když zabil dva nebudete chtít taky dva?" ,,Co? Jo už chápu. To rozhodne Annia naše vůdkyně. Ale nemyslím si že by tě zabila." ,,A Newta. Teda toho na lůžku?" ,,Hele jestli přežije noc tak to bude zázrak. Ale nevím, možná ano." To mě bodlo do srdce. Newt je můj dobrý přítel a já ho nemohu ztratit. 

Dále si toho moc nepamatuji. Usnula jsem. Viděla jsem ale Thomase. Seděl na nějaké věci a koukal na moře. V ruce měl papír. Nebo možná dva. A potom zase vokno. 

,,Halo?!" Řekl Newt. ,,Ahoj už jsi vzhůru." Odpověděla jsem ,,Jak dlouho jsme tu?" ,,Co si já pamatuji tak asi dva nebo tři týdny." ,,Hm a co se tu zatím dělo." ,,Nic jen nuda teď si alespoň můžu s někým povídat." Sedla jsem si na kraj postele. Přece jen už jsem mohla. ,,Zachránili nás ale. Jestli přežijeme dlouho to nevím." Newt si taky sedl. ,,Bolí to. Myslím ta rána po tom noži" Řekl po chvilce. 

Seděli jsme na postelích nějakou chvíly. Já jsem se potom dobelhala ke stolu a sebrala skleničku s vodou. ,,Napij se" Podala jsem mu ji a došla ještě pro jednu. Po tichu jsme tam seděli asi dvacet minut než někdo otevřel. ,,Tak jo lidi musíme vypadnout!" Když nás ale uviděl ztuhl. ,,Asi nejsme ti které jsi hledala že?" Zeptal se Newt a stoupl si. Na proti Newtovi malá černovlasá dívka s hnědýma očima a zděšeným výrazem pomalu otevřela ústa. ,,Prosím neříkejte jim že jsem tu byla nebo cokoliv o mě ano? Prosím." Vypadala zdrceně. Na sobě měla roztrhanou tmavě červenou blůzu a černé kalhoty které na ni skoro až vyseli. ,,Najděte ji!" ozvalo se z chodby.

Takže... ještě jedno malé info. tyhle kapitoly budou vycházet jednou za možná několik měsíců takže prosím za strpení. Potřebuji se totiž učit do školy jelikož mi de o známky. A nebo jen nemám chuť psát.