Tension love ≈ larry stylinson cz

23

Postával jsem před dveřmi studia. Byl tichý večer. Jemné kapky deště mi dopadaly na ramena. Zkontroloval jsem čas: 19:35. Ještě se mi dovnitř nechtělo. Zay už tam nejspíš asi bude. 

,,S dovolením." Ozval se mi za zády hlas.

Poodstoupil jsem a kolem mě prošli dva černě oblečení chlapy, kteří mezi sebou vedli nějakého, asi mladíka, s kapucí. Na zádech mikiny měl HS.

Možná, kdyby mi to v tu chvíli došlo, bych tam ani nevkročil, ale takhle jsem se nakonec rozhoupal a vzal jsem za kliku.

,,Tak tě tu vítám!" zahalekal na mě Zayn, jen co jsem vstoupil, se sklenicí šampaňského v ruce. ,,Je to tu moc hezké, že?"

,,Ještě jsem se jaksi nestačil porozhlédnout," odvětil jsem na půl sarkasticky a vzal si od něj skleničku.

,,Tak se napij a uvidíš všechno," zazubil se.

,,To ty jsi toho viděl asi už dost." Usrkl jsem si lahodného šampaňského.

,,Ba naopak. Čekal jsem na tebe. Ale je pravda, že něco, už jsem viděl," uchechtl se a zaskočily mu bublinky v nápoji.

Instinktivně jsem ho poplácal po zádech. ,,Dávej pozor. Tak teda jdeme. Kudy?"

,,Za mnou," zavelel a já se vydal za ním. V tu chvíli jsem ani netušil, co dnešní večer přinese.

*

Společně jsme se ocitli v zákulisí, kde se nás hned ujala jedna sympatická slečna menšího vzrůstu se zrzavými vlasy. Aspoň se jí mohu bez problému podívat do očí a ani si u toho nehnu s krkem.

,,Ahoj. Jmenuji se Jane a moc ráda vás poznávám. Ty jsi Zayn, že?" podívala se na Zaye, a když přikývl, pokračovala. ,,Už jsme spolu mluvili."

Potom se otočila ke mně. ,,Ty musíš být Louis, je to tak?"

,,Ano," přitakal jsem a chtěl jsem jí na přivítanou potřást rukou, ale ona mě místo toho objala.

,,Ty tu pracuješ jako nějaká uvítací slečna?" zeptal se Zayn.

,,Ne, to ne. Vlastně taky ráda zpívám. Jen dělám vlastně vše, co mě baví. A vítat nové lidi je fajn. Kdyby jste cokoliv potřebovali, jsem tu," usmála se na nás. ,,Ale teď pojďte, už na vás čekají."

Rozešla se, Zayn šel hned za ní a já jako poslední. Zavedla nás do osvětlené místnosti, ale ze začátku jsem nic neviděl. V zákulisí byla totiž dost tma. Až si mé oči zvykly na světlo porozhlédl jsem se.

Stáli jsme na pódiu. Pod pódiem bylo pár stolečků. U jednoho z nich seděla sama jedna žena, ve věku asi čtyřicet pět, a něco si zapisovala do velké knihy.

U dalšího seděl postarší muž a popíjel kávu. Na proti němu seděla dívka asi v mém věku a smála se jeho slovům.

Zrzka si někam odběhla a já se rozhlédl po samotném pódiu. Viděl jsem mikrofony, stojany, reproduktory a kabely. Opodál seděl mladík s hnědými vlasy s blonďatými pramínky s kytarou a něco si broukal.

Sjel jsem pohledem kousek vedle a spatřil jsem na mě zírající pár zelených očí. Začal jsem se potit a v krku jsem měl sucho jako v poušti.

Odvrátil jsem pohled a plný zloby a zmatku se podíval na Zayna. Taky se na mě díval a lišácky se usmíval.

,,Tak, začneme?" prohodil klidně a ani nečekal na odpověď. ,,Louisi pojď sem. Tak. Tohle je tvůj mikrofon."

Když řekl mé jméno, zaslechl jsem lehký výdech, ale neodvažoval jsem se ohlédnout.

Potom se Zayn obrátil na ty dva. ,,Asi můžeme začít, že?"

,,Já jsem pro!" řekl s nadšením brunet a odložil kytaru.

,,Jdi na to, Lou!" pobídl mě Zayn.

Z hluboka jsem se nadechl a pomalu vydechl.

,,Jen žádný stres. To hlasu neprospívá," řekl Harry.

Jo, děkuji za radu. Budu se snažit.

Nenechal jsem se ale na venek nějak rozrušit a začal jsem zpívat.

,,...You're a nightmare on the dance floor
And you hate me, and I want more
You're a total distraction
While I'm waiting for your reaction, whah?

The devil in my brain, whispering my name
I can hear it sayin', "I, I can ease the pain
Just a little taste babe
And you won't let go of your hold on me

You kill my mind
Raise my body back to life
And I don't know what I'd do without you now..."

Byl jsem plně soustředěný na všechny tóny a nechal jsem se unášet svým hlasem jako loďka po vlnách.

Když jsem dozpíval poslední slovo a dohrál poslední tón, otevřel jsem oči a pořádně se podíval kolem sebe.

Paní u stolečku, která byla plně zabraná do své zapisovací knihy teď upustila pero na zem a zírala na mě s otevřenou pusou.

Pán se slečnou vstali a tleskali a postarší muž ještě dlouze zapískal.

Už tu byla i ta malá zrzka, tleskala a koukala na mě s nadšením v očích.

Potlesk se ozýval i z místa za mnou. Otočil jsem se a spatřil jsem Zayna, zakrývajíc si ústa dlaněmi. Přistoupil ke mně. ,,Lousi! To byla nádhera!"

Brunet vypadal nadšeně a přišel mi poblahopřát. ,,To se ti náramně povedlo! Jo a asi není zrovna nejvhodnější chvíle, ale jsem Niall. Niall Horan."

,,Louis Tomlinson. Těší mě a děkuju," usmál jsem se na něj.

Harry se zvednul a přešel ke mně. Sice na sekundu, ale pevně mě objal a u toho mi zašeptal do ucha: ,,Máš andělský hlas, Lou." Při jeho slovech a dotycích mě zamrazilo.

Potom mě pustil a sedl si zpět na své místo. Vše vypadalo, jako že se nic nestalo, ale mně uvízla v nose vůně jeho těla, takže jsem moc dobře věděl, že se mi to nezdálo.

Trapné ticho přerušil Zayn. ,,Můžeš na chvilku?"

Odstoupil jsem s ním tedy na jeden konec pódia. ,,Co je?"

,,Sluší vám to. Proč jsi ho nepolíbil?" První větu zašeptal, potom na to však zapomněl a Niall se začal dusit.

,,Ehh.. zaskočila..mi..slina...," dostal ze sebe, ale já věděl proč. Slyšel to. Polilo mě horko. Pomalu jsem se podíval na Harryho. Naštěstí byl zaneprázdněn boucháním Nialla do zad.

,,Z B L Á Z N I L  S E S?!," řekl jsem naštvaně a, co nejvíc to šlo, potichu.

,,No nic. Radši ti půjdeme pomoct, Nialle," ozval se Harry, když se Niall pořád dusil.

Zvedl se, podepřel Nialla a měli se k odchodu do zákulisí. Přichytil jsem sám sebe, jak z něho nedokážu spustit oči.

V momentě, když jsem se chtěl otočit zpět na Zayna (vážně jsem chtěl) se zastavili. Niall Harrymu něco pošeptal do ucha.

Harry se otočil a zahladěl se mi do očí. Následně kývl hlavou směrem k oponě, stále nespouštějíc ze mě oči.

Ani nevím jak, instinktivně jsem kývl hlavou na znamení souhlasu.

Stačil jsem zachytit jemný úsměv na té nejkrásnější tváři a potom už oba zmizeli za oponou.