Tension love ≈ larry stylinson cz

1

Právě v tom nejlepším nás vyrušilo zapípání Katina telefonu. Zase.

,,Ignoruj to, prosím," zaprosil jsem.

,,Nemůžu Louisi, třeba je to něco důležitého," odvětila.

Posmutněl jsem a aspoň se k ní nahnul pro polibek, jenže marně. Už se zase přihlouple culila do telefonu.

,,Někdo ti nabízí 100 miliónů a vilu k tomu?" zeptal jsem se jí napůl žárlivě.

,,Co? Ne. Emm ale už budu muset jít," zvedla se a začala si natahovat růžové krajkové kalhotky.

Cože? To si že mě dělá snad srandu!? ,,Co je důležitějšího než náš společně strávený čas?" zeptal jsem se jí klidně. Uvnitř jsem zuřil, ale prostě nedokážu být zlý na někoho, na kom mi zatraceně záleží. Což na sobě nesnáším.

,,Prosím tebe, samozřejmě, že nic. Je to vyjímečná situace, a ty to víš" řekla otráveně.

Těch vyjímečných situací bývá poslední dobou nějak hodně, ale nechal jsem to být. Místo toho jsem se na ni usmál. ,,Máš pravdu. Ukaž, pomůžu ti aspoň zapnout podprsenku," a začal jsem se natahovat po podprsence, která měla stejnou barvu jako její kalhotky. Bohužel mě předběhla, rychlým pohybem si ji zapnula, na sebe nahodila vínové šaty, vklouzla do svých černých střevíců, do ruky popadla černou kabelku a byla připravena k odchodu. Ještě předtím než odešla, sedla si ke mně na postel a chytla mě za ruku.

,,Ty víš, že tě miluju," chvíli čekala. ,,Že jo, Loui?"

Poslušně jsem přikývl a ruku ji pohladil.

Potom se zvedla a, s tichým klapy klap, odešla.

Najednou jsem si v tom bytě připadal strašně osamocený. Už už jsem se začal propadat do deprese, ale to jsem nechtěl. Dopadlo to tak totiž vždy, když odešla. Já jen ležel se sluchátkama v uších, ze kterých se ozývaly deep songy, a přemýšlel nad tím samým. Nad námi. Vstal jsem teda z postele a nechtělo se mi ani oblékat. Nahý jsem si šel uvařit něco dobrého, a když už jsem byl nahý, rovnou jsem se i vykoupal.

I pro mně je to těžké, ale zkusme společně překousnout tyhle části, však on se tam jednou Harry objevit musí.❤️