Tension love ≈ larry stylinson cz

22

Ze snění mě vytrhlo řinčení telefonu. Flegmaticky jsem otevřel oči a natáhl se po něm. V tom momentě mě napadlo, proč jsem si nenastavil vyzváněcí song na Sweet Creature. Od té doby, co mi tak Harry zazpíval, jsem si tu písničku vyhledal a pouštěl jsem si ji stále dokola. Ale bylo by to nejspíš moc nápadné.

,,Jo?" promluvil jsem konečně do telefonu.

,,Ahojky! Co děláš tak za půl hodiny?
Nemohl bych se stavit?" vypálil na mě Zayn.

Ani nečekal na moji odpověď a pokračoval: ,,Tak domluveno, o půl deváté u tebe, těším se."

Nezmohl jsem se ani na to, abych típnul hovor. Ani jsem nemusel. Zayn to udělal za mě.

Překulil jsem se v posteli a přemýšlel jsem, co by mohl chtít. Od toho - ehm incidentu- s Harrym byl jediná osoba, se kterou jsem se stýkal.

                                   *

I když jsem věděl, že čekám návštěvu, doslova jsem nadskočil, když se mým bytem roznesl zvuk zvonku. Nevím proč, ale vybavila se mi vzpomínka na jeden večer...

,,Nazdárek Loui!" Zayn mi vlepil dva polibky na tváře.

,,Čau... No tak pojď, posaď se. Dáš si něco?" vykročil jsem směrem ke kuchyni.

,,Už jsem měl." Odmlčel se a potom se zasmál. ,,No nic. Hele nic nechci posadíme se?"

Vyrazil jsem tedy opatrně za ním na sedačku.

,,Jé, máš to tu hezké!" zaculil se Zayn a rozhlížel se po místnosti.

Dělá si srandu? Začínal jsem se o něj bát.

Sedl jsem si vedle něj a chytil ho za ruce. ,,Zay, vím, že to bude těžké, ale ještě je snad čas to zastavit."

Zmateně na mě díval.

Nadechl jsem se a stisk jsem sevřel. ,,V čem jedeš?" pronesl jsem opatrně.

,,Teď asi nechápu.. co tím myslíš?"

,,Co si bereš? Vím, je to těžké to přiznat, ale mě to můžeš říct."

Chvíli se na mě ještě nechápavě díval, ale po chvíli se začal třepat a dal si obličej do dlaní.

,,Zay, no tak. To bude dobré. Nebreč." hladil jsem ho po rameni.

,,Co?.. Ale vždyť.. já.. nebrečím!" doloval ze sebe mezi popotahováním.
,,Ty jsi mě jen dostal. Já a brát něco? Jako drogy?" začal se smát ještě víc nahlas.

,,Tím bych si nebyl tak jistý. Vždyť to tvé chování..." zkoušel jsem dál.

Zayn se natáhl pro kapesník, hlasitě se vysmrkal a po chvíli řekl: ,,Jsem jen šťastný."

,,To jsi musel vyhrát ve sportce, ne?"

,,Ale hlupáčku, ke štěstí nepotřebuješ jen peníze. Jsou zde i jiné složky. Zdraví, štěstí a-"

Láska.

,,Zay?!" podíval jsem se na něj se zájmem.

Uchechtl se. ,,Kvůli tomu jsem ale nepřišel. Co děláš večer?"

Vybavil jsem si sám sebe u Netflixu s čokoládou, zachumlaného v teplé dece s čajem v ruce.

,,To už něco mám, proč?"

,,Tak to budeš muset zrušit. Pokud to teda není rande s Harrym. Což by ani nešlo, takže...Tak trochu jsem to za tebe už odkývnul."

Co myslel tím, že by to ani nešlo? ,,Zayne!! O co jde?"

,,Jedna agentura tě slyšela zpívat a moc rádi by tě slyšeli i na živo. Večer jdeš zpívat do jednoho krásného studia. Budou tam lidé s agentury, kteří se na tebe moc těší a nechci nic prozrazovat, ale možná by z toho nakonec mohlo být i něco víc. Jo a taky tam budou ještě nějací...lidé," pousmál se.

,,Jací lidé?" zeptal jsem se nervózně.

Mou otázku ignoroval. ,,Souhlasíš?"

,,Mám na vybranou?"

,,Tak se mi líbíš. Tak večer, já už musím." Rychle mě objal a vystřelil z bytu.