Tension love ≈ larry stylinson cz

15

Když jsem procházel kolem sluchátka, rozřinčelo se. Leknutím jsem nadskočil.

,,Haló, kdo je tam?" Tohle už musí být Zayn, ale vždyť ví kde mám klíče ...

,,Louisi?"

V afektu jsem upustil sluchátko a to teď viselo za šňůru a houpalo se ze strany na stranu.

Sakra! Tenhle hlas jsem sice slyšel jen párkrát, ale za to přesně vím komu patří.

,,Jdu dolů." Vážně Louisi, vážně?? To jsi nemohl říct, že je ti špatně? Že nemáš čas? Vždyť i Nejsem doma by bylo lepší než tohle!

Opřel jsem se o zeď a chytil se za hlavu. No teď už je pozdě na nějaké výmluvy. Musím tam jít. Nazul jsem si boty, vzal jsem si klíče a - celkem pomalu - jsem sestupoval k hlavním dveřím. Klid, jen klid. Jako by to bylo normální setkání, nic víc. Vždyť je to normální setkání, co zase blázním?

Otevřel jsem hlavní dveře a nejdřív jsem ho neviděl. Stál celkem daleko - a měl na sobě černé džíny a kapuci.

I přesto, že byl tak daleko, díval se mým směrem a když mě spatřil, rozešel se ke mně. Zastavil se dva kroky přede mnou, dal si ruce do kapes a upřel na mně své zelené oči. Pohled jsem mu oplatil, i když mi z té barvy slzely oči a po těle mi přebýhal mráz.

,,Ehm, já-" začali jsme unisono.

Zasmál se a já se topil v jeho smíchu.

,,Chtěl bych si s tebou promluvit," řekl Harry.

,,Jo, to by jsme asi měli."

,,Nevěděl jsem, že ta čůza má kluka," procedil.

,,Vážně?" zeptal jsem se.

,,Vážně Louisi."

Na chvíli jsem jen tak stál a vychutnával si, jak v jeho hlase zní mé jméno.

Ani jsem si neuvědomil, že udělal krok dopředu. Rychle jsem se vzpamatoval a o krok jsem ucouvnul. Soukromá zóna na dva kroky mi vyhovovala. Nechtěl jsem, aby byl u mně blíž. A přitom jsem po tom zatraceně toužil.

On udělal opět krok v před, museli jsme vypadat, jako kdyby jsme tančili nějaký směšný tanec.

Ustoupil jsem teda ještě o jeden krok a ucítil na svých zádech chladnou zeď. K sakru. Podíval jsem se na něho. Rozhlédl se kolem sebe. Když spatřil jen poletovat listí a přebýhající kočku přes trávník, mezeru mezi námi rozdělil.

Do nosu mě udeřila ta božská vůně. Koukal jsem na špičky svých bot.

,,Lou," šeptl. Vzal mi hlavu do dlaní.

Musel jsem vzhlédnout. Krev ve mně proudila, v hlavě mi hučelo a ruce se mi potily.

,,Lou." Zavřel oči a začal se přibližovat k mým rtům. Cítil jsem, jak se naše nosy dotkly. O pár sekund později jsem se mohl spokojeně nabažit jeho dokonale vypadajících rtů. Nic nerozdělovalo prostor mezi našemi rty.

Já jsem však dostal strach. Hřbetem ruky jsem oddělil mé rty od těch jeho jen tak tak. Políbil mě na ruku. Otevřel oči a těkal po mně očima.

,,Já myslel, že to chceš, hm?" chytil mě za ruce.

,,Promiň," vykoktal jsem ze sebe a vystřelil do bytu.