Tension love ≈ larry stylinson cz

19

Tak fajn, jen klid. Klid? Jak bych mohl být klidný? Vždyť to co dělám je naprostá šílenost!

Loudal jsem se ulicí směrem ke galerii. Šel jsem tak pomalu, že jsem se sotva pohyboval. Měl bych se vrátit? blesklo mi hlavou. Blbost. Nemůžu to teď vzdát. Vždyť už jsem skoro tam. No právě.

Zastavil jsem se u výkladní skříně a podíval se na svůj odraz. Takhle tam přece nemůžu jít! Ale musím. Zaťal jsem pěsti a znovu jsem se rozešel.

Ani jsem si nevšiml jak, ale najednou přede mnou stála vysoká budova. Před ní byla dlouhá fronta. Lidé se navzájem překřikovali, pištěli a strkali se.

U hlavních vrat stáli dva security. Ti se teď rozběhli někam na konec řady a odtrhávali od sebe hlouček lidí. Rvali se mezi sebou jako stádo divokých šelem. To je má příležitost.

Mrštně jsem se protáhl mezi lidmi a mířil si to dovnitř. Teď jsem byl za mojí menší postavu rád. Nikdo si mě ani nevšiml. Vevnitř bylo ještě víc narváno než před tím. Hluk tu byl tak velký, že jsem neslyšel vlastního slova.

Rozhlédl jsem se, stoupl si na špičky - a konečně jsem ho spatřil. Seděl za velkým stolem na kterém se válely podpisové karty, alba a pera. Měl na sobě bílou košili s třemi rozepnutými knoflíky.

Zrovna podával podepsané album jedné malé zrzce a usmíval se na ni. Podlamovala se mi kolena i přesto, že ten pohled nebyl určený mně. Chvíli jsem jen tak stál a nevnímal okolí, jen jsem se na něho zbožně díval.

Proces byl jako v továrně. Přišla fanynka, podala mu podpisovou kartu, nebo album, on jej podepsal usmál se, popřípadě se vyfotili a takhle pořád dokola. S každou strávil maximálně dvě minuty.

Teď k němu však přistoupila jedna vysoká blondýna a při tom, když se culila do foťáku, zeptala se ho: ,,Co to mělo znamenat? To v těch novinách? Můžeš se k tomu nějak vyjádřit?"
Ostatní byli zticha. ,,Jsi snad gay?"

Při slově gay se ticho proměnilo v jeden šum. Ani jsem pořádně nerozuměl. Podařilo se mi zachytit jen slova gay a líbat.

Harry se nenechal rozrušit a dvakrát tlesknul. ,,Ehmm. Prosím o klid."

Jako poslušní pejskové všichni zmlkli.

,,Jde jen o čistý výmysl. Není to nic než oční klam. Jde jasně vidět, že na té fotografii nejsem já."

Ticho bylo opět přerušeno pištěním, vzdorováním a dotazováním. Některé holky se dokonce nebáli jít až těsně ke stolu. Mačkali se na něj a natahovali po Harrym ruce. Už už jsem se k němu chtěl rozejít a pomoct mu, ale někdo mě předstihl.

Byl to statný chlap v černé kožené bundě, modrých kalhotech a černých botách. Něco Harrymu sykl do ucha, chytl ho za rameno a tlačil ho davem před sebou. Ještě se stačil otočit a vydat neslyšný rozkaz směrem k hnědovlásce na vysokých podpatcích. Na čele se jí objevila vráska, ale statně se usmála a snažila se dav nějakým způsobem zlikvidovat.

Nespouštěl jsem oči z těch dvou, dokud nezašli někam za roh. Automaticky jsem vyrazil za nimi.

Proklouzl jsem mezi hlasitým davem a zabočil za roh. Byla tu dlouhá stříbrná chodba. Potichu jsem kráčel směrem dopředu. Všiml jsem si červených velkých dveří. Byly pootevřené. I kdybych nechtěl, musel jsem to slyšet.

,,Co to mělo znamenat? Asi ti nedochází jaký je to problém, že? Co si myslíš? Že všichni budou celý šťastní? Říkal jsem ti několikrát, že nemůžeš mít žádný veřejný vztah! Ani s holkou a už vůbec ne s klukem! Na co si v tu chvíli myslel?" Hrubý hlas zněl dost přísně a naštvaně.

,,Promiň. Já, já-"

,,Doprdele Harry! Mě je jedno co ty! Ale co tahle společnost? Co tvoje sláva? Tohle prostě nepřipadá v úvahu! Tolikrát jsem tě varoval, že to bude těžké, pokud si někoho najdeš, ale ty jsi mě skoro neposlouchal. Teď za to budeš muset zaplatit." Potom se ozvala hlasitá rána, při které jsem nadskočil. Snad ho neuhodil?!

Začala se jemně otřásat podlaha. Sakra! Musím se schovat. Rychle jsem se zavřel do prvních dveří. K mému štěstí to byl jen nějaký kumbál.

Stál jsem tam v šeru a srdce mi div nevyskočilo z hrudi. Jestli mě tu teď najde... Práskly dveře, potom dunivé kroky, které se zastavily před dveřmi kumbálu. Neodvažoval jsem se ani mrkat. Naštěstí jen něco zanadával a rozešel se pryč.

Potichu jsem otevřel dveře. Rozhlédl jsem se a tiše přešel k červeným dveřím. Teď už byly zavřené. Pozorně jsem poslouchal. Zevnitř se ozývaly vzlyky. Na nic jsem nečekal a vstoupil jsem.

Jako první jsem si všimnul rozbité židle, s kterou bylo před chvílí hozeno o zeď. Uf, aspoň, že tak.

Harry stál zády u okna. Obličej měl v dlaních a přidušeně vzlykal. Nevím jestli si všimnul, že někdo přišel, ale ani se nepohnul. Bylo mi ho tak líto. Měl jsem také slzy na krajíčku. Bolelo mě ho takhle vidět.

Rozešel jsem se k němu a bezmyšlenkovitě ho zezadu objal kolem pasu. Tvář jsem si položil na jeho záda. Cítil jsem jeho teplo a to, jak se chvěje. Na chvíli ztuhl, ale jinak neudělal vůbec nic.

,,Neplakej, Hazza," zašeptal jsem. Nevím, kde jsem na to slovo přišel, ale líbilo se mi.

,,Lou?" zvlykl.

Zdálo se mi to?

,,Lou, já-" hlas se mu zlomil.

Ne, nezdálo se mi to. Opravdu mi řekl Lou!

,,Pššt, to bude dobré," už jsem taky skoro brečel. Ucítil jsem jak dal své ruce, na ty mé. Měl je vlhké od slz. Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli.

Po chvilce jsem se jemně odtáhnul a při tom ho něžně pohladil po bocích. Otočil se. Vzhlédl jsem k němu. Oči měl slepené od slz. Natáhnul jsem ruku a otřel mu je. Potichu se zasmál.

,,Lou, poslouchej-" začal.

,,Pšš, nemusíš nic říkat, Hazza."

Zadíval jsem se mu hluboko do očí. Byl tak krásný. Jako na těch obrazech, pomyslel jsem si. Teď jsem však jeho detaily nezkoumal. Udělal jsem něco, co bych s obrazem dělat nemohl. Nebo by to spíš bylo dost divné.

Chytil jsem se ho za ruce, stoupl si na špičky a zaklonil jsem k němu hlavu. Na sekundu jsem se dotkl jeho spodního rtu. Měl ho měkký. Začalo mi hučet v hlavě. Ruce se mi tak potili, že jsem se ho musel pustit. Co jsem to udělal?

Čekal jsem jak zareaguje. Podíval se na mně a nestačil jsem nic říct, ani udělat.

Harry mě chytil za zadek, rychlým bohybem mě otočil a přitisknul ke zdi. Zadek mi stiskl a potom mě rukama chytil za krk. Začal mě hladově líbat. Chutnal sladce. Nemohl jsem se toho nabažit a polibky mu vracel.

Teď jsem já dal své ruce na jeho zadek. Hladil jsem ho tam a použil jsem i nehty. Zakňučel, odtáhl se a podívali jsme se navzájem do očí.
Potom mě začal opět hladově líbat.

Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Bylo mi horko, mé srdce bušilo a v žaludku se mi všechno převracelo. Naposledy jsme se dlouze políbili a potom naše rty rozdělil. Z hluboka oddechoval.

,,Bože, Lou," vydechl.

Nebyl jsem schopný nic říct. Cítil jsem se osaměle, když už jsme nebyli spojení. Proto jsem k němu natáhl ruce a znovu ho začal líbat.

Oboum nám bylo jasné, že chceme víc. Proto se Harry opět odtáhl.

Byl jsem tak vzrušený, že jsem ho ještě aspoň políbil na ruce a na nos. Harry se usmál a pohladil mě po tváři.

,,Pojď za mnou," šeptnul a chytil mě za ruku.