4

430 28 5
                                    

To se však úderem poledne změnilo.

,,Kam se chystáš?" zeptal jsem se jí, když se převlékala do něčeho elegantnějšího.

,,Jé, já ti to zapomněla říct. Jsem domluvená s... kamarádkou. Jdeme do jednoho podniku, trošku se bavit," sdělila mi.

,,Ale vždyť je teprve poledne a navíc jsme měli mít dneska svůj den, ne? Začalo to tou skvělou snídaní a..."

,,Netvař se tak zahanbeně, vždyť říkám, že jsem ti to zapomněla říct. Takových chvílí ještě bude" odbyla mě, ale ještě těsně před odchodem dodala: ,,Pokud budeš chtít, můžeš tam přijít za mnou, ju? Lokaci budeš mít v esemesce." S těmito slovy se rozloučila a zabouchla za sebou dveře.

Začal se mi krabatit obličej. Ale nerozbrečel jsem se, ani se nepropadl do svých myšlenek. Záhy se mi můj obličej změnil ze smutného v naštvaný. Došel jsem k nočnímu stolku, vzal do ruky naši společnou zarámovanou fotku a mrštil s ní přes celý pokoj o zeď. Sklo se roztříštilo a já dvěmi prsty uchopil kus toho největšího. Blížil jsem se s ním k mému zápěstí...

Tension love ≈ larry stylinson czKde žijí příběhy. Začni objevovat